Recenze - Horší dárek, než je dvojalbum 20ers, si československý hip-hop ke svým (údajně) dvacátým narozeninám snad ani přát nemohl. Aspoň trochu znalé příznivce žánru sotva může uspokojit a nové fanoušky mu také jen stěží získá, protože je doslova a do písmene mimo.
Otazníky vyvolá už samo tvrzení autorů projektu, že československý hip-hop letos slaví druhé kulatiny. Nevysvětlují totiž nikde, jak k té dataci dospěli.
Booklet kromě komiksových malůvek, jež znázorňují současnou tuzemskou hip-hopovou elitu (včetně autora ilustrací Vladimira 518 z PSH) coby jakési superhrdiny, obsahuje už jen základní informace o jednotlivých skladbách a poděkování všem, co se na nahrávce podíleli.
Nenajdeme tu ale ani slovo o historii hip-hopu v Čechách a na Slovensku, což je samo o sobě na pováženou vzhledem k neskrývané ambicióznosti či spíš megalomanství celého projektu.
Proč ne Jižák
A tak se můžeme jen dohadovat, proč se autoři rozhodli (implicitně) učinit onen mezník právě z roku 1988, a ne například z roku 1984, kdy vznikla nejstarší na kompilaci zařazená (a ve zdejších zeměpisných šířkách vůbec známá) hip-hopová nahrávka - legendární Jižák od skupiny Manželé.
Ta mimochodem s přihlédnutím k dobovým možnostem dalece zastiňuje veškerou na dvojdisku předkládanou produkci, což je smutná zpráva pro všechny, kdo to s českým a slovenským hip-hopem myslí dobře.
Své opodstatnění mají v sekci Old Skool nepochybně i skladby od skupin Coltcha, WWW a Peneři Strýčka Homeboye, které v polovině 90. let jednoznačně definovaly tuzemskou scénu a pojmu stará škola (v pozitivním slova smyslu) určitě odpovídají.
Jak mohly být ale na stejný disk zařazeny i skladby, které vznikly po roce 2000, se příčí pochopení. Tím spíš, když se mezi nimi objevuje i track od K.O. Kru později přejmenovaných na Supercroo, kteří jsou více než kdokoli jiný - a to zcela právem (v dobrém i ve zlém) - spojováni s počátky nové éry zdejšího hip-hopu.
Těžko se taky zbavit dojmu, že skladba Budvárek a joint od (bez urážky) druholigových českobudějovických Dizzastar se na albu objevuje především v rámci uspokojení jednoho z hlavních sponzorů celého projektu, kterým je jeden pivovar - hádejte který.
Možná největší raritou oldschoolové sekce nicméně zůstává zařazení nesnesitelného - a to nejen délkou, ale především svou (anti)hudební unylostí - tracku Lia Ogia, který neuměle narapoval Patrik Metamorfolord AKA Rytmus.
Je takřka neuvěřitelné, jak moc se od té doby vypracoval, protože dnes platí coby frontman piešťanského Kontrafaktu za jednoho z nejsuverénnějších rapperů na území celé bývalé federace; což ostatně sám dokazuje na druhém disku v sekci New Skool.
Jeho skladba Zostalo Ticho (HipHop pojde dole), kterou produkoval Mad Skill z Německa, představuje jeden z mála pozitivních momentů projektu; a především její varovné poselství by si měla celá scéna vzít k srdci.
„Ruky sú už ťažšie, už nechcú isť hore, bratia, urobte s tým niečo, lebo hip hop pojde dole," doznívá jako jasné memento po vyslechnutí většiny z představovaných novinek.
Nohavica čestná výjimka
Za čestnou výjimku lze označit snad jen druhý slovenský příspěvek v podobě skladby Sieť od skupiny Moja reč a Mariána Čekovského a pak neskutečně příjemné osvěžení, které přináší spolupráce jihlavských PIO Squad s Jarkem Nohavicou na moderním morytátu Já tam byl.
Prakticky ve všech ostatních případech vyznívá spolupráce hip-hopperů s mimožánrovými hudebníky jako prázdné gesto. Rezignovat při hledání přesahu na fundament žánru, tedy rap - jako se to stalo v případě skladby Love Crush, kde DJ Mike Trafik obstarává rytmický základ a Dara Rolins s Helenou Zeťovou vokály - je zcela neobhajitelné.
Album obecně příliš sází na syntetický zvuk, což třeba hned v první, elektrodiscem nasáklé skladbě Všechno, co je fajn, se smí (spolupráce rappera Vladimíra 518 a zpěváka Matthew Rupperta) vyvolává pocity tak mučivé neodbytnosti, až se na mysl dere jméno Petr Kotvald.
Newschoolová sekce také odhaluje tradiční slabinu českého rapu, kterou je tematická vyprázdněnost, marně zastíraná přebubřelostí gest. Na druhou stranu skladba Krysy, v níž se Orion a James Cole pustili na tenký led mravokárství, jasně ukazuje, že není nic snadnějšího než si vylámat zuby na příliš velkém soustu.
"Na k..dy cizích frajerů se prostě nešahá, holku bližního svého prostě neš..áš. Jednou jsi člověk, měl bys být víc než pejsek, takovej chlap je stejnej jako ženská, co je slepice," sděluje s vážnou (?) tváří posluchačům dvojice rapperů považovaných za ikony českého hip-hopu.
Je příznačné, že na dvojalbu 20ers dominují právě koně ze stáje Mad Drum/Bigg Boss - tedy lidé, kteří dnes do značné míry určují, co je na česk(oslovensk)é hip-hopové scéně košer a co ne. Celý projekt je koneckonců jejich dítětem.
Co ale poněkud zavání, je to, že „tihle kluci, co spolu drží páku", vydávají svou sebeprezentaci za autoritativně bilanční pohled na minulost i budoucnost celé scény.
Mejdan podzimu
Jejich kastování je o to neudržitelnější, že jimi samými dříve užívané síto, kterým se tradičně oddělovalo to tzv. autentické od toho tzv. falešného a přes něž například neprošly svého času populární skupiny typu Rapmasters nebo Chaozz, by se dnes striktně vzato stalo osudným i jejich vlastní produkci. Aktuální tvorba zařazená na kompilaci 20ers toho budiž jasným důkazem.
O bratříčkování i ostrakizaci, která se zjevně promítla do konečné podoby dvojalba, svědčí i fakt, že zde zcela chybí jména, jako jsou J.A.R., Bow Wave nebo Gipsy/Syndrom Snopp, na zdejší scéně už vzhledem k její omezenosti zcela nepominutelná.
Jedinou útěchou zůstává skutečnost, že na pátečním koncertu Hip Hop All Stars spojeném s křestem alba 20ers v Malé Sportovní Hale na pražském Výstavišti vystoupí jako hlavní hvězdy slovenští Kontrafakt s doprovodnou živou kapelou - v Čechách v tomto složení vůbec poprvé.
To by přes veškeré oprávněné obavy měla přeci jen být záruka toho, že „mejdan podzimu", jak o akci mluví pořadatelé, nemůže skončit úplným fiaskem.
Urobte s tým niečo, lebo hip hop pojde dole, vole!
20ERS, 2CD 41:63 + 57:25 minut, vydala firma Mad Drum / Yinachi, 2008.
