Jako by se Cave snažil brusným papírem odřít prach, který během předlouhé cesty kariérou ulpěl na jeho hudbě. Jako by se vracel do pouště, do míst, kde se odehrával jeho australský western The Proposition a kde Jim Morrison viděl ještěrčího krále.
Jako by se vracel, tam kde slunce pálí a vítr šlehá do tváře, aby během šíleného šamanského obřadu načerpal síly. Grinderman ale není pouhopouhé kříšení něčeho tak čestně mrtvého jako the Birthday Party, přestože ozvěna narozeninového mejdanu post-punkové legendy tady rozhodně rezonuje.
Ovšem stejně tak tu zlehka zaslechneme i ohlasy drsnějších okamžiků the Bad Seeds, především alb Tender Pray či Henry's Dream. Přitom nejde ani o antitezi k NC & TBS, kteří se po relativně vyklidněné desce Nocturama naposledy ozvali před třemi lety s Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus - téměř geniálním dvojalbem spojujícím a rozvíjejícím všechny valéry jejich dosavadní tvorby.
Nejde natožpak o projev ješitnosti ani (opožděnou) odpověď mladíkům s kytarou proklatě nízko, kteří pořád odmítají nechat kytarovkovou retro vlnu odpočívat v pokoji a halasně vítají Caveova Grindermana s uznalým úsměvem do party.
V rozhovoru pro BBC označil Cave desku za velice osobní a poznamenal, že rozhodně nemá mít nic společného s tím, co the Bad Seeds byli, to by ani nedávalo smysl - ovšem má mít nemalý vliv na to, co the Bad Seeds budou.
A přesně o to tu běží. Grinderman je zatraceně tvrdý restart. Odtržení se od minulosti (v rámci možností a jen s potřebnou dávkou násilí) s pohledem upřeným zpola do vlastního nitra, zpola vstříc budoucnosti.
Špatné sémě prohnané odšťavovačem vyplivlo zásadní zarostlou čtveřici: kromě šéfa Nicka ještě Warrena Ellise (obvykle housle, nicméně zde především elektronika), Martyna Caseyho (basová kytara) a Jima Scalvunose (bicí). Ti se několika společných session rozhodli, že jejich práce stojí za samostatný a postupem času čím dál evidentněji zásadní projekt.
Grinderman startuje ódou na rock'n'roll Get It On: Nick škrtí vychraptělou elektrickou kytaru, což pro něj není právě obvyklý instrument, a do pořvávání kolegů deklamuje text o úpadku a znovuzrození ze špíny. Jak příznačné...
Následující zhudebněná sexuální frustrace No Pussy Blues vrčí v podobném duchu a busterovými výbuchy předjímá, že tohle album bude náležitě ostré. A ono skutečně bude, jenomže jinak, než byste čekali.
Síla a naléhavost desky nespočívá jen v rozjetých skladbách, jež posluchače okazují do míst, kde obvykle parkují auta a nebo se tam členové začínajících kapel polévají pivem (Depth Charge Ethel, Honey Bee (Let's Fly To Mars) či Love Bomb).
Síla Grindermana se z celé poloviny zhmotňuje v hypnotičnosti pomalejších tracků, které vás nejprve omráčí, aby se vám pak s precizností zubaře mohly šťourat v duši. (Občas to zabolí.)
V písni Electric Alice smyčka Ellisových elektrických houslí a lehce afektované bicí podkreslují Caveovo snové vyprávění, prokládané kytarou s efektem vrtáku. Titulní Grinderman stojí na primitivním, do transu přivádějícím kytarovém rifu, stejně tak jako Go Tell The Woman, v jejímž závěru vás navíc na patře zašimrá Nickova fistule a bublající loop.
Struktura skladeb není nijak složitá - síla Grindermana spočívá v jednoduchosti, se kterou čtveřice vyvolených láme skály a drtí čas. Je to slastně prožívaná očistná síla zvuku i existenciální řev raněného zvířete; ale zároveň v každké chvíli až minuciózně odvažované ingredience Cavea-literáta, jak naznačuje třeba klapot stroje před druhým songem. Vyprávění začíná...
Caveovy melodie i způsob zpěvu se přitom všem v průběhu času mění snad pouze v závislosti na náladě a stárnutí hlasivek - což Grindermanovi neubírá, jako spíš poskytuje záruku kvality; ochranou známku. Asi tak jako texty: básně a sny, které odráží svět v netušených barvách a souvislostech.
Minulost vs. přítomnost = remíza. Kromě faktických záležitostí, které se týkají především většinové absence klavíru a houslí dvou zásadních nástrojů pozdní tvorby the Bad Seeds - není už třeba Grindermana s předchozími partami Mr. Cavea srovnávat. Prozatím.
Však ono na to ještě dojde. Přítomnost vs. budoucnost?
Grinderman: Grinderman. CD, 40 minut. Vydala firma Mute v roce 2007, distribuuje EMI.
