Recenze - V roce 2007 se její debut Fur and Gold dostal do nominací na Mercury Prize - a je vcelku pochopitelné, že nevyhrál. Cembalem doprovázené písně, které se stejně jako netopýři držely v temných koutech, jeskyních, hradních zříceninách a opuštěných tunelech, těžko mohly soupeřit s masově přijatelnou nu-raveovou světlicí Klaxons.
Bat for Lashes - neboli v Brightonu žijící Natashe Khan - udělalo větší službu až o rok později turné s Radiohead. Dobré srovnání. Na rozdíl od mistrů urbánních úzkostí a kapely neúnavně vyjednávající s technikou Bat for Lashes totiž reprezentuje novou generaci tvůrců, která se tomuto boji programově vyhýbá. Sice spolkla digitalizaci se vším všudy, ale uprostřed města v internetové kavárně sní o vodopádech a východech slunce v poušti. Utíká k přírodě, aniž by vlastně do přírody doopravdy chtěla, vysnila si ji na sídlišti.
Bat for Lashes to potvrdila mimo jiné i tím, že na novém album Two Suns spolupracovala se členy kapely Yeasayer, kteří sami sebe popisují jako psych-popový gospel ze Středního východu, ale bydlí v Brooklynu na lince podzemky L.
Vtip je v tom, že Natasha Khan - coby klíčový představitel popsané tendence - nikdy pořádně nechodila se skautem do lesa, ale sledovala v televizi dokumenty Davida Attenborougha. Když se Thom Yorke o jejím debutu vyjádřil, že mu připomíná pošmourný svět pohádek bratří Grimmů, tak by se hodilo dodat, že už jde o scénu rozvířenou a zrežírovanou Terry Gilliamem.
Bat for Lashes našla způsob, jak ryze městský způsob existence přemalovat kulisami krajiny. Nezdrhneme do divočiny - je špinavá, agresivní a bez wi-fi a iPhonu bychom nechtěli být ani půlden a nejlepší etno náušnice mají beztak v háemku. Jen mrakodrapům začneme říkat skaliska a policejní těžkooděnci můžou být třeba černí nepřátelští rytíři.
Mytické postavy ztrácejí původní kontext a zakořenění v dlouho tradovaných a neměnných příbězích, náhle jsou vydány na pospas Natashině libovůli. Ta je oproti čistě akustickému debutu nasoukala do syntezátorového prostředí, kde už naprosto ztrácejí ponětí o tom, jak by se měly chovat.
Bat for Lashes vtrhla mezi spící pohádky jako pan Majer, když puškou skolil mluvícího vlka. Od té chvíle je možné absolutně všechno; i to, že ji nakonec za trest promění v jezevčíka.
Abych se tu samoúčelně nepředváděl přirovnáními z lokální Arabely. Tvorbu Bat for Lashes můžete brát i jako první stopu společensko-kulturního dopadu, který budou mít principy Harry Pottera na příští generace.
Díky této logice dokáže Bat for Lashes na jedné ploše alba Two Suns zpívat o svůdné siréně, o nebi v Marlboro barvě a ještě přivést na scénu fiktivní průvodkyni celým albem.
Destruktivní alter ego - do sebe zahleděná femme fatale Pearl s blond parukou, která je inspirována fotografiemi Cindy Sherman nebo Nan Goldin - dělá skromné příroďačce z Brightonu namachrovaného partnera v dialogu o dvou sluncích rotujících v různých rychlostech.
Vše zmíněné - reálné i vysněné - získává na albu Two Suns rovnoměrně fantazijní nádech, který je dán záměrnou vykořeněností vyjmenovaných ingrediencí. Tak jako zvuk prastarého zámeckého cembala, jež se prolíná s automatickým bubeníkem a hlasem připomínajícím chvílemi PJ Harvey, jindy třeba Kate Bush.
Obecně se má za to, že nerespektovat původ věcí může buď úplný barbar, nebo totální ignorant bez vkusu. Na druhou stranou být schopný přesekat vazby silným symbolům, zcela je podřídit vlastním bajkářským záměrům a nenechat se jimi přehlušit zmůže jen výjimečný tvůrce.
Bat for Lashes: Two Suns. CD, 45 minut, vydala firma Parlophone / EMI, 2009.
