Režisér Vladimír Michálek ho natočil podle oceňované rozhlasové hry Benzína Dehtov, jejíž autor Petr Pýcha získal druhé místo v soutěži Českého rozhlasu. Středoškolský pedagog, který je spoluautorem divadelních her vytvořených s Jaroslavem Rudišem a scenáristou nedávné road movie Všechno bude, třiapadesátiminutovou hru nyní částečně upravil pro potřeby filmu a dopsal do ní další motivy. Některé sekvence i dialogy přitom do filmového scénáře takřka beze změny převzal z originálního textu.
Protagonisty rozhlasové hry i filmové komedie jsou maloměstští chlápci různého věku, kteří v hodnověrném přestrojení za členy Útvaru rychlého nasazení provádějí svévolné "přepadovky" na předem vytipovaných místech. Přestože zakročují třeba i na koncertech ultrapravicových kapel, činí tak pouze a jen pro vzrušení z adrenalinové zábavy, pro zpestření svých nudných životů a také proto, aby "nasrali co nejvíc pitomců".
Všechno se změní, když ve speciálních mundúrech zásahové jednotky lehkomyslně napochodují do zapadlé čerpací stanice, jejíž prodejnu právě shodou okolností přepadl ozbrojený a maskovaný lupič. Vzájemná konfrontace vyústí v tragédii, která všem zúčastněným změní životy.
V Pýchově rozhlasové hře, jejíž ústřední postavy namluvili tři členové Dejvického divadla Václav Neužil, Hynek Čermák a Martin Myšička a doplnil je Ondřej Vetchý, se o tomto incidentu průběžně hovoří od samého začátku. Teprve až později se ukáže, že má spojitost právě s aktivitami falešného URNA.
Navzdory tomu, že Benzína Dehtov byla fragmentárně strukturovanou hrou, působila vcelku sevřeně a pracovala s překvapivými zvraty, byť ten zásadní již v ní postrádal věrohodnost.
Také film Úhoři mají nabito mohl vyprávět o krizi středního věku nevyzrálých neúspěšných mužů, kteří si pocit, že jen živoří, kompenzují hraním na vojáčky a pubertálním "chlapáctvím", projevujícím se především machistickým slovníkem. Anebo to mohl být film o iracionálním strachu z neznámého, který v posledních letech paralyzuje českou společnost a který se ventiluje i vznikem právě takových paramilitaristických oddílů.
Jsou to vcelku třaskavá témata, Michálkova komedie se jich však dotýká jen letmo a ledabyle, bez snahy trefit se do černého.
Na rozdíl od rozhlasové hry snímek z tématu nedokáže vytěžit potenciál. Příběh, jehož roztříštěnost umocňuje i časté využívání retrospektiv, selhává prakticky ve všem - dramaturgií počínaje a neujasněným žánrovým ukotvením konče. V kontextu celkového morálně netečného ladění příběhu i neospravedlnitelné agresivity hlavních postav pak alibisticky působí snaha dodat osudovému přepadení na benzince určitý sociálněkritický rozměr.
Snímek Úhoři mají nabito je distributorem charakterizován jako "černá komedie", není ale ani jedním z toho. Příběh místy působí, jako by autoři křečovitě vytvářeli tuzemskou odpověď na některé starší filmy bratří Coenových. Jenže schází ironický nadhled Coenů a především schopnost vybudovat půdorys pro skutečně komické situace.
Aktéři filmu navíc své "na milimetr přesné" akce považují za "něco jako poslání" - a z jejich zupáckých řečí i chování je zřejmé, že to myslí smrtelně vážně.
Michálkův film nefunguje ani jako tragikomické drama, ačkoli slibný námět by i takovou žánrovou polohu umožňoval. To by ale výsledek nesměl trpět nevídaným množstvím logických lapsů. Partička křupanů, která se řídí heslem "cvičím, tedy jsem", nemá jen nízké IQ, ale zřejmě také neskutečně snížený práh pudu sebezáchovy. Jejich chování je - i v avizovaném komediálním žánru - mnohdy nesmyslné, především v jejich sklonech vyžvanit na sebe každému všechno, co se dá.
Scenáristická svévole postupně proměňuje postavy jen v pouhé loutky, s nimiž si pohrávají autoři filmu. Nikdy není například vysvětleno, proč veškeré nezákonné aktivity protagonistů zůstávají bez sebemenší odezvy, ať již ze strany obětí těchto zlomyslných akcí, nebo vyšetřujících orgánů. Další do očí bijící přehmaty scénáře nelze konkretizovat bez vyzrazení zápletky.
Snímek nezachraňuje ani atraktivní herecké obsazení, které je navíc méně přesvědčivé, než bylo ono rozhlasové. Platí to i pro postavu přestárlého rockera a velitele Oldřicha Kaisera, jenž sice v Benzíně Dehtov v jiné roli taktéž účinkoval, ve filmu se ale často omezuje jen na přepjatě podrážděnou kreaci.
Bratři Matěj a Kryštof Hádkové, kteří se před kamerou opět sešli po svém znamenitém účinkování ve filmu Kobry a užovky, tentokrát - podobně jako jejich kolegové - nemají dostatek prostoru, aby své postavy mohli ostřeji charakterově prokreslit.
Zatímco Jiří Vyorálek odvádí svůj standardní výkon, postavený na záměrném "podehrávání", Patrik Holubář naopak prostomyslnost své postavy zdůrazňuje až příliš explicitně.
Úhoři mají nabito
Režie: Vladimír Michálek
Falcon, česká premiéra 21. února
Největším omylem ale je obsazení Anny Kameníkové, která před osmi lety zaujala v Hřebejkově filmu Nevinnost. Pro postavu přepadené prodavačky z benzinky a pozdější ozbrojené členky samozvaného komanda - což je další pošetilost dopsaná do filmové verze - zvolila nevhodnou, afektovaně infantilní polohu.
Michálkova komedie Úhoři mají nabito je vystavěna z podobných cihel jako její předchůdce Benzína Dehtov, nedokáže ale stejně účinně pracovat s momentem překvapení, humorem, napětím, strukturou vyprávění ani s jeho atmosférou. Je totiž nabitá slepými patronami.
