reklama
 
 

Vlasta Redl slaví 60. Jsem od přírody hodně přímočarý, někdy až moc, říká

13. 4. 2019 12:25
Celý život dělám to, co na mě zbude, říká hudebník Vlasta Redl. Muž mnoha profesí a talentů oslaví v neděli 60. narozeniny.

Ze svých rolí - zpěvák, multiinstrumentalista, skladatel, textař, producent či spisovatel - se nejvíce cítí být textařem. V hudební branži se pohybuje přes 40 let. Časté hraní jeho největších hitů Husličky či Sbohem galánečko jej ale neomrzelo. "Náš repertoár je dost široký, nemusíme hrát jednu věc dokola," říká hudebník a rodák z Nového Jičína.

Některé jeho texty zlidověly, což považuje za úspěch. Za jak velký, ale měřit nechce. "Zajímalo mě, jestli bych uměl napsat písničku, která má šanci se chytit i bez toho, aby ji hráli v rádiu. Zdá se, že mě ten zázrak párkrát potkal. To rozhodně za úspěch považuju. Ale mluvit o tom jako o měřítku úspěchu si netroufám. Úspěchy jsou zrádné, měřítka se mění," uvádí.

Nad textem smutné písničky nemůžu dva roky brečet

Vlasta Redl během kariéry vyzkoušel řadu profesí. Nejvíce se ale cítí být textařem. "Celý život dělám to, co na mě zbude. A protože ty písničky často vyrábím sám, od nápadu až po studiový master, musím ta řemesla použít v určitém pořadí. Nejdřív musíte něco prožít, pak o tom napíšete text a muziku (nebo naopak), pak se to aranžuje, nahrává, a nakonec se to musí dát do nějakého celku. Pak o tom můžete teprve napsat knížku," vysvětluje.

Písně s autorskou značkou VR jsou plné emocí, které posluchače rozesmívají či přivádějí k slzám. To je podle Redla hlavním úkolem hudby. "Písničky se skládají z veršů a kousků hudby, které by měly ty emoce vyvolat, i v nás, jinak by nás to nebavilo," míní.

Vyvolat pocit štěstí a nadšení je podle něj asi nejtěžší, ale trocha smutku také nezaškodí. "Když však píšu text několik let, nemůžu u toho dva roky brečet. Musím to psát chladnou, bezcitně přesnou tužkou, tak aby to zasáhlo do srdce každého, kdo to uslyší. Včetně mě," tvrdí.

Za mimořádný počin dodnes mnozí Redlovi fanoušci považují spojení AG Fleku, tehdejší kapely, kde vystupoval s cimbálovkou Jiřího Pavlici Hradišťan. Z této spolupráce vzniklo v roce 1994 výjimečné album. "Dnes už mi to občas taky tak připadá. Tehdy mi to ale připadalo jen jako další povedená deska," ohlíží se Redl.

Myšlenka na odvážné spojení cimbálovky a bigbítové kapely vznikala postupně. Sestavy se potkávaly na jevištích festivalů a později na koncertech.

V posledních letech muzikanti spolupráci obnovili a rychle navázali na to, kde skončili. "Šlo to samo. Při prvním sezení s Jirkou u nás nad výběrem repertoáru jsem si po půlhodině uvědomil, že neznám nikoho, s kým by se dalo pracovat tak rychle a efektivně," doplňuje hudebník.

Zda se opět obě kapely setkají ve studiu, ale neví. "Možné je všechno, ale nijak se do toho nehrneme. Ve své době bylo to spojení bigbítu a cimbálovky docela odvaha, fanoušci obou žánrů nás za to mohli klidně roznést na kopytech a to nás na tom asi taky přitahovalo. Byla to výzva," dodal.

Sním o tom, že než mě vezme čert, ještě toho hodně dokončím

Přiznává ale, že překonat společnou desku by bylo nesmírně těžké. "I kdyby se to podařilo, ten punc drzosti už by to dnes nemělo. Spíš by to vyznělo jako sázka na jistotu. Něco jako Sám doma 2," doplňuje v narážce na film z roku 1992.

Redl nepíše jen texty písní, ale také knihy. V knize Kam na to chodím popsal příběhy některých svých písní. Takto otevřeně autoři o svých múzách mluví jen zřídka. Redl je výjimkou. "Jsem od přírody hodně přímočarý, někdy až moc," říká a dodává, že zrovna u této knížky příběhy často upravoval ve jménu samotného díla. "Není nutné věřit úplně všemu, co je tam napsáno. Pro mě je hlavní, aby to bylo ke čtení. Příběh musí mít vtip a pointu a ta se třeba v životě stala trochu jinak. Pravdy tím neubylo," poznamenává.

S hudbou Redl pracuje desetiletí. Vadí mu ale, jak jsme jí obklopeni také v běžném životě. Tento hudební smog je nicméně schopen odblokovat. "Většinou se na nás valí odevšad nějaké samply, zvukové smyčky. V taxíku, v obchodě, ve výtahu. Upoutávky, zhudebněné reklamní slogany. Mě baví se na muziku těšit a udělat si z poslechu svátek," prozrazuje.

Talentové soutěže komerčních televizí vnímá pozitivně. Vadí mu jen to, že se v nich neprezentuje víc české muziky. "Snad by některým z těch formátů neublížilo, kdyby do nich pustili i interprety s českými hity nebo s vlastními písničkami. Ale kvůli mně se to netočí. Přežil jsem éru ruštiny, tak pro mě za mě, ať si všichni zpívají anglicky," řekl.

Už několik let se hovoří o Redlově novém albu. Na podzim vyrazí s kapelou na turné s novým koncertním programem. Během něj poprvé posluchači uslyší i některé nové skladby z připravované desky. "Jestli ji stihneme dokončit, tak ji už i pokřtíme, ale to je ve hvězdách," říká k termínu vydání.

Brzy se tak šedesátiletý hudebník do důchodu nechystá. Svou kariéru ale s ohledem na jubileum hodnotit nechce. "Nemá smysl bilancovat jednou za deset let. Člověk si to kritické myšlení buď pěstuje průběžně, nebo ho nemá a pak mu ani narozeniny nepomůžou," tvrdí.

Splnilo se mu přání psát písničky a dělat muziku s nejlepšími muzikanty. Stále má tvůrčí potenciál, který přesahuje časové možnosti. "Mám rozepsané další tři knížky a roztočený materiál tak na tři desky. Sním o tom, že než mě vezme čert, ještě toho hodně dokončím a hodně rozdělám. Ale s ohledem na to děsivé číslo na dortu už raději nic neslibuji," zakončuje.

autor: ČTK | 13. 4. 2019 12:25

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama