Los Angeles - Tyler Perry ví, že na jeho filmy se bude chodit, i když ho média budou ignorovat, či stírat. Objevil své publikum - nenáročné afroamerické věřící, pro něž je vrcholem kultury talkshow Oprah Winfreyové.
Právě touto ikonou showbyznysu se prý inspiroval, když začínal s psaním vlastních scénářů. Jeho metoda je prostá: nejprve napíše divadelní hru, poté ji natočí jako televizní film a nakonec jako film do kina.
Perryho poslední počin Madea Goes to Jail (Madea jde do vězení) o neurvalé babičce, která se dostane za mříže, utržil o prvním víkendu neskutečných 41 milionů dolarů při 11milionovém rozpočtu. Nyní, druhý víkend od premiéry, se drží stále na prvním místě s 16, 5 miliony.
I fetiš může být různě komický
Snímek jako tradičně lavíruje mezi poměrně hrubozrnnou komedií zaštítěnou šířením morálních pouček o síle rodiny a mezi melodramatem. Komediální figurkou je tady titulní Madea, kterou v převleku ztvárnil sám Perry, ale většinu filmu sledujeme pokus o sociální drama, které se ovšem utápí v kýčovitých slzách.
Kritika svorně soudí, že záliba černošských komiků v převlékání se za staré ženy má podivný charakter fetiše, nicméně i fetiš může být různě komický. A Perryho kreace ani zdaleka nedosahuje toho, co dovede Eddie Murphy (Zamilovaný profesor 1-2, Norbit) či Martin Lawrence (Agent v sukni 1-2).
Komerční úspěch filmu se ovšem příliš nekryje ani s následnými diváckými ohlasy, které vyznívají velmi negativně. Jako by se sami návštěvníci kin ptali: proč jsme na to chodili? Odpovědí může být částečně i to, že mainstreamová média o Perrym příliš nepíší, ale specializovaná periodika pro Afroameričany ano.
Pokud tedy kritik Kaz Williams - jehož články přetiskuje zhruba 20 periodik cílených na afroamerické čtenáře - napsal, že jde o Perryho dosud nejlepší kousek, nelze se návštěvnosti až tolik divit.
Hošíkům Jonas Brothers nepomohlo ani 3D
I druhé místo aktuálního víkendového žebříčku ukazuje, jak je americká společnost rozbitá na zcela izolované subkultury. Koncertní snímek se všeříkajícím titulem Jonas Brothers: The 3D Concert Experience cílí výhradně na dívky v období počínající puberty.
Ty o premiérovém víkendu přinesly filmu - spolu s několika lidmi mužského pohlaví - do kasiček 12, 7 milionu dolarů. Skoro to připomíná druhý Perný den, ale Jonas Brothers nejsou Beatles. Film se spoléhá na to, že ukazuje dívčí šílení, podněcuje ho, a přitom je všem jasné, že mánie za chvíli pomine.
Jak si všimli někteří recenzenti, snímek se vůbec neobtěžuje nám něco říct o soukromí náctiletých, sladce ulízaných hudebníků. Nemají minulost, rodiče ani mimopracovní zájmy, jsou to jen manekýni existující pro krátké okamžiky na pódiu.
A ostatní chlapci je - podle zaznamenaných internetových ohlasů - nenávidí. Síla nepopulárnosti Jonas Brothers momentálně vrcholí na IMDb, kde má dotyčný snímek hodnocení pouhých 1, 4 bodu z 10 možných, což se blíží historickému minimu. I průměrné hodnocení dívek pod 18 let není závratné, pouhých 5,3 bodu. Této kapele nepomůže ani 3D formát.
Milionář zvyšuje tržby z kin
Na třetí místo se s více než 12 miliony dostal osminásobný oscarový vítěz, Milionář z chatrče. Jeho pouť kiny přitom trvá již šestnáct týdnů! Začínal v deseti kinech a postupně mu každý týden distributor přidává kopie; nyní jich má už 2943.
Nejvíce doposud utržil ve 12. týdnu, okolo 10, 7 milionů. Nyní má tedy nový víkendový rekord a jeho zisky se po Oscarech zvýšily o 43 procent - což je nejlepší výsledek držitele sošky za nejlepší snímek v posledních deseti letech.
Celkem má Milionář na kontě 115 milionů a jeho cesta kiny je ukázkový příklad toho, jak funguje oscarový snímek. Nasadí se jako rarita, lidé si o něm začnou povídat mezi sebou, pak se propagace chytnou média sama od sebe a přinesou pozitivní recenze, poté přijdou nominace na ceny a nakonec udělování menších trofejí až do Oscarů.
Až na osmém místě se nachází poslední novinka týdně, Street Fighter: The Legend of Chun-Li; zbylé snímky pocházejí už z minula.
Jestliže Tylera Perryho či Jonas Brothers pár recenzentů pochválilo či aspoň přijalo jako nutné zlo, Street Fighteru nevyšla jediná kladná recenze a film je považován za naprostou ztrátu času, dokonce i pro fanoušky akčních filmů a videoher.
Nesmyslnost, respektive absence děje donutila recenzenty i k úvahám, že „brzo asi někdo zfilmuje Pac Mana, jak žere tečky na obrazovce", případně k přemítání nad tím, kdy naposledy v nějakém filmu hráli všichni tak špatně, že i jejich příchod do místnosti působí nevěrohodně.
Jak podotkl kritik Kevin Carr: „Je to špatné, jak kdyby to natočil Uwe Boll" - což je narážka na režiséra, který den před Oscary získal Zlatou malinu za celoživotní dílo.
