Našli poměrně jasnou odpověď. Ve světě, kde si náhle nikdo nepamatuje písně legendární kapely, se zjeví mladý Brit pákistánského původu Jack Malik. Stále ví, jak zazpívat a zahrát Yesterday. A nejen tu.
Scenárista Richard Curtis, autor mimo jiné Lásky nebeské, svůj nový romantický příběh okořenil fantaskní premisou. Po celé Zemi dojde k záhadnému zatmění a ze světa i paměti všech lidí zmizí nejen John, Paul, George a Ringo, ale též skupina Oasis, cigarety či Coca-Cola. Jen Jack Malik měl během toho výpadku světla či elektřiny výpadek paměti, neboť se na kole střetl s autobusem.
Tento neúspěšný písničkář, který váhá, zda neseknout s hudební kariérou, teď stojí před morálním dilematem. Má si přivlastnit Beatles? O chvíli později už sedí v obýváku u rodičů a hraje jim slavnou skladbu Let It Be, kterou však ani oni, ani zbytek světa nikdy neslyšel.
Snímek Yesterday, který podle Curtisova scénáře natočil autor Trainspottingu Danny Boyle, až potud stojí na pozoruhodném, byť praštěném nápadu, se kterým by se dalo skvěle pracovat.
Jackovi rodiče neúspěšného, ale milovaného syna neustále přerušují. Tu jde někdo pro pití, tu přijde soused. Ani síla legendárního songu je nedonutí poslouchat. Jde o jednu z nejvtipnějších scén, bohužel však s tímto "co by kdyby" potenciálem tvůrci dál nepracují.
Neuvažují nad tím, co se stane, když písně "brouků" bude hrát nepříliš pohledný mladík tmavší barvy pleti. Nebo jak by taková tvorba skutečně zafungovala v kontextu dnešního popu. Zůstane jen u několika neškodných rýpanců do cynického hudebního průmyslu, který Jacka po nenadálém, o to však masivnějším úspěchu polapí.
Stačí jediný koncert, v němž předskakuje Edu Sheeranovi, který ve filmu ztvárnil sám sebe. A náhle je Jack studnicí nekončící kreativity, autorem i interpretem, který stojí na opačném pólu současného popu, jenž je v rukou producentů a kreativců.
Momenty s Edem Sheeranem, který musí skousnout, že ho někdo takřka lusknutím prstů předčil, patří k těm nejsympatičtějším.
Soudobý hudební průmysl, ztělesněný bezpáteřní Debrou v podání komičky Kate McKinnonové, se ukáže pouze jako jedno velké zlo, kterému chybí cit pro jemné autorské polohy. A veškerá práce se zajímavým námětem končí u scén, kdy manažeři přesvědčují nového hitmakera, aby píseň Hey Jude přejmenoval a přetextoval na univerzální Hey Dude - tedy Hele, kámo.
Scenárista Curtis nenapsal film Yesterday jako satiru na stav dnešní hudby, ale jako další vřelou romantickou komedii. A tak brzy přebírá otěže Jackův nevyjasněný vztah s dlouholetou kamarádkou a bývalou manažerkou z dob "před Beatles". Obě roviny však příliš nejdou dohromady.
Je trochu záhadou, proč byl snímek nabídnut zrovna autorovi energetických, vizuálně opulentních filmů Dannymu Boyleovi. Tady nemá příliš co předvést. Yesterday se nepokouší být dalším koncertním velkofilmem, vezoucím se na vlně populárních hudebních životopisů jako Bohemian Rhapsody či Rocketman.
Hudební čísla se vizuálně drží zpátky, jako by chtěla zdůraznit hlavně jednoduchost, která za hudbou Beatles stojí, fakt, že stačí pár tónů, aby zaujala.
Yesterday
Režie: Danny Boyle
CinemArt, česká distribuční premiéra 27. června
Yesterday je tak nakonec především ódou na hudbu liverpoolského kvarteta, která pozoruhodně odolává vlivům času. V této poloze působí jako milé a neškodné sedativum, které však až trestuhodně hází za hlavu jak svou sci-fi premisu a z ní plynoucí možné konsekvence, tak celou romantickou linku. Ta nenabízí zvraty. Jde jen o jedno dlouhé čekání na to, až Jack udělá morálně i milostně správné rozhodnutí.
Yesterday je film plný jednoduchých a jemných písní o lásce, podobnou jemnost však přes veškerou snahu nepřenáší do děje. Ten je pouze jednoduchý. Jako by každou vteřinou - v parafrázi sloky titulní písně - vzkazoval: "Jsem jen poloviční film, než jsem mohl být."
