Praha - "Nejlepší způsob, jak být upřímný, je snažit se oprostit od módních vlivů a pokusit se rozeznat to, co bude nesmazatelné. Musíme dělat pravý opak toho, co dělá oscarová akademie, která oceňuje konzumní umění manipulace a dobrého marketingu," prohlásil před nedělním vyhlášením vítězů šéf canneské poroty Sean Penn.
Co znamená, že jejich jury by měla být opakem Akademie, která uděluje Oscary, bude jasné v neděli večer, kdy oznámí držitele Zlaté palmy a dalších trofejí.
Loni v Cannes bodoval Rumun Cristian Mungiu se syrovým potratovým dramatem 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Letos se největší šance přičítají hned několika snímkům. Může to znamenat, že canneská soutěž byla letos výjimečně vyrovnaná, podle řady kritiků to ale spíš říká, že příliš oslnivých kousků nenabídla.
Přesto se několik novinářských favoritů vylouplo. Asi největší šance se přičítají izraelskému animovanému dokumentu Valčík s Bašírem, který se vrací k traumatu izraelského obaszení Palestiny.
Pokud šéf poroty dostojí svým slovům, pak by naopak neměl vyhrát favorit tiskových agentur. Nový počin Clinta Eastwooda Exchange o ženě, která v 30. letech bojuje o své dítě, je jasným "domácím" vzkazem o důležitosti demokracie.
To by mu u Penna, s nímž natočil Eastwood Tajemnou řeku - soutěžící v Cannes před pěti lety - mohlo pomoct. Ale film se nakonec příliš spoléhá na hollywoodské standardy vyprávění a nepříliš přesvědčivou Angelinu Jolie v hlavní roli.
| Přehled soutěžních filmů: V Cannes se utkají slavní SPECIÁL: Všechny články o festivalu v Cannes BLOG: Online zpravodajství z festivalu |
Kritiky také zaujalo hned několik sociálních dramat z nejrůznějších regionů. Dvojnásobní držitelé Zlaté palmy, belgičtí bratři Dardennové, přišli s Lorniným mlčením - i když nepřijatým tak jednoznačně jako jejich předchozí filmy.
Brazilec Walter Salles natočil působivý příběh o matce čtyř synů ze Sao Paula Dělící čára. V hodnocení kritiků deníku Screen Daily zas kralovala další silná postva matky - ve vizuálně vytříbeném tureckém snímku Tři opice.
Francouzský tisk nešetřil chválou na domácího koně, Vánoční příběh s Catherine Deneuve. Další dva francouzské filmy se představily až v závěru - vypískaná Hranice úsvitu Philippa Garrela o herečce, která naváže milostný vztah s fotografem, a naopak velmi vřele přijatá Třída Laurenta Canteta o středoškolském učiteli a jeho boji s rebelskými studenty.
Jisté šance se přičítají i čínskému snímku 24 City, jen u části kritiků bodovala italská mafiánská Gomorra.
Nepříliš nadšeného přijetí se naopak dostalo hned několika filmům slavných režisérů. Soderberghův čtyřhodinový opus Che kritici přímo odzívali, stejně jako Meirellesovu zahajovací Slepotu.
Nejednoznačné ohlasy měl Adoration Atoma Egoyana, stejně jako v závěru Wendersův počin Palermo Shooting a ambiciózní režijní debut scenáristy Charlieho Kaufmana Synecdoche New York.
Mizivé jsou šance filipínského Servisu o rodinném pornokině či amerických Two Lovers s Joaquinem Phoenixem. Jediný východoevropský zástupce v soutěži, maďarská Delta, také příliš pozornosti nevzbudila. Kuriozitou je nejspíš singapurský snímek My Magic o starém kouzelníkovi.
Nebodovaly ani dva argentinské snímky - Traperova Leonera ani Bezhlavá žena Lucrecie Martelové. Příliš nezaujal ani satirický snímek Il Divo Paula Sorrentina o kontroverzním premiérovi Giuliovi Andreottim.
Mediální šílenství kolem nového Indiana Jonese v Cannes už nikdo jiný netroufl. Kritická přízeň mimo soutěž ale patřila spíše než Indymu nové komedii Woodyho Allena.
Jeho Vicky Cristina Barcelona nabídla švih, spád a humor - tedy to, čeho se většině soutěžních filmů, temných, beznadějných a často rozplizlých na více než dvouhodinovou stopáž příliš nedostávalo.
