Recenze - Když se skupina Starý hadry v roce 1994 přejmenovala na Chinaski, učinila tak pod vlivem amerického spisovatele Charlese Bukowského.
A první desky party okolo bubeníka Pavla Grohmana a zpěváka Michala Malátného skutečně měly lehce beatnickou příchuť. V současnosti ale u Chinaski vládne spíš popové řemeslo.
Tak úspěšnou dílnu by ale pražské kapele mohl leckterý kutil závidět. Předchozího alba Music Bar z roku 2005 se prodalo na 70 tisíc kusů, aktuální počin 07 už po pár dnech získal platinovou desku.
Skoro se kapele pojmenované po autobiografické postavě z Bukowského románů nelze divit, že nechce moc měnit úspěšně zaběhaná hudební schémata, ke kterým vždycky zhruba po dvou letech připíše nové texty.
Zákonitě tak ale vyprchává ona beatnická živočišnost a vtipná nadsázka z let devadesátých. Na aktuálním počinu 07 se naopak poněkud uměle připojuje prvek politické a společenské satiry - něco, co bychom v historii kapely doposud marně hledali.
Hned v pilotním singlu Zadarmo si Husákovy děti "nadhledem" utahují z konzumní honičky, kterou moderní lid radostně podstupuje. Prý je k tomu inspiroval další literát, spisovatel Michal Hvorecký v knize Lovci a sběrači.
"Trvalo mi přesně čtyři tisíce dolarů, než jsem ho přesvědčil, že tenhle obchoďák je vlastně součástí undergroundu. Sprejuje jednoduše nejlíp a stejně tak já chci zařídit tenhle hypermarket," píše autor v povídce První vítězství hypermarketů pojednávající o trendech v nakupování.
Chinaski si je osvojili dokonaleji, než si myslí. Song Zadarmo je spíš lákavý odpustek pro jejich publikum než kritika. Nehledě na to, že deska 07 bude před Vánoci určitě jedním z nejžádanějších hypermarketových artiklů a v jejím rytmu se budou dobře tlačit nákupní vozíky.
A působí to poněkud komicky i vzhledem k tomu, že se hoši z kapely stali novými tvářemi firmy Adidas, respektive nové řady Chinaski Limited Collection. Booklet nové desky vypadá trochu jako katalog.
U Missy Elliott působí adidasová kolekce Bass Line přirozeně; okatý blahobyt rapperů a trendy kousky patří k věci. U Chinaski s image "obyčejných kluků" je spojení s oděvním gigantem přinejmenším poněkud nepatřičné. Ale třeba zjistili, že standard jejich publika roste. Ostatně otázka, kolik si toho spočetli, je víc než namístě.
Politické písničky, které u Chinaski také slaví premiéru, zase vyznívají místy křečovitě a naivně (Basama fousama). Hlavní textař Pavel Grohman si třeba sice nadějně nadhodil míček ve Slovní pyrotechnice, ale servis na Jiřího Paroubka mu moc nevyšel.
Namísto chytře zahraného úderu se písnička topí v tuctových atacích na politickou zlovůli ("Koho tohle baví, je totální cvok/Přestaň si platit svýho zloděje"). Tady se jejich lidově výstižná zkratka mění v české hospodské spílání.
Zkrátka a dobře, Chinaski se nejlíp vyjímají při popisu flámů (a jejich následků), melancholických nálad (Vinohradská č.p. 90 a Paměť z desky Dlouhej kouř) nebo prostých milostných romancí, které jim sluší víc než ty nejkrásnější mikiny od Adidasu.
I v tomhle ohledu je ale "nula sedmička" rozporuplná. Některé skladby znějí jako vystřižené z romanticko-popového soustruhu nastaveného na chladný emoční stupeň; jako by si směnu v dílně tentokrát jen tak odpracovali. Písničky Něco tu nehrálo, Vakuum nebo Vzhůru do nekonečna prostě jen uplynou a tiše vyplní místo na disku.
Naopak mile působí nostalgický Dopis, v němž Michal Malátný - jinak jako vždy hlasově precizní - vzpomíná na doby papírové korespondence, kdy dopis "míval razítka a známky".
Kýženou melancholickou náladu zase vyvolává nenápadný a Tichý nájemník bydlící v klidném domě na rušné ulici. Malátného skromný hrdina tiše aspiruje na největší hvězdu sedmé studiovky, i když singlová politika hudební firmy ho nejspíš odvrhne jako nedostatečně dotěrného pro mainstreamovou mašinérii.
Chinaski odvedli řemeslně kvalitní rutinu, ale spíš vyplnili určitou šablonu, než že by otevírali dveře svěžím nápadům. I v tom jdou naproti většině svých posluchačů a jsou obrazem českého mainstreamu i jeho konzumentů.
V tradičním instrumentálním standardu už je jen slabě slyšet klepání na Bukowského, které z Chinaski dělalo víc než příjemnou poprockovou kapelu. Jejich zboží dnes neumí zklamat, ale ani výrazně nadchnout.
Chinaski: 07. CD, 47 minut. Vydala firma Universal, 2007.
