Přestože těch hodně dlouhých snímků nakonec natočil pouze sedm, byl považován za jednoho z nejvlivnějších světových filmařů. Kdo ví, jak by bez jeho příběhů, jež westernům vdechly novou podobu, vypadala díla Quentina Tarantina nebo bratří Coenových.
V první polovině šedesátých let, kdy se klasický americký western již zdál být vyčerpán, se na jihu Evropy zrodila jeho svébytná variace: snímky, které revizionisticky překopávaly padesátiletou tradici nejpříznačnějšího amerického filmového žánru. Jelikož většinou vznikaly v italských studiích, začalo se jim posměšně říkat "spaghetti westerny".
Přelomovým milníkem tohoto žánru se v roce 1964 stal film Pro hrst dolarů, který byl do distribuce uveden jako dílo jakéhosi režiséra Boba Robertsona. Do romanticky zmytizovaného žánru snímek vnesl drsnou realitu, nejednoznačně se chovající postavy, rafinovaně estetizované násilí, rituální pistolnické souboje a humor černý jako uhelné doly. Teprve když se film stal celoevropským hitem, ukázalo se, že jméno onoho neznámého režiséra je ve skutečnosti americky znějící pseudonym pětatřicetiletého Itala Sergia Leoneho.
Ten byl pro filmové řemeslo snad předurčen již od svého narození 3. ledna 1929. Jeho otcem byl jeden z průkopnických režisérů italské němé kinematografie Vincenzo Leone a jeho matkou filmová diva Bice Waleranová.
Sergio Leone v dětství četl komiksy a navštěvoval neapolské loutkové divadlo, kde vystupovaly typizované figurky z renesančního italského žánru commedia dell'arte. A právě ty ovlivnily podobu mnoha Leoneových budoucích westernových antihrdinů: i ti nejčestnější z nich byli spíše "zlí a oškliví" než "hodní".
Pistolnický remake
V blízkosti filmu se Sergio Leone začal pohybovat jako asistent italských režisérů již koncem 40. let minulého století - v necelých dvaceti letech se stal členem štábu Vittoria De Sicy při natáčení neorealistického dramatu Zloději kol.
Pracoval i pro různé americké tvůrce. Ti začátkem 50. let v římských studiích Cinecittà vytvářeli tehdy módní biblické velkofilmy typu Quo Vadis či starověké eposy nazývané sword-and-sandal - podle svalovců obutých v sandálech a ohánějících se mečem.
V roce 1959 Sergio Leone při natáčení historického filmu Poslední dny Pompejí dostal možnost zaskočit za vážně nemocného režiséra Maria Bonnarda a anonymně natočit několik scén. Samostatně jako režisér debutoval dva roky poté rutinním, komerčně ale úspěšným "sandálovým" dobrodružstvím Rhodský kolos, ve kterém se mocenské i milostné intriky odehrávaly ve výpravných kulisách, včetně jednoho ze sedmi divů světa.
Leone neměl tento žánr nijak v lásce - práci na Rhodském kolosu údajně přijal pouze proto, aby mohl zaplatit líbánky s novomanželkou Carlou. Ve stejný rok, kdy měl premiéru Leoneův debut, na druhém konci zeměkoule japonský režisér Akira Kurosawa dokončil samurajské drama Tělesná stráž. Právě tento film určil Leoneho další umělecké směřování: jeho odvážně stylizovaným pistolnickým remakem nazvaným Pro hrst dolarů se Ital v roce 1964 celosvětově proslavil.
Spaghetti western Pro hrst dolarů sice nebyl prvním filmem svého žánru, stal se ale jakousi jeho zasvěcující preambulí. "Kovbojské filmy se utápěly v psychologizování," vysvětloval později režisér, jehož nejoblíbenějším žánrem nebyly klasické hollywoodské westerny, ale americké gangsterky. "Na Západě se však pohybovali násilní a nekomplikovaní lidé, jejichž sílu a jednoduchost se ve svých filmech pokouším zobrazit. Kovbojové žili jednoduše proto, že uměli rychle tasit zbraň," říkal.
Snímek, který nezapře inspiraci detektivním románem Dashiella Hammetta Rudá žeň nebo Goldoniho commedií dell'arte Sluha dvou pánů, byl natočen s mizivým rozpočtem. Sergio Leone již tenkrát chtěl obsadit hvězdy typu Henryho Fondy, Jamese Coburna či Charlese Bronsona, nemohl si je ale dovolit. Místo nich za doslovnou "hrst dolarů" angažoval takřka neznámého hereckého představitele kovboje z televizního seriálu Rawhide (Surová kůže). Jmenoval se Clint Eastwood.
Cizinec bez jména, minulosti i rodiny
Eastwood tehdy na plátně poprvé oživil dnes již ikonickou postavu osamělého cizince, jenž v městečku na mexických hranicích rozpoutá válku mezi dvěma rodinami desperátů.
Jeho zamlklý a neholený pistolník, který líně přežvykuje doutník, nemá jméno, minulost ani rodinu. Představuje poťouchle pochybný protipól úhledně ušlechtilých hrdinů ze starších amerických westernů.
Eastwoodův morálně netečný ostrostřelec v ponču se objevil ještě v dalších dvou Leoneho filmech.
Ve snímku Pro pár dolarů navíc z roku 1965 "lovil" zlosyny jen kvůli vypsaným odměnám, přitom byl ale nucen uzavřít spojenectví s nevyzpytatelným mstitelem ztělesněným Leem Van Cleefem, dalším klíčovým hercem žánru.
"Dolarovou trilogii" pak Sergio Leone završil o rok později nejambicióznější - a mnohem vyšším rozpočtem zastřešenou - třetí částí nazvanou Hodný, zlý a ošklivý.
V ní filmař nechal tři titulní desperáty - Eastwooda, Cleefa a Eliho Wallacha, nezapomenutelného představitele bandity Calvery z westernové klasiky Sedm statečných - účelově spolupracovat, ale také se nestoudně podvádět během honby za zlatým pokladem jižanské kavalerie.
Kvintesenci spaghetti westernu Sergio Leone v tomto dílu zintenzivnil výrazným antimilitaristickým postojem. Vražedné čachry ústřední trojice se zdají být takřka nicotné ve srovnání s nesmyslnými jatkami, probíhajícími v zákopech americké občanské války.
Mstitel s harmonikou
Sergio Leone do westernového žánru vnesl mnoho nových prvků. Jeho "gun-and-sun opery", jak se filmům přezdívalo, charakterizovala dusně nehybná, hypnotická atmosféra, využívání extrémně detailních záběrů tváří nebo zmrtvování tempa příběhu dlouhými panoramatickými záběry.
Kongeniálně také snímky pracovaly s osudově pohvizdující a instrumentálně atypickou partiturou Leoneho spolužáka, skladatele Ennia Morriconeho. Jeho hudba často takřka "viditelně" vstupovala do děje.
Všechny tyto postupy Sergio Leone zúročil roku 1968 ve svém opus magnum Tenkrát na Západě, kde hlavní role vytvořily hvězdy Henry Fonda, Charles Bronson a Claudia Cardinalová. Fascinující příběh o sadistickém zabijákovi s pomněnkově modrýma očima, tajemném mstiteli s harmonikou a prospěchářské rajdě není typickým spaghetti westernem, spíše postmoderní antologií a zároveň revizí westernových mýtů.
Do své epické elegie, prostoupené hořkým poznáním, že éra starého Západu nenávratně končí, perfekcionistický režisér zakomponoval přes 50 verbálních i vizuálních odkazů na tři desítky legendárních amerických westernů.
V roce 1971 Leone natočil další atypický western Kapsy plné dynamitu, který se odehrává roku 1913 v průběhu mexické revoluce a hlavní role v něm ztvárnili James Coburn a Rod Steiger. Jako většina režisérových filmů i tento snímek, relativizující revoluční hrdinství, vypráví o neobvyklém přátelství mezi dvěma muži, tentokrát mezi irským vzbouřencem a mexickým banditou.
Krvavá gangsterská sága
Leone v sedmdesátých letech svým jménem produkčně zaštítil několik filmů různých žánrů. Na těch westernových se navíc podílel scenáristicky a skrytě i režisérsky, včetně komediálně laděného titulu Mé jméno je Nikdo z roku 1973, v němž si vedle Henryho Fondy zahrál Terence Hill.
"Narodil jsem se pro film," svěřuje se režisér ve francouzském dokumentu Sergio Leone - portrét psance, který tento čtvrtek uvede Česká televize. "Celý můj život, knihy, které čtu, všechno se týká filmu. Pro mě film znamená život. A život je film." Tato slova dokládá i autorův poslední snímek, gangsterská sága Tenkrát v Americe z roku 1984, o níž tvůrce snil již od konce 60. let.
Na osudech brooklynského židovského gangstera, jehož ztvárnil Robert De Niro, toto strhující krvavé retro sleduje vývoj amerického organizovaného zločinu. Ten se původně zrodil v ulicích, rozmohl se v éře prohibice, a nakonec prorostl do politiky.
Komplikovaně strukturovaná filmová freska, jež přeskakuje mezi třemi časovými rovinami v letech 1920, 1932 a 1968, je Leoneho nejosobnějším snímkem a je možné ji chápat jako odpověď na Coppolovu mafiánskou ságu Kmotr.
Práce na posledním díle i spory s distributory z Warner Bros., kteří čtyřhodinový snímek nechali drasticky sestříhat téměř o polovinu, poznamenaly režisérovo zdraví. Koncem 80. let přesto Sergio Leone začal připravovat další monumentální epos.
Válečné drama nazvané Leningrad: 900 dní se mělo odehrávat v letech 1941 až 1944 během nacistického obléhání města ležícího na řece Něvě. Svoji vizi o tom, jaké to bylo "tenkrát v Rusku", stejně jako svůj dávný sen natočit novou verzi velkofilmu Jih proti Severu ale Sergio Leone již naplnit nestačil.
Posledního dubna roku 1989 - dva dny předtím, než měl podepsat smlouvu k natáčení - zemřel na infarkt.
