Film byl odvážně zařazen do programu silvestrovského večera, i když nejde o zrovna lidovou zábavu. Jako důstojná a laskavá pocta jedné z nejvýznamnějších osobností české pop music a hledání jejích kořenů však Hotel Hvězdář obstojí.
Jakuba Wehrenberga zná veřejnost coby herce, který se proslavil rolí Kvida ve filmu Báječná léta pod psa, dále jako příležitostného moderátora a také režiséra některých dílů seriálu Ulice. Méně je známo, že též spolu s Daliborem Gondíkem a Alešem Hámou hraje na klavír ve skupině Hamleti. A protože jde o retro kapelu, zdá se, že Wehrenberg má odpovídající puvoár režírovat recitál nebo muzikál, složený ze starších písní Václava Neckáře v nových provedeních.
Formát Hotelu Hvězdář rovněž vychází z modelu retra, postmoderně přizpůsobeného dnešní době. Autoři se viditelně inspirovali televizními písňovými recitály 60. let minulého století, jejichž prvky smísili s postupy soudobých hudebních klipů.
Hlavní protagonisté spojovacího děje Berenika Kohoutová jako recepční a Jan Cina v roli pikolíka představují do současnosti transponovanou variantu nevinně bezstarostné mladičké dvojice typu Iva Janžurová a Jiří Hrzán z Písně pro Rudolfa III., nebo přímo Neckáře a Vondráčkovou ze Šíleně smutné princezny.
Ve spojení s civilním vystupováním samotného Neckáře v roli stařičkého majitele krachujícího hotelu, čekajícího na stále nepřicházející hosty astronomického kongresu, a s přehráváním některých zpěváků působí ústřední dvojice stejně mile neherecky, jako nám neherecky připadají výkony i těch nejlepších "ze zlatých šedesátých".
Písně natočené v hotelovém prostředí, ve stylu dávných snímků Jána Roháče, střídají autoři Hotelu Hvězdář s moderními klipy. Ne vždy to stoprocentně vychází, občas jsou švy příliš viditelné. Ale to už koneckonců platilo koncem 60. let právě v mnoha místech Písně pro Rudolfa III.
Důležité jsou písně - a některé z Hotelu Hvězdář stojí za větší pozornost, než jakou může nabídnout silvestrovský večer.
Radek Banga zpívá Stín katedrál nebo Thom Artway poprvé česky hit Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě – Česká televize oslaví na Silvestra pětasedmdesátiny Václava Neckáře. Ukázku z pořadu Hotel Hvězdář a sváteční přání přímo od hudební legendy najdete ve videu.
Zveřejnil(a) ČT24 Kultura dne NaN. undefined NaN
Dvě coververze lze označit za pozoruhodné. Vokální kvarteto 4-tet v čele s Jiřím Kornem se blýskne košatým aranžmá Znala panna pána se spoustou efektních vychytávek a rapovou vložkou, což se navíc dobře hodí do koncepce postmoderní filmové kreace. A Ondřej Ruml překvapí, když promění kdysi bezcennou žvýkačkovou odrhovačku Mademoiselle Giselle ve svižný jazzový kousek. Názorně v něm potvrzuje základní popovou tezi 21. století, že často nezáleží na písni, ale na tom, jak k ní umělec přistoupí.
Obavy, že známí řvouni Lucie Bílá a Václav Noid Bárta brutálně zatočí s Neckářovými něžnými melodiemi, se ukázaly jako liché. Chci tě líbat zvláště v závěru láká k forsírovanému projevu, ale Bílá statečně odolává a písni dává eleganci i skrytou vášeň zralé ženy. V této podobě by klidně mohla být ozdobou jejího vlastního repertoáru.
Bártův lehce chraptivý hlas se zase dobře uplatňuje v bohužel až příliš zkráceném Kdo vchází do tvých snů, má lásko, byť jinde je spíše nudný.
Naprosto bez potíží se s Neckářovou Lékořicí vyrovnává Jiří Korn v klipu coby šílený vědec. Zpěvák, který v květnu oslaví sedmdesátku, nasazuje chraptivější témbr a písni propůjčuje svérázný ztřeštěný styl.
Jaromír Nohavica se chopí jemně laděné melodie Podej mi ruku a projdem Václavák s pochopením, čímž donovanovsky křehkou píseň mezi ostatními hity patřičně vypíchne. Po několika interpretacích skladeb Michala Horáčka se tady znovu potvrzuje, že také v repertoáru, který není z jeho pera, se Nohavica dokáže pohybovat jako ve svém.
Pro dva zpěváky může být účast ve snímku Hotel Hvězdář klíčovým okamžikem kariéry. Debbi a Thoma Artwaye známe jako zaryté interprety anglických textů a jejich "neckářoviny" představují první pokus zpívat česky. Artway se s pelíškovskou písní Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě vyrovnává víc než se ctí. Vyzní, jako by si ji napsal sám.
Debbi dostala těžší úkol, protože svým způsobem supluje Helenu Vondráčkovou. K českému repertoáru, pokud po něm tedy touží, bude mít asi přechod těžší. Musí víc vniknout do podstaty toho, co zpívá, ale určitě nakročila správným směrem.
Hotel Hvězdář má i slabší momenty. Eva Burešová je v písni Čaroděj Dobroděj prázdná a ještě méně přesvědčivá než děti, které kolem ní tančí. Od Radka Bangy se také čekalo víc. Kdo předpokládal, že Stín katedrál přinese pravý cikánský drajv, bude nejspíš zklamán. Je z toho jen popový cajdák s krátkým, bezkrevným folklórním brejkem počínajícím slovy Ber si co chceš. Snad si měl Banga vybrat jinou Neckářovu píseň.
Hotel Hvězdář
Režie: Jakub Wehrenberg
Premiéra 31. prosince ve 21 hodin na ČT1
Ale předělávat písně Václava Neckáře není snadné. Většinu z těch, které v pořadu zazní, známe až příliš dobře a nové interpretace nás znejisťují, nutí ke konfrontaci s již zažitým. Bezpečněji proto dopadají skladby, jež se vzdalují originálu: ty vnímáme jako fór.
Alespoň u těch, které vyzněly spíše po neckářovsku, je však v Hotelu Hvězdář patrná hravá úcta a usměvavý respekt k velkému českému zpěvákovi. Však si ho zaslouží.
