reklama
 
 

Čtyři hlasy stačí, drahoušci!

4. 9. 2006
Recenze  - Dívčí voice band Kačkala se s tím nepáře: Brzo ráno ještě za tmy v županu od maminky/rozpářu tě u hlavičky, dostanu se pod kůži.
Doporučujeme

Čistě vokálních skupin u nás moc není. Čtyřčlenná táborská česko-americká kapela - tedy a capella - vtipně se stylizující do pistolnic z Divokého západu navíc netrpí jejich častou emocí: na debutovém albu Vox, kde se představuje v té nejlepší formě, nenajdeme "klasický" repertoár omezený na obvyklé standardy nebo lidovky.

Nadžánrové písně v češtině i angličtině stavějí na osobních "ženských" textech a kvarteto s přezdívkami Pretty Pink Pussy, Backdoor Bobbi, Saddlesore Sadie a Blackbelt Ruby s nimi zachází jako s kolty, rána rovnou do srdce: "Chci být znovu jedinečná; bez baterky v sobě; s citem pro sníh s větrem v zádech; a bez Tebe v hrobě."

Zní to, jako by byl Bobby McFerrin transsexuál nebo Spirituál kvintet zahodil kytary a místo Tichoty angažoval Diamandu Galás - abychom použili referenční body nezařaditelné kapely z webových stránek. Šestnáct autorských skladeb je na zdejších prériích nečekanou porcí intimity a drsné něhy s energií punku.

Kačkala evokuje ženská emancipační hnutí - a on to svým způsobem je manifest nezávislosti na chlapech. No a co, Kalamity Jane by vás odpráskla stejně rychle jako Buffalo Bill.

Někdo bude tou otevřeností šokován, ale Kačkala je tady a hrdě ukazuje svoje vnady. Tak se s tím smiřte, hoši! Emoce vystavuje na pranýři, kvílí, dupe, hlaholí a divočí jako o život. O svobodný život.

"Má láska spí tu nemytá, a stejně krásně voní/ když promluví tak pes by zdech - hlas jeho čistě zvoní/ vždyť říkal to už starej Blake, tak nedělám si vrásky/ že hovno z těla vychází, vedle místa lásky, místa lásky."

Jako správné pistolnice se ovšem nepodbízejí:  "Souboje o přízeň; která je úsečná; koukni se na sebe; jak jsi tu zbytečná." Ale když milují, tak stokrát víc než barbíny: "Ahoj ráno ahoj večer; jeden už by z toho brečel; nikdy tě však nemám dost; proč nezpíváš si pro radost."

Samy kovbojsky jódlují, halekají a provádějí spoustu dalších vokálních kejklí, někdy jen impresionisticky rozjímají (Bare) a jinde se ironicky šklebí (Vroom Vroom) a pak hned zase sviští jako Pony Express (Party of The Fun).

V textech vyhrává angličtina nad češtinou deset ku šesti, ale to není podstatné. Ze všech písní je cítit hlavně sebejistota a odvaha, se kterou se obnažené dívčí hlasy a pocity perou bez jištění v podobě nástrojů.

Ani čistota zpěvu není prioritou a nástroje by ty hlasy jen oslabily; pro příklad stačí zajít k finské skupině Värttinä, která své nejúdernější písně přenáší bez doprovodu.

Doprovod nechybí ani Kačkale, když zpívá blues, gospel, punkové odpovídačky, spirituály a dosypává střípky dalších stylů. Chytře sestavené a nedlouhé album eliminuje přece jen omezený manévrovací prostor, naopak v hutném čase vyniknou všechny přednosti.

Kačkala je soběstačná, ale i jí občas se chlapi hodí, ne že ne: "Vize ryze jednoduchá; dříve nebo později; letem světem parapetem; skončíš v mojí posteli."

Kačkala: Vox. CD, 30 minut. Vydala firma Silver Rocket, 2006.

autor: Michal Pařízek

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama