Plzeň - Půjde o film roku, nebo aspoň největší překvapení sezóny? Ještě nestačilo utichnout vzrušení okolo thrilleru Normal, a už se kuloáry šíří spekulace o docela jiném černém koni letoška.
Ať už bude realita nakonec jakákoliv, snímek Proměny režiséra Tomáše Řehořka, který do českých kin vstoupí příští týden a který si slavnostní předpremiéru odbyl na právě probíhajícím festivalu českých filmů Finále v Plzni, v sobě několik nepochybných nej opravdu nese.
Výjimečné okolnosti
Řehořek je podle všeho historicky nejmladším režisérem českého celovečerního filmu, je mu pouhopouhých dvaadvacet. Snímek nejen napsal a režíroval, ale i stříhal a snímal kamerou. Film natočil za pouhých deset dní, což se za první republiky dařilo jen mistrům typu Karla Lamače a Martina Friče.
Proměny jsou producentským debutem herce Karla Rodena a hudbu k nim složil Dejan Pejovič, který byl před třemi lety nominován na Evropskou filmovou cenu. Obrazová postprodukce probíhala v Římě; film bude uveden nejen v českých a slovenských kinech, ale právě i v Itálii.
Výjimečný talent
Že by Tomáš Řehořek mohl být režisérem, ho poprvé napadlo v nějakých čtrnácti, kdy zmanipuloval spolužáky na gymnáziu, aby s ním o víkendech točili po lesích čtyřicetiminutový film Escape. "Byl o mém vrstevníkovi, klukovi, který utekl z domu, dostal se do drogové komunity, poznal, že to není úplně ideální, snažil se utéct, ale už to nešlo," popisuje Řehořek první větší zkušenost s kamerou.
Amatérský snímek vyhrál pár studentských festivalů, hlavně si ho ale všiml Vladimír Mráz z ostravského studia České televize, který tehdy šestnáctiletému teenagerovi umožnil zblízka poznat, jak se dělají filmy.
Proměny, film o čtyřech paralelních příbězích ze současnosti, které se nečekaně protnou, vznikly podobným způsobem jako Escape. "Po absolutoriu vyšší odborné školy filmové ve Zlíně, ve chvíli, kdy máte v ruce diplom a těžko hledáte uplatnění, jsem oslovil spolužáky s tím, abychom šli dělat film - že minimálně získáme zkušenosti," vypráví Řehořek.
Už tehdy doufal, že půjde o titul, který se dostane až na plátna. "Nahlas jsem to ale moc neříkal, protože už tak se nám všichni smáli - neměli jsme techniku, neměli jsme peníze, nic, jen touhu za deset dnů natočit film."
Na pokraji sil
"Točili jsme dvacet hodin denně a někdy padli na zem tam, kde jsme v tu chvíli zrovna zůstali stát," vzpomíná Řehořek. "Zhubl jsem patnáct kilo a zvlášť dva nebo tři dny se cítil úplně na dně, nikomu jsem ale nic neříkal, abych lidi okolo sebe neznervózněl," přiznává režisér.
A herci neskrývají překvapení. "Tomáš působí velmi mile a sympaticky, i když je unavený," říká herec brněnské Husy na provázku a představitel jedné z hlavních rolí filmu Petr Jeništa. I jeho kolegyně ze Zlína, čerstvá držitelka ceny Thálie Petra Hřebíčková připouští, že si Tomáše i štáb navzdory tomu pamatuje jen s úsměvem.
Zásadní proměnou prošly Proměny ve chvíli, kdy natočený materiál uviděla producentka Nelly Jenčíková a zamilovala se do něj. K projektu přivedla nejen italské koproducenty, ale i Karla Rodena - vůbec poprvé v roli producenta.
Roden chce režírovat!
"Líbil se mi způsob, jakým je film natočený," říká čerstvý držitel Českého lva Karel Roden. "Klidně to mohla být nebetyčná nuda, Tomáš ale dokázal film natočit tak, že mě po chvilce začal přitahovat a bavil mě a zajímal čím dál víc."
Do projektu prý nevstoupil finančně, ale spíš prostřednictvím zkušeností a kontaktů. "Okolo filmu se mi líbí jakákoliv práce, nejen herecká," říká náš mezinárodně nejproslulejší herec s tím, že by si rád někdy vyzkoušel i pozici režiséra. "Nějaká témata mám, mám svůj scénář, mám i scénář někoho jiného, ale než se do něčeho pustím, musím o tom být stoprocentně přesvědčený," říká českobudějovický rodák.
Navíc je prý problémem i to, že zatím nedokáže přestat točit jako herec. Jen letos pracuje na čtyřech českých filmech - dokončuje Oko Miloše J. Kohouta, natočí Habermannův mlýn režiséra Juraje Herze, průběžně pokračuje na Aloisi Nebelovi a koncem roku se pustí do velkofilmu Lidice scenáristy Zdeňka Mahlera a režisérky Alice Nellis.
Nejlepší léta režisérova života
Dita Zábranská dává k dobru historku, jak hrála matku dvou malých dětí: "První den jsme natáčeli srdceryvnou scénu, ve které děti mají plakat, takže jsme je trošku vystresovali a ony celých deset dnů řvaly jako tuři, jakmile mě viděly."
Petr Jeništa zase vzpomíná, jak mu jako astmatikovi dalo práci aspoň na pár vteřin předstírat, že hraje trenéra namakaných atletických borců. Na jednom se ale shodují oba: byla to pohodová práce.
S čímž navzdory drastické "odtučňovací kúře" souhlasí i Řehořek: "Film jsem dělal téměř dva roky a musím říct, že to byly nejhezčí dva roky mého života. Nikdy na to nezapomenu. Už proto, že jsme s rodiči neměli zrovna ideální vztah, ale díky Proměnám se spravil."
