Rozhovor - Byla tu bez něj docela nuda. Teď se generační šansoniér Bruno Ferrari po šesti letech vrací s novou deskou Vaudeville, na které znovu stírá hranice mezi realitou a fikcí. Tak jak to umí jen kabaretní show.
Od živlovského debutu Peep Sound (2002), přes alba Man Fatal (2005) a Lovers In Danger (2006) stimuluje popový milovník Ferrari české posluchače unikátní brakovou estetikou i zvukem. Disco koule nad jeho hlavou už nezáří jen jasnými barvami. Co naděláme, na boha sexu taky někdy padá splín a dohání ho jeho minulost (Latino Lover In Hell). Pořád je ale oddaný sloužit nekonečné slasti (Missionary Man) a rád si zazpívá milostnou píseň pro svůj příčesek (Já a mé tupé).
Za temnější sound nové desky může mimo jiné i anglický producent John Fryer, který v osmdesátých letech patřil ke klíčovým postavám temné elektronické a gotické scény. Byl jedním z hybatelů projektu This Mortal Coil a stál za zvukem desek Depeche Mode, Cocteau Twins nebo Swans a podílel se i na slavné desce Nine Inch Nails Pretty Hate Machine.
„Bruno Ferrari zemřel zhruba před šesti lety. Jeho chladné, rosolem a flitry pokryté tělo, bylo nalezeno v hromadě kokainu, pornočasopisů a zetlelých hamburgerů." říká dekadentní showman, k jehož vzkříšení prý přispěla právě možnost spolupráce s pološíleným producentem Johnem Fryerem. „Ohnilý světec se potom znenadání objevil mezi svými stoupenci a dělal jakoby nic," dodává.
Oživený i když stále mrtvý Bruno Ferrari zpečetí svůj návrat 23. května v Roxy, kde desku Vaudeville pokřtí na velkolepé show. Kromě nové desky hlásí Ferrari i návrat svého legendárního kabaretu Zlatá kozačka, jenž nově uvede protifašistickou show Disco horečka třetí říše.
Aktuálně.cz: Mezi novým albem Vaudeville a předchozí deskou Lovers In Danger je šest let a samozřejmě také comeback Vanessy s deskou Ave Agony. Která ze dvou poloh těchto projektů je vám bližší? Sebedestruktivní rockerství Vanessy nebo disco svůdce Bruno? A nebo jsou to dvě části téže mince?
V současnosti je mi rozhodně bližší Bruno Ferrari. Comeback Vanessy byl pouze divokým výkřikem do tmy. Dávné volání minulosti. Bylo hezké si zavzpomínat, ale život jde dál. Tím ovšem nevylučuju, že by Vanessa nemohla někdy vydat další album. Jen se mi to teď zdá dost nepravděpodobné. Ale s Jakubem Horákem, který se mnou bojoval na frontách Vanessy spolupracuju i v tomhle projektu a stejně tak i s Davidem Jahnem, který skládá většinu hudby pro Bruna - ten zas točil pro Vanessu všechny videa. Další člen Vanessy, který na albu Vaudeville výrazně spolupracoval je Miroslav Papež. Takže kromě stylu hudby a celkového vyznění projektu se toho zas tolik nezměnilo. Lidé zůstávají a show pokračuje.
A.cz: A jak je to s tou dualitou osobnosti?
Jsem blíženec a k tomu ještě míšenec. Dualismus mám v krvi. Někdy mám pocit, že Bruno Ferrari je můj doppelganger , kterého jsem kdysi potkal. Místo toho, aby mě postihla pohroma, jak se prý v takových případech stává, nějak jsme se prostě domluvili.
A.cz: Nová deska byla ohlašovaná pod jménem Innocent Moustache Prisoner, nakonec se jmenuje Vaudeville. V čem nový název lépe odráží její obsah?
Innocent Moustache Prisoner je název jedné skladby a byl to původní pracovní název alba. Na tuhle skladbu mimochodem připravuje videoklip výtvarník Jan Gemrot, který také hraje esesáka v naší nové show Disco horečka třetí říše. Název Vaudeville mnohem lépe vystihuje podstatu naší pódiové show - rozhodně se nejedné o koncert, na který jsou lidé zvyklí z klubových pódií. Celým vystoupením se prolíná hlavní dějová linka a písničky střídají hrané skeče. Přesně tak, jak tomu bylo v předchůdcích kabaretů a muzikálů - tedy ve vaudevillech.
A.cz: Album produkoval John Fryer a na desce je i jeho remix skladby Black Lingerie. Jak ke spojení s Fryerem došlo a jak se s ním spolupracovalo?
Nápad oslovit Fryera, měl původně Pavel Zelinka z Radia Wave. Napsal jsem Johnovi zdvořilej email a on po poslechu demonahrávek souhlasil. Ze současnýho pohledu to samozřejmě hodnotím jako skvělej tah, ale původně jsem měl trochu obavy, jestli není John na tuhle práci moc vážnej chlápek - přece jen pro pochopení Bruna Ferrariho potřebujete určitej druh smyslu pro humor. Nakonec se ale ukázalo, že i on má v sobě svýho „Bruna Ferrariho". Okamžitě pochopil ten „boratovskej" rozměr generačního šansoniéra a ve chvíli, kdy mě začal oslovovat „krasavče" bylo jasný, že ví o co jde.
A.cz: Zdá se mi, že Fryer desce dodal trochu temnější odstín a v jednom tracku o sobě dokonce zpíváte jako o „stárnoucím elegánovi". Jak jdou tyhle věci dohromady s image boha sexu?
Bruno Ferrari je něco, co vám tady vyvětrá tu vaší zatuchlost. Někomu dá Bruno naději a někomu zvedne mandle. Co se týká otázky stárnutí - já se snažím vypadat v každý fázi svýho života dobře, někdy se to daří víc, někdy míň. Ale rozhodně nechci vypadat pořád stejně. Hrozně mě děsí lidi, co například v sedmnácti poslouchali Nicka Cavea nebo Kiss a dnes je jim přes čtyřicet, maj kapelu a pořád hrajou a vypadaj jako Nick Cave nebo jako Paul Stanley (ale plešatej). To není věrnost stylu, to je omezenost.
Ve skladbě Zrození Venuše je opravdu řeč o stárnoucím elegánovi. Když tak pozoruju dědky na ulici, všiml jsem si, že mají několik druhů image, několik návodů jak zestárnout. Jsou to většinou modely: dědek šupák, dědek militant, dědek cowboy, dědek zálesák, dědek hodný dědeček (ve skutečnosti asi pěknej hajzl), dědek podnikatel, dědek montér, občas se objeví dědek umaštěnej umělec. Ale jen velmi vzácně potkáte ne dědka, ale stárnoucího elegána. A o něm je v týhle skladbě řeč.
A.cz: Po sedmi letech se také vrací kabaret Zlatá kozačka a to s antifašistickou show Disco horečka třetí říše. Co má disco společné s Hitlerem?
V představení Disco horečka třetí říše se přeneseme do vzdálené budoucnosti, ve které zmutuje dohromady disco a nacismus. Adolf se už dávno nejmenuje Hitler, ale Glittler a celá třetí říše jede v disco stylu, který je posvátný. Přívrženci ostatních hudební žánrů jsou samozřejmě v ilegalitě. Bohužel protože všichni jen poslouchaj disco a nikdo nic nedělá, docházejí zdroje energie a není dostatek pitný vody a potravin - nacističtí vědci se proto rozhodnou stvořit nadčlověka. Experiment se ale tak trochu vymkne kontrole. Víc bych asi prozrazovat neměl.
A.cz: Po poslechu desky se nemůžu zbavit jednoho sloganu „Mít v každým čase dobrý časy". Jaký je na to recept?
OK, tak teda návod, jak si udržet optimismus. Vím, že to ode mě zní asi trochu zvláštně, ale v první řadě je to pokora. Bohužel to slovo dostalo v týhle zemi takovej trochu špatnej význam. Rozhodně to není to, že byste se měli někde plazit po zemi a škemrat o milost. Možná lepší slovo než pokora je soulad, ale i to nevystihuje přesnou podstatu věci. Rozhodně je třeba zbavit se strachu. Tím nechci říct, že já jsem se zbavil strachu a jsem v souladu. Jen je dobrý o tom aspoň vědět. Absolutní prozření zatím odkládám na neurčito.
A.cz: Na webu je k nalezení ceník služeb, podle něhož si mohou fanoušci objednat Bruna Ferrariho na nejrůznější významné životní události. Jak se tomuto byznysu daří?
Skvěle, teď zrovna odcházím s jedním starším, opuštěným člověkem na ryby. Šetřil několik měsíců, aby si mohl dovolit moji společnost. Já se budu na oplátku vyptávat na jeho zdraví a na poměry z kterých pochází. Pochválím fotky jeho vnoučat a zesnulé manželky. Nakonec mu zazpívám nějakou smutnou píseň, převezmu hotovost a odejdu se připravovat na večer, kdy mám dělat společnost dívce, kterou opustil její chlapec. Večery jsou samozřejmě lépe placené a tak občas pronesu i něco francouzsky.
A.cz: Bruno Ferrari je tak trochu fiktivní popová hvězda. Nebylo by pro něj něco strašného, kdyby jeho písně začaly hrát česká rádia a on se skutečně stal 'star', o kterou by se začal zajímat třeba bulvár?
Bulvár mi nevadí, ale jeho neštěstí je, že ty lidi neuměj psát. Až na pár výjimek jsou to zoufale nudný osoby. My naštěstí vyděláváme peníze jinak a pořád ještě máme prostředky na to, abysme mohli zaplavit Brunem Ferrarim celou republiku. Je to takovej náš koníček - obtěžovat vás s tím.
A.cz: Jedním z poznávacích znamení Bruna Ferrariho je mohutný knírek, který si ale pro sebe už ukradli hipsteři. Jak těžké je být dneska dandym?
Tak mohutnej knírek nemá význam bez mohutnýho mulletu. A na pořádnej mullet s knírem musíš mít koule. A to hipsteři naštěstí nemaj.
