New York - Ve věku 59 let zemřel americký scenárista, režisér a producent John Hughes na srdeční infarkt. Stalo se to, když přijel do newyorského Manhattanu navštívit rodinu.
Hughes patřil k zásadním mainstreamovým filmařům v Hollywoodu, kteří v 80. a 90. letech vyhmátli a spoluurčili kulturní dobový duch. Za svůj život režíroval sice jen osm filmů (posledním byla Kudrnatá holka z roku 1991) - ale jeho vliv i byl i producentský a scenáristický.
V posledních letech už se stahoval do pozadí a věnoval se farmaření v Illinois, ale většina Američanů jeho jméno i filmy s ním spojené dobře zná díky nekonečným reprízám v televizi.
V Česku od Hughese známe nejvíc rodinný snímek Sám doma (1990), který produkoval a napsal k němu scénář. Příběh o Kevinu McAlisterovi, jehož rodiče omylem zapomenou doma, když letí o Vánocích do Paříže, proslavil hereckou hvězdičku Maucaulaye Culkina, utržil kolem půlmiliardy dolarů a dočkal se dvou slabších pokračování.
Z dalších Hughesových produkčních počinů je u nás známá komedie Beethoven (1992), Denis - Postrach okolí (1993), Trable prcka Binka (1994), hraná verze 101 dalmatinů (1996) a sci-fi komedie Flubber (1997) - z nichž ani jeden není hodnocen jako pamětihodný film, byť svého času to byly komerční hity.
Scenáristicky a producentsky stojí i za úspěšnými komediemi s Chevym Chasem Bláznivá dovolená (1983), Bláznivá dovolená v Evropě (1985) - v originále National Lampoon.
U více filmů se podepisoval pseudonymem Edmond Dantes, jejž převzal z knihy Hrabě Monte Christo od Alexandra Dumase.
Snímky, které jsou ale „typicky hughesovské", se na našich obrazovkách tolik nehrají, nebo nejsou považovány za dobově příznačné a významné.
Kultovní status má Sníďanový klub (The Breakfest Club, 1985) o pětici studentů, která musí přijít v sobotu za trest školy. Zde jim dá profesor za úkol napsat esej na téma Kdo opravdu jste?" - film, jenž nabízí fantazijní generační optiku, proslavil především herce Emilia Esteveze.
Kultem je i Volný den Ferrise Buellera (Ferris Bueller's Day Off, 1986) s Matthewem Broderickem v roli záškoláka, který se neustále snaží převést přísného ředitele. Film demonstruje touhu teenagerů být svobodný, jež se kryje s nicneděláním a čistou bezúčelnou zábavou.
Hughes napsal také scénář k filmu Kráska v růžovém (Pretty in Pink, 1986) o osmnáctileté studentce, která se stará se o svého povalečského otce a sama si šije různé verze růžových šatů, jimiž přitahuje pozornost okolí. Snímek režíroval Howard Deutsch a hlavní roli měla Molly Ringwaldová, známá už ze Snídaňového klubu.
Tyto tři tituly významně působily na mladší režiséry a předznamenaly v americké kinematografii éru tzv. slackers filmů - tedy rozvolněných příběhů o mladých flákačích. Hlásí se k němu režiséři jako Kevin Smith či Cameron Crowe, u dalších je vliv nepřímý.
Sám Hughes kdysi k nenadálé oblibě těchto filmů poznamenal: „Mnoho filmařů zobrazuje teenagery jako nemorální a ignorantské a myslí si o nich, že nejsou moc bystří. Ale já si to nemyslím, naslouchám dětem a respektuju je. Nesnižuju to, co říkají, jen proto, že je jim jen šestnáct."
Populární byla i komedie Letadla, vlaky a automobily (1987) se Stevem Martinem a Johnem Candym o dvou mužích, kteří spolu nedobrovolně cestují napříč kontinentem těsně před vánočními svátky.
John Candy pak ztvárnil hlavní roli i v dalším Hughesově filmu, Strýčku Buckovi z roku 1989 o starém mládenci, který se musí dočasně postarat o tři děti svých příbuzných.
Klasické je dnes komediální drama Manželské etudy (She´s Having a Baby) o mladém manželském, lehce nezralém páru (Kevin Bacon a Elizabeth McGovernová), který se vyrovná s nástrahami reality a praktického života.
Tento snímek je lehce autobiografický. Hughes, který se narodil v Michiganu, kde se také odehrává řada jeho filmů, začínal jako novinář a copywriter v reklamce, stejně jako hrdina Manželských etud.
Hughesovy filmy se točí nestále kolem témat dovolených, Vánoc, třídních srazů, dětí a zvířat, jež ve výsledku vytvářejí obraz typicky středostavovské Ameriky. Pod slupkou určitého konformismu se však v těch nejlepších filmech ukrývá touha po tom utéct ze stereotypu.
Hughes navíc uměl správně zasazovat do děje popové a rockové písničky a měl zvláštní elegantní styl - jeho filmy končily pomalým zmrazením obrazu, využíval detailů očí a nechal často druhou postavu při rozhovoru neslyšně opakovat to, co řekla první postava, což dodávalo dialogům na dynamice a autentičnosti.
K Hughesově smrti se vyjádřila řada lidí, s nimiž spolupracoval a které ovlivnil. Broderick, jenž se díky tomuto tvůrci stal hvězdou v pátek ráno řekl: „Jsem opravdu šokován a zarmoucen zprávou o mém starém příteli. Byl to úžasný a velice talentovaný člověk, mé srdce je nyní s jeho rodinou."
