Ve věku 79 let zemřel po těžké nemoci filmový režisér Jan Němec, informoval server iDnes. Znám byl jako jeden z tvůrců takzvané české nové vlny v 60. letech.
Točil do poslední chvíle, v současné době pracoval na snímku Vlk z Královských Vinohrad podle svých autobiografických povídek, které vyšly pod názvem Nepodávej ruku číšníkovi. Do role sebe samého obsadil Jiřího Mádla. Točit se mělo na festivalu v Cannes, na MFF v Karlových Varech i na kalifornských plážích.
V říjnu 2014 o sobě dal vědět, když prezidentu Zemanovi vrátil medaili Za zásluhy II. stupně, kterou získal v roce 2002 od prezidenta Václava Havla. Donesl ji osobně na Pražský hrad, chtěl tím protestovat proti seznamu oceněných, jimž Zeman medaile 28. října 2014 rozdal. Byli mezi nimi i filmoví režiséři Filip Renč a Robert Sedláček.
"Nezasloužili se o stát, o státnost. Pouze pomohli v politické kampani jednomu politikovi. Není to za tvorbu, je to Zemanova odměna za politický servis," prohlásil tehdy v DVTV Jan Němec.
Jeden z hlavních představitelů nové vlny
V 60. letech 20. století patřil Němec k čelním představitelům nové vlny domácí kinematografie. Upozornil na sebe již svou celovečerní prvotinou Démanty noci. Tento snímek, který dnes patří ke klasickým dílům evropského filmu té doby, vytvořil v roce 1964 spolu s Ester Krumbachovou, Miroslavem Ondříčkem a Ivanem Vojnárem podle povídek Arnošta Lustiga.
Po Démantech noci přispěl Němec miniaturou Podvodníci do povídkového snímku Perličky na dně (1965) a o rok později natočil dva filmy - podobenství O slavnosti a hostech, za které jej anglický odborný časopis Film and Filming označil za nejlepšího světového režiséra roku 1969, který ale zároveň vyvolal vlnu nevole mezi tehdejšími mocnými a vysloužil si i krátkodobý zákaz.
Druhým filmem byli povídkoví Mučedníci lásky, kde se v jednom ze tří příběhů mihla Němcova pozdější druhá manželka Marta Kubišová. Poprvé byl Němec ženatý s Ester Krumbachovou, potřetí se oženil v emigraci a zatím poslední, čtvrtou svatbu měl v dubnu 2003.
Němec si také proti sobě poštval režim dokumentárními snímky Strahovské události z roku 1967 o policejním zásahu proti studentské demonstraci a Oratorium pro Prahu, které zaznamenalo první den sovětské okupace Československa 21. srpna 1968. "To byl můj nejúspěšnější film, vidělo ho přes miliardu lidí. Kam se hrabe Spielberg," komentoval to režisér.
Němcovu slibně se rozvíjející kariéru přerušila normalizace, po zákazu natáčení nakonec v roce 1974 emigroval. Odešel do Německa, později do USA. Po návratu do rodné vlasti po 16 letech jen těžko hledal témata, která by přitáhla kritiku a diváky. Průlom přišel až díky snímku Noční hovory s matkou z roku 2000, na který věčný experimentátor a "enfant terrible" českého filmu navázal filmy Krajina mého srdce, Toyen či Heart Beat 3D.
Němec získal za své filmy řadu cen, už v roce 1961 si odvezly dva jeho studentské snímky ceny z festivalu v Amsterodamu. Za Démanty noci byl oceněn na mezinárodních festivalech v Mannheimu nebo Locarnu, film O slavnosti a hostech získal cenu v italském Bergamu.
