Už z prvotiny nazvané Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho bylo zřejmé, že letos dvaačtyřicetiletý Kuosmanen navzdory rozdílné stylizaci a poetice sdílí přinejmenším dvě věci s nejslavnějším finským režisérem Akim Kaurismäkim. Schopnost mísit smutek s humorem i optimismem a touhu dát slovo protagonistům z okrajů.
Příběh skutečného finského boxera z malého města, který tělem, smýšlením ani chováním nepřipomínal typického vrcholového atleta z oblasti bojových sportů, byl v jádru melodramatem o lásce.
Černobílý snímek stál na myšlence, že není důležité vyhrát a možná ani se zúčastnit. Že v životě nakonec - navzdory tomu, že nás zrovna čeká ten nejdůležitější zápas - mohou být i podstatnější věci než sport.
Po vítězství Olliho Mäkiho ve druhé canneské soutěži Un certain regard se Kuosmanen s nynější novinkou dostal až do hlavního klání. A tam také získal Velkou cenu, jednu z nejdůležitějších. Za podobný um, jaký prokázal už v debutu.
Film Kupé č. 6 se po většinu času odehrává ve vlaku na dlouhé cestě z Moskvy do Murmansku, největšího města za polárním kruhem. Přesto divák nespustí oči z plátna. Díky tomu, že je vteřinu za vteřinou nabité emocemi.
V kupé, podle něhož se snímek jmenuje, cestuje Finka Laura. Na univerzitě v Moskvě studuje archeologii a teď se jede podívat na staré malby zvané petroglyfy.
V tomtéž kupé chybí její spolubydlící a milenka Irina, která nakonec nemohla vyrazit. Místo ní tam Laura nachází ruského dělníka Ljohu. Na cestu je vybaven lahví vodky, sklenicí nakládaných okurek a ostrým názorem na svět. "Rusko je velká mocnost. Porazili jsme nacisty. A Měsíc. Tam jsme taky byli," křičí se sebevědomím pijáka, jehož pravda má nezpochybnitelnou, čirou a tekutou podobu s více než 40 procenty alkoholu.
Kuosmanen nepravděpodobnou dvojici usadí naproti sobě. A začne čarovat. Bezprostřední horník Ljoha v podání holohlavého Jurije Borisova připomene neotesanější slovanskou verzi Ewana McGregora z dob filmu Trainspotting. Od prvních chvil je zřejmé, že tento neurvalý hlučný balík nasáklý alkoholem, předsudky a prostopravdami bude v jádru dobrák.
Laura je naproti tomu žena, která se o sebe umí postarat. Jen jí na srdci leží kámen z odloučení od své milé a nejistota, co se vztahem bude dál. Sdílet kupé s opilcem se jí spíše příčí, než že by měla strach tam zůstávat.
Snímek sleduje drobné eskapády, během nichž se Laura pokouší vyřešit situaci. Postupně mezi protagonisty vzniká specifické pouto. Což zní jako obehraná písnička. A film bezpochyby připomene scény odjinud, třeba z francouzské nové vlny, jejíž tvůrci také věděli, jak v jediné scéně smísit vtip s melancholií. Uměl to i Miloš Forman, jehož ranými československými snímky se inspiroval Kuosmanenův debut.
Kupé č. 6 je opojná arktická road movie, kde ovšem místo svobody jet na dvou či čtyřech kolech, kam se zamane, figuruje mašina, jejíž dráha je jasně vymezena a zastávky určují dynamiku snímku.
Ačkoliv režisér do jisté míry naplňuje zřejmou rovnici, v níž společná cesta spojí rozdílné charaktery, jedinečný je způsob, jakým toho docílí. Jeho snímek působí sveřepě i krásně.
V některých momentech zatvrzelý, do sebe uzavřený, přitom v jádru citlivý Ljoha vyvolává upřímné záchvaty smíchu, třeba když kouří na zamrzlém nástupišti a připomíná jakousi verzi porouchaného komika z němé grotesky.
Kuosmanen pozvolna otevírá srdce hrdinů a jeho film je paradoxně tím vřelejší, čím více během cesty v okolí mrzne. Ke konci se zmar mění ve velká gesta, ale bez okolků, sentimentu, ve specificky umolousané podobě. Ani když zní chytlavá francouzská popová píseň Voyage Voyage od zpěvačky Desireless, nesklouzne finský scenárista a režisér k přehnanému sentimentu.
Souznění, o němž vypráví, se dotýká toho nejniternějšího, ale stále stojí nohama na zemi. Namočený v onom láku od okurek, bez nichž se správný Rus neobejde.
Tím starým a nehostinným vlakem z Moskvy do Murmansku to musí být nekonečná a nehostinná cesta. Ale divákům se nechce vystupovat. Vědí, že sledují snímek autora, který vstoupil mezi velké talenty současné kinematografie. Aki Kaurismäki má pokračovatele, jenž kráčí jinými cestami. Obul si ale podobné boty.
Kupé č. 6
Režie: Juho Kuosmanen
Film je k vidění na karlovarském festivalu.