Recenze - Zbavíme se ho vůbec někdy? Toho obrovského mlčenlivého muže s bílou maskou a blyštivým nožem v pravé ruce? Poprvé zemřel už před třiceti lety, ale pořád se zdá se stejně živý jako v předvečer svátku Všech svatých 31. října 1978.
O deváté reinkarnaci Michaela Myerse se šuškalo dlouho. A stejně dlouho nebylo jasné, zda půjde o právoplatné pokračování alias recyklaci devadesáti procent motivů, nebo o remake, tedy odvar stoprocentní. Nakonec je z toho cosi jako prequel střihnutý remakem.
Předělávky filmů Johna Carpentera jsou v poslední době v módě, ale výsledkem je jedna větší ptákovina než druhá. Režisér a obsazení nového Halloweenu nicméně napovídali, že by to mohlo dopadnout lépe než v případě Mlhy nebo Přepadení třináctého okrsku. Bohužel se tak stalo pouze v rámci pořekadla o slepcích a jednookém králi.
Příběhy všech Halloweenů kromě třetího jsou o tom, jak zlý bubák s velkou kudlou honí hromadu teenegarů, kteří umírají podle toho, jestli už měli sex (mínus), nebo ještě ne (plus). Pokud jste panna, a navíc bubákova příbuzná, nemusíte se bát, pravděpodobně ho na konci zabijete, než se objeví v příštím díle.
Zajímavost série neleží v invenčním námětu. Vynikající díly, tedy zejména první dva, stojí na práci s napětím, světlem, scénou a mistrovsky zvládnutým záběrováním, které je vždy o krok před divákem.
Právě proto se zdálo překvapivé spojení Halloweenu a Roba Zombieho. Režiséra, jenž svou poetikou vychází z nezávislých hororů 70. let, které jsou (až na výjimky jako Black Christmas) excentricky exploatační a obrazově "rozbordelené".
Halloween byl naopak prvním "hororem 80. let" a nepřinášel nervózní poselství o stavu společnosti portrétováním zdegenerovaných rodin jako Texaský masakr motorovou pilou (1974) nebo Hory mají oči (1977).
Zlo tu bylo opět prastaré, absolutní - a překračovalo dětskou zkušenost s psychopatickým otcem a matkou souložící s každým druhým chlápkem na vašem maloměstě. Bubák Myers zabíjel. Ptát se proč je zbytečné, jen to omezuje horizont fantazií, které film nabízí.
Jak se s touto výzvou vypořádal Zombie, režisér příznačného jména, ale odlišného charakteru?
Ne úplně se ctí. První polovina filmu zajímavá je, ale druhá se dá vydržet jen v těch momentech, když není na plátně Michael Myers. Smutné, právě on má být ikonou filmu.
Zombie je totiž schopen zvládnout hysterické ječící psychopaty, kteří jsou obklopeni dalšími hystericky ječícími psychopaty, a všichni honí hysterické ječící protagonisty. Jakmile jeden vrchol trojúhelníku chybí, nebo není hysterický a neječí, Zombie neví, co s ním, a divák se nudí.
Což je problém právě u postavy Myerse, který mlčí a pohybuje se váhavým krokem polointeligentního robota. Jak se režírují scény s takovým hrdinou, Zombiemu není jasné, a Myersova krvavá anabáze je bez chuti a zápachu. Ano, v případě takových filmů jsem ochoten uznat, že horor je zbytečně krutý a cynický žánr.
Přitom se Zombieho film rozjížděl jako poměrně zajímavé retro, které vizuálně i skrze písně rockových legend Blue Oyster Cult nebo Nazareth evokovalo atmosféru konce 70. let, kdy původní Halloween vznikl.
První polovina filmu je prequelem ke Carpenterovu Halloweenu a ukazuje poměry, ze kterých Michael vzešel. Přestože je to jednoduché psychologizování a za původem zabijákovy zvrhlosti tradičně stojí otec ožralý buran a matka striptérka, zápletka dodává halloweenovskému univerzu nový rozměr.Tady si Zombie dokonce dovolí víc používat obvyklou roztřesenou kameru.
A čím to, ptáte se, že nevadí, že je zde ono absolutní zlo jednoduše psychologizováno? Je to tím, že toho prapůvodního, nevysvětlitelně temného, zbývá pořád mnoho. Zvrácená rodina je tu pouhou rozbuškou, asi jako když vodíková bomba potřebuje ke svému odpálení bombu atomovou.
Kvalita snímku jde ale rapidně dolů, když končí "film Roba Zombieho" a začíná remake. Jako kdyby byl myslící Zombie vyměněn za jmenovce z haitských bažin.
Scenáristická i režijní kvalita mizí kdesi v dutině lebeční a následuje změť jednotvárných a neinvenčně snímaných a stříhaných sekvencí s Myersem, který se chová divně i na psychopatického zabijáka.
Například za sebou neustále způsobně zavírá dveře, tahá mrtvoly za nohy, nebo je někam (pokud se jedná o ženy) nosí ve stylu Fantoma opery.
Druhá půlka zabíjí i některé Zombieho devizy: skvěle vybrané lokace s parádně hororovými stromy a obsazení úchylných herců s "gumovými tvářemi" - jako jsou Malcolm McDowell, Brad Dourif nebo Udo Kier.
Tesař byl opravdu mistr, se kterým se Zombie měřit nemůže. To lze však bohužel říci o málokom.
Halloween, USA 2007. Režie Rob Zombie, hrají Tyler Mane, Malcolm McDowell, Danny Trejo, Sheri Moon a další. 109 minut, distribuce Palace Pictures. Česká premiéra 29. 11. 2007.
