Los Angeles - Ve věku 73 let zemřel v pondělí odpoledne ve svém domě v Los Angeles filmový režisér a herec Sydney Pollack. Osudnou se mu stala rakovina, s níž bojoval přes deset měsíců. Lékaři ale nedokázali určit primární zdroj metastází.
Největší úspěch coby autor zaznamenal s dvěma Oscary za romantické drama Vzpomínky na Afriku, natočené v roce 1985 s Meryl Streepovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích.Snímek proměnil celkem sedm z jedenácti oscarových nominací a Pollack sám si odnesl dvě sošky - za režii a nejlepší film. Snímek se dodnes vrací na televizní obrazovky a na DVD jako meta velkého milostného příběhu v atraktivních kulisách.
U jiných režisérů
Zatímco jako režisér slavil Polack úspěch právě v 70. a 80. letech, posléze se objevoval v titulcích víc jako producent a herec. Například ještě v loňském roce produkoval thriller Michael Clayton, kde si rovněž zahrál vedlejší roli po boku George Clooneyho.
Jako herec se objevoval často ve snímcích jiných režisérů: například ve snímku Hráč (The Player) Roberta Altmana, Zemeckisově Smrt jí sluší (Death Becomes Her), Kubrickově Spalující touze (Eyes Wide Shut) nebo seriálu Sopranovi.
Jeho sošný, seriózní vzhled a podmanivý baryton ho předurčovaly k rolím mocných a inteligentních šedých eminencí; ale byl i mužem s druhou mízou v Manželích a manželkách Woodyho Allena
V posledních letech vytvořil stabilní producentské zázemí režiséru Anthony Minghelovi (Talentovaný pan Ripley, Návrat do Cold Mountain, Dveře dokořán), jenž shodou okolností zemřel letos 6. února.
Pollack stál rovněž za většími koprodukcemi jako bylo Nebe Toma Tykwera s Cate Blanchettovou nebo Tichý Američan Phillipa Noyceho s Michaelem Cainem.
Už tento výčet napovídá, jaké filmy byly jeho srdci nejbližší: kultivovaná melodramata, která se vymykají klišé televizních limonád. Snaží se emocionálně rozmáchnout na velkém plátně nejen svým příběhem, ale i freskou doby a de facto i žánrem samotným.
Pocta klasikám
Pollack totiž patřil ke generaci režisérů, kteří už žánry nevynalézali a nevyráběli sériově, ale splétali své filmy z poučených odkazů na jiné filmy. Skládali jimi poctu starším klasikám v touze vytvořit klasiky nové, mnohem méně prvoplánové.
Pollack měl i výjimečný cit na objevování nových herců, díky němu se jako hvězdy uchytily například Jane Fondová, Meryl Streepová či Barbra Streissandová.
Nejčastěji ale spolupracoval s Robertem Redfordem: natočili spolu westernově laděné melancholické snímky Elektrický jezdec a Jeremiah Johnson, paranoidní politický thriller Tři dny kondora, nostalgickou romanci Takoví jsme byli a nakonec nejslavnější Vzpomínky na Afriku.
Na ně se oba pokusili nepříliš úspěšně navázat obdobným melodramatem Havana, jež se mělo stát jakousi novou Casablankou.
Jeho prvním velkým úspěchem bylo společensko-kritické drama Koně se také střílejí (They Shoot Horses, Don't They) podle románu Horace McCoye z 30. let. Film z roku 1968 o nelidsky dlouhém tanečním maratonu získal nominaci na Oscara. Do té doby Pollack působil především v televizi jako nájemní režisér pro seriály.
Jeho režijní um byl oceněn nominací na Oscara a Zlaté Glóby také za nyní už klasickou komedii Tootsie s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli nezaměstnaného herce, který se kvůli práci v televizi převléká za ženu.
Tento snímek tehdy i dnes působil a působí zcela výjimečně díky tomu, že prvotní lechtivé téma není zneužito k lascivním vtípkům: mužský hrdina se díky ženskému převelku skutečně naučí něco o ženském světě.
Častou náplní televizních programů bývá i právnický thriller Firma s Tomem Cruisem podle bestselleru Johna Grishama. Zde zúročil svou dlouholetý obdiv k Alfredu Hitchcockovi a jeho motivu "muže, který věděl příliš mnoho".
Chtěl bych být svobodný
Loni v srpnu se Pollack kvůli zhoršujícím se zdravotním potížím přestal objevovat na veřejnosti a odešel z natáčení filmu pro HBO. Jeho posledním hraným filmem se stal thriller Tlumočnice (The Interpreter) z roku 2005 s Nicole Kidmanovou v hlavní roli.
Úplně posledním dílem, pod nímž se Pollack podepsal jako režisér, je osobně laděný dokument Skici Franka Gehryho o světoznámém architektovi.
Snímek vyhlíží jako záznam soukromého rozhovoru filmového tvůrce, který se v rámci studiového systému musí podžizovat mnoha pravidlům, s vizionářem a umělcem, který díky své imaginaci může svobodně tvarovat prostor okolo sebe.
Těžko v tom nespatřovat Pollackovo vyznání: celý život naplňuji pravidla žánrů, obsazuji herce podle hvězdného systému, točím filmy o profesionálech, právnících a politických systémech, které nás omezují, ale chtěl bych mít tak neomezené pole kreativity jako architekti.
Jinými slovy: filmy s příběhy musejí mít pevnou konstrukci, ale rozvíjet by se měly netušenými směry a jejich krása nakonec spočívá v nekonvenčnosti.
