V nejnovějším Ecově románu manželka hlavního hrdiny Yamba upomíná svého muže ztrativšího paměť: "Vždycky jsi byl soucitný v maličkostech a cynik ve velkých věcech." On kontruje: "To mi připadá správné. Člověk dělá jen to, co může. Zbytek je vina Boha."
Kniha rozhovorů francouzského publicisty a spisovatele Michky Assayase Bono o Bonovi nabízí vhled do vnitřního světa člověka, který se odmítá smířit s oním "yambovským" viděním světa. Který díky neutuchající houževnatosti (a s pomocí víry) dokáže svou posedlost velkými myšlenkami zhmotnit; a vzápětí na mnoho způsobů zhodnotit.
Nakonec i sám zpěvák, pro leckoho trpící nesnesitelným mesiášským komplexem, s oblibou říká, že je mu už někdy z postavy upovídaného Bona špatně. Ale vzápětí neopomene dodat: "Co s tím nadělám? Já jsem Bonem!"
Do Bona je třeba rýt
Rozhovory vznikly v období tří let okolo příprav a vydání jednoho z nejniternějších alb U2, How To Dismantle An Atomic Bomb. Ale "staří přátelé" Mischka a Bono při nich berou hudbu v potaz jako nepravidelně šrafovanou přímku. Z ní podnikají lehce nekontrolovatelné expedice k tématům, která jsou pro lenivou mediální veřejnost přitažlivější než zpěvákovy texty, které přitom sebe/odhalují mnohem víc.
Kniha ale nepůsobí jako samoúčelná obhajoba Bonova aktivismu, popichujícího hegemonii cynismu. Assayas zpěváka bez rozpaků zasypává nejnepříjemnějšími otázkami. A odpovědi pesimistického novináře zajímají - minimálně co se zpěvákových proafrických snah týče - hlouběji než obligátní ironické hlasy.
Zároveň kniha rozhovorů osvětluje prapůvod veškerého Bonova snažení; a vlastně i úspěchu. Klíčový moment společně odhalují v Bonově dětství, kdy se po ztrátě matky ve čtrnácti letech musel vyrovnávat s tvrdohlavým otcem, jehož základním krédem bylo vyvarovat se přílišného snění.
