Recenze - Byla nominovaná v šesti kategoriích, ale ceremoniálu Grammy se nezúčastní. Ambasáda Spojených států v Londýně její žádost o vízum nejdřív zamítla, pak názor změnila, ale na cestu už prý bylo pozdě.
Příčina komplikací je jasná: osoba obviněná v souvislosti s držením drog do Spojených států nesmí a takové řízení vůči Amy právě probíhá v Norsku. Publikum v Los Angeles se tak muselo spokojit s pozdravy a songem přes satelit.
V kontextu těchto událostí a videa, kde má kouřit crack, je vcelku pochopitelné, že první koncertní DVD zpěvačky se jmenuje I Told You I Was Trouble.
Pokud si koncert Amy Winehouse představujete na pódiu, které osvětlují lampy jako z pracovny Sherlocka Holmese, v jejichž světle big band převážně černošských muzikantů v kvádrech hraje na nástroje z antikvy a zpěvačka v nabíraných šatech sem tam stydlivě a sem tam rozšafně mezi skladbami konferuje, tak si koncert Amy Winehouse představujete tak, jak probíhá.
Záznam loňského vystoupení v londýnském Shepherd's Bush Empire splňuje všechny parametry nejen hudebního retra od decentního nasvícení po sporé střihy. Umírněnost je znát i na zpěvačce, hlas má ve fantastické kondici a jestli se před koncertem upravila, tak je to vidět jen na jejím účesu a ohozu.
Líčit koncert z DVD záznamu mě trochu staví do situace Karla Maye, jež ve vile v Radebeulu bájí o indiánech. Avšak musím poznamenat, že více než hodinu a čtvrt dlouhé soul-jazzové mihotání dokáže vytvořit pocit, že se vaše domácnost ocitla v nějaké natupírované verzi Písně pro Rudolfa III. a Darek Vostřel vám pod pultem schoval kilo libový svíčkový.
Což je vlastně velice lákavá a protekční představa.
Koncert na DVD doprovází stejnojmenný dokument I Told You I Was Trouble, který stylem přehazování archivních fotografií a záznamů sugeruje zrod, růst a nadějnou budoucnost hvězdy Amy Winehouse.
Průvodci na idylicky pozvolné cestě zpěvačky, která jen "touží zpívat živě", jsou dva chlápci, kteří v podstatě reprezentují dva obecné životní principy - což je jediná věc, jež z portrétu dělá koukatelnou záležitost.
Promluvy otce Mitche Winehouse usazeného za volantem londýnského taxíku, tedy na sedačce, kde prožil většinu svých produktivních let, střídají duchovně-obchodní moudra, jež s pedagogickou nevyhnutelností pronáší Darcus Beese, šéf A&R na Island Records.
Takže tady máme dobrosrdečného řízka, pyšného otce, který měl pochopení, že jeho dcera po rozchodu pije a řekl jejímu managementu, že je na tom fajn a ona o té situaci pak napsala hit - načež tu je analytický pohled na umělce, který si víc cení vlastního díla než sám sebe.
Každý zvlášť oplývají specifickým druhem nezamýšlené komiky: táta, který krouží po městě a ukazuje milníky v kariéře svého drahouška, a přesvědčivě přesvědčující byznysmen. Ale dohromady to skládá vcelku výmluvný profil lidí, kteří se lepí na talent.
A pak to rozčísne, a to doslova - Amy Winehouse, když se přizná: "Jsem holka, která nosí tričko a džíny, prakticky žiju v džínách. Popadnu je a jdu. Tak není divu, že mám chuť trávit aspoň víc času s vlasama. Čím víc jsem si kdy byla na veřejnosti nejistá, tím větší jsem chtěla mít účes."
Jako nenápadný Samson, který se objeví před americkým publikem, jež by si její prokouřený hlas do té doby nespojovalo s vyzáblou Britkou s židovskými kořeny.
Zajímavější na tom ale je, Amy má v sobě i Dalilu, a to není jen ta impulzivnost, s níž se zbavila metrové hřívy a nechala se odbarvit.
Amy Winehouse: I Told I Was Trouble, Live in London. 150 minut. Vydala firma Universal, 2007.
