Faithless dali tichý dovětek za kariéru

Sven Bullerbyn
11. 1. 2007 13:00
Recenze - Před dvěma lety ohlásili konec, odjeli poslední turné a vydali kompilaci největších hitů. Jenže Faithless vycítili, že ještě mají co říct. UVNITŘ: ZAKÁZANÉ VIDEO
Foto: SonyBMG

Sister Bliss porodila, Rollo se stal otcem a Maxi Jazz se ještě víc posílil buddhismem. Všechno nasvědčovalo tomu, že po čtyřech řadovkách, oznámeném konci kariéry, oficiálně posledním turné a vydáním kompilace největších hitů Forever Faithless, které se po světě prodalo přes 1,2 milionu, se nad Faithless zavře hladina. Nestalo se.

Jejich společná novinka To All New Arrivals (Všem nově příchozím) by tak mohla být příslibem další kvalitní porce hymnických hitů a rozdováděné a politicky korektní taneční zábavy. Nestalo se ani v tomto případě.

Desku otevírá svým zpěvem hostující Harry Collier (lídr britských Kubb), zatímco Maxi Jazz ve zbylém prostoru doslova paběrkuje, ačkoliv, jak dokazuje jinde, je ve skvělé formě jako obvykle.

Zarážející je, že kvůli množství "cizích" hlasů, které si Faithess na desku přizvali, využívají potenciál charismaticky temného frázování samotného Maxiho Jazze pouze ve dvou (!) případech.

Foto: SonyBMG

Jinde slyšíme Robberta Smithe z The Cure, bezchybnou Cassandru Fox, excelentní Cat Power a už tradičně i Dido, která, díky svému bratru Rollovi začala kariéru před deseti lety právě u Faithless.

Tentokrát se Dido objevila v Last This Day. A ať si o její sólové dráze myslíte cokoliv, opět zde dokazuje, že zpívání pod touhle značkou jí rozhodně sekne.

Právě tahle skladba možná nejlépe dokládá atmosféru celého alba. Je melancholická, snad až moc patetická a mírně i retro - to je se silným nádechem konce 90. let. Ovšem to nic nebrání tomu, abyste si ji pustili s radostí, či spíše hořkosladkou něhou v uších a na jazyku několikrát za sebou. Smutná, ale nenudí. Zebe?

Jednotlivé skladby na sebe navazují plynule, někdy je mezi nimi těžko poznat přechod. Například čtvrtá Nate's Tune a pátá I Hope se vlastně dají považovat za jednu (pouze formálně rozdělenou) skladbu. I to napomáhá vytvořit a udržet kompaktní a silnou atmosféru desky.

Foto: SonyBMG

Někde je přechod mezi tracky veškerý žádný, jinde je vyjádřený tikotem hodin (krátí se nám čas určený na záchranu válkou zmítaného světa, jak je jadrně vyjádřeno v textech?) anebo milým žvatláním dětí, které se otevřeně radují z objevování všeho nového.

Infobox

Zakázaný klip

K singlu Bombs Faithless připravili
videoklip. Hudební stanice MTV ho ale
odmítla vysílat - pro jeho politickou
nekorektnost.

Na zakázený videoklip ke skladbě
Bombs se podívejte ZDE

 

Rozčarování z války, chudoby, nemocí a válek, a naopak světlo v podobě všech nově příchozích (nejen) dětí je vůbec nejsilnějším pojítkem a sdělením celého alba.

Deska je vyvážená a působí kompaktně, ale platí za to krutou daň. Hity s potenciálem jako Insomnia, We Come 1, God Is A DJ nebo Mass Destruction na ní skutečně nenajdete.

Možnou výjimkou může být předposlední futuristický funk The Man In You, v níž Maxi Jazz zarepuje o Zinedine Zidanovi jeden ze svých nejzdařilejších partů vůbec. Mezi tanečnější skladby se dá za řadit i závěrečná, téměř osmiminutová rychlá jízda Emergency.

Foto: SonyBMG

Ačkoliv se zdálo, že vše důležité je řečeno, Faithless se znovu sešli ve studiu. Ačkoliv z toho není žádné hudebně nebo komerčně převratné album, stojí za to.

To All New Arrivals není, z větší a tedy zásadní části, taneční deska. Je to pohodové houpyhou. Až na dvě výjimky, které nedávají zapomenout, že Faithless to zkrátka a dobře uměli rozbalit.

V každém případě jim patří bonusové body za jejich výdrž a statečnost, s níž se pouštěli a stále pouštějí do bourání zavedených stylů, konvencí i představ o tom, jak by co mělo nebo nemělo vypadat.

Faithless: To All New Arrivals. Celkový čas 55m. 21s., vydalo SonyBMG; 2006.   

 

 

Právě se děje

Další zprávy