Slova, která by lahodila punkové generaci sedmdesátých let, se pro Bloc Party na albu Weekend in the City stávají odstrašujícím příkladem. Rozhodli se zkritizovat mladé Brity současnosti, kteří únavu z práce i životní frustraci zahánějí víkendovými tahy.
Paradoxně jim možná přitom deska Weekend in the City hraje do loku: Přímočarost The Cure se tu potkává s atmosférickými Radiohead.
Píseň Waiting For The 7:18 je zpovědí unaveného muže vysedávajícího v baru a pasivně čekajícího na lepší příště; čas alespoň uteče při víkendu v Brightonu. Pocit ztracenosti nás ovládá stejně jako drogy. Zdá se, že posezení na střeše s krabicí piv a nabitou brokovnicí (Hunting For Witches) je v době terorismu jediným řešením.
Nebo se obrátit k vyšší moci (The Prayer), slíbit nesplnitelné a doufat, že v pětadvaceti (jak se zase zpívá v písni Kreuzberg) ten život bude stát za to. Nakonec nejlépe celou desku vystihují úvodní slova písně Song for Clay (Disappear Here): "Snažím se být hrdinou v moderní době." A ono to nejde, vyléčit se dá jen ta víkendová kocovina...
Poslechněte si nové písně Bloc Party na MySpace
Bloc Party, kytarový objev roku 2005, je zpátky a nezklamal. Zpěvák a textař Kele Okerere se od debutového alba Silent Alarm neuróz nezbavil, a tak svým falzetem a s podporou kapely znovu smrtelně vážně řeší sám sebe i svět kolem nás.
Hutné kytary a bicí se místy otírají až o dnes populární emo-rock, ale k jeho šablonovitosti nikdy nezklouznou: Bloc Party jsou dobří hudebníci, kteří hrají pragmaticky šetrně a přitom efektivně. Snad je to i producentem jedenácti písní Jacknifem Lee, který má Grammy za spolupráci s U2.
Cestou, po které se Bloc Party vydali, by za pár let mohli až dojít do bran plných stadionů, a nahradit tak Bonovu kapelu. Silné a působivé melodie, kritický názor a mediální přitažlivost jim tam otevírají cestu.
Bloc Party: Weekend in the City. CD, 51 minut. Vydala firma Vice Records, 2007.
