Recenze - Projekt anbb stmelil dva nepřehlédnutelné monolity německé hudební avantgardy: Blixu Bargelda, mozek letos třicetiletých veličin Einstürzende Neubauten, s elektronickým de-konstruktorem Alvou Notem. Společným albem Mimikry soničtí veteráni podmanivě naplnili letitou uměleckou náklonnost.
Jejich setkání se jeví skoro osudové. Alva Noto (vlastním jménem Carsten Nicolai) byl coby tvůrce minimalistických zvukových skulptur a konceptuálních elektronických instalací doposud solitér, zatímco umu Blixy Bargelda na svět vždy pomáhal sevřený okruh hudebníků. Snad Bargelda osvobodila jeho slovesná dada vystoupení Rede/Speech, se kterým se v listopadu v rámci oslav výročí Neubauten opět předvede i v Praze, nebo podobně jako Noto jednoduše potřeboval občerstvit své vize.
Podstatné je, že jejich kompromisy odmítající tvůrčí vůle neslábnou. Koncertně si spolu notují už přes tři roky, ale teprve letos v červnu vydali EP Ret Marut Handshake, které načrtlo půdorys pro Mimikry, nahrávku plnou nečekaných zvratů i repetic.
Jekoty a šepoty
Úvodní kompozice Fall provádí pestrou, nervně roztěkanou zvukovou škálou. Léta cizelovaný vřískot Blixových hlasivek otevírá album s upozorněním, že tady se lze nadít čehokoliv. V nevypočitatelné pestrosti a zároveň úspornosti elektronických krajin se Bargeldův jekot vesmírné příšery umírající v bolestech střídá s šepotem a kulminuje zasněným zpěvem podtrženým něžným pianem.
Skladba Ret Marut Handshake poslouží jako styčný bod. Bargeld, inspirován snem v kombinaci s reálnou postavou, enigmatickým spisovatelem B. Travenem, užívá osvědčený přístup tvorby skladeb Einstürzende Neubauten. Jeho samovolné přechody z rodného jazyka k angličtině souzní s Notovým odmítnutím zvukových dogmat.
Na celém albu Mimikry vyniká Blixova obsese v mantrickém opakování slov, Noto k nim přes sebe skládá vysokofrekvenční hluky a basové otřesy v minimalistických strukturách. Někdy až klinickým chladem elektronických clicků a praskotů vytváří prostranství pro bohatší emoce; a v nejsilnějších chvílích jako by hudba anbb nabývala fyzického tvaru. Noto v sobě nezapře studium architektury a krajinářství. Zatímco hledání prostředků k vizualizaci vlastní hudby projektuje do sólových instalací, s Bargeldem se pohybuje jako prospektor s jasným cílem.
A ačkoliv Bargeldovo umělecké ego pokaždé vystoupí do popředí, jsou Mimikry rovnoprávnou nahrávkou obou umělců uvelebených na opačných pólech experimentální hudby a původem z opačných stran berlínské zdi. Mezi Notem a Bargeldem přitom přílišná mimeze nepanuje: pospolu znějí stejně přirozeně jako v domovských situacích.
Sousvislosti nejen s folklórem
Při poslechu Mimiker se zkrátka nedá opustit obraz Neubautenů. Ani ne tak kvůli Bargeldově charakteristicky sardonickému vokálnímu podání, jako spíš nakonec díky rytmickým a perkusivním postupům, které rýsuje Noto. Skladba Once Again začíná jako elektronická verze „neubautení" hymny Ich Bin's a tep písně Bernsteinzimmer asociuje prastarou Neun Arme.
Bernsteinzimmer také nejpatrněji upomíná na jev, který by mohl být opomenut: hudba anbb je veskrze romantická. Přestože Bargeldovy koncepty vždy vycházely z negace jakékoliv kulturní tradice, sám tu vědomě vytváří pocit mlhavých souvislostí k německému hudebnímu folklóru. Ale nejen k němu.
Jemná coververze písničky One od Harryho Nilsona svou masověji přijatelnější tváří stojí v opozici proti celkově nesnadno absorbovatelnému objemu alba. Podobně jako druhá předělávka na desce, odlehčená až legrační úprava původně amerického folkového tradicionálu I Wish I Was A Mole In The Ground.
Obě podněcují silné emoce i tam, kde by Notova databanka mohla působit sterilně. Navíc v hudbě anbb oproti jeho sólovým nahrávkám nalezneme doteky a čas od času i přítomnost, „klasických" nástrojů.
Feminní prvek na albu obstarává byvší modelka, dnes sedmdesátiletá Veruschka Von Lehndorff, kterou proslavila Antonioniho Zvětšenina. Zdobí přebal desky coby objekt staré fotografie Wallstreet-spider, ale také hostuje v závěrečné skladbě Katze. Imituje mňoukání svých milovaných koček a v titulní kompozici Mimikry se zjevuje se rčením: „Všichni ti lidé se mě ptají, proč nedělám ve photoshopu, je to prý mnohem snazší."
Bargeld na dilema přijetí nových technologií odpovídá vystoupením z rámce „neuměleckých" nástrojů Neubauten a mění je za digitálně futuristický zvuk Notových textur. Dadaistická hra s texty je stále příbuzná „bortícím se novostavbám", zároveň je Blixovo psaní infikováno a testováno novým prostředím (pro zachování dobrodružné nálady nechal na Notovi i finální editaci slov).
Estetika anbb nabízí také příměr k aktuálním nadžánrovým exkurzím Alana Vegy z newyorských klasiků Suicide. I hudba anbb je osvěžujícím ujištěním, že zasloužilí alternativci nemusí těžit ze slávy revolučních prací. Je to zpráva stárnoucích intelektuálů o neúnavné cestě za novými hudebními horizonty.
Mimikry je chrání před vyhořením a karikováním sebe sama; znějí nově i familiérně zároveň. Už není třeba být apokryfní: Album Mimikry je výjimečné a dech beroucí dílo.
