Jak byste lidem, kteří ho neviděli, váš film představil?
Je to černá rodinná komedie, kterou navazuji na svoje předchozí snímky. Ty jsou také z oblasti severních Čech a hrají v nich neherci, které jsem si natáčel i stříhal sám. Chtěl jsem na to navázat i u filmu Máma má raka. S natáčením jsem začal původně pro pobavení kamarádů, ale snímky měly čím dál větší oblibu, a ačkoliv už v Rumburku moc nebývám, chtěl jsem film dodělat.
Vy sám se prezentujete jako postava, která odráží temné stránky společnosti. Na co jste chtěl poukázat ve filmu Máma má raka?
Chtěl jsem ukázat, že i když se člověk snaží sebevíc, tak jeho snaha v životě nemusí mít žádný vliv.
Film jste natáčel v severních Čechách, v okolí Rumburku, odkud také pocházíte. Byl to důvod, proč jste místo zvolil?
Ano, jde totiž o prostředí, které dobře znám. Zároveň se jedná o oblast zajímavou na lokace, protože je tam pořád určitá špinavost. Ta se sice pomalu tím, jak jsou města obnovována, vytrácí, ale pořád je to tam cítit. Důvodem bylo i to, že je tam velká koncentrace zajímavých lidí a typů, které jsem do filmu obsadil.
Váš film je doslova protkán bizarními postavami. Hraje v něm člověk, kterému chybí obě nohy a jedna ruka, nebo třeba fascinující postava romského vařiče perníku. Kde jste je sehnal?
Jsou to moji kamarádi. Poručíka Dana (jméno podle postavy z filmu Forrest Gump, pozn. red) hraje Petr Macoun, který o končetiny přišel na dráze, kde dělal posunovače. Jemu jsem psal roli přímo na tělo. Vařič perníku je zase DJ Ghost, který dělá muziku a se kterým se známe z koncertů. Snažím se do filmů vybírat typy, které jsou výrazné a něčím zaujmou.
Film jste měl natočit už před lety, ale hlavního hrdinu prý zavřeli do blázince. Je to pravda?
Je to pravda. Scénář je starý čtyři roky a před těmi čtyřmi lety jsme chtěli film také natočit. Už jsme měli naplánovaný natáčecí týden, ale když jsem přejížděl z Prahy do Rumburka, tak se mi donesla zpráva, že Kamila zavřeli do blázince.
On chtěl totiž kdysi spáchat sebevraždu a snědl asi 150 durmanových semínek, kvůli kterým od té doby trpí maniodepresivní psychózou. Nějakou dobu před natáčením pak přestal brát prášky a po třech týdnech mánie upadl do depresí, kvůli kterým ho museli zavřít. Do nemocnice musel navíc ještě kameraman, kterému prasknul vřed. Byly tady dvě úplně fatální věci, které to natáčení znemožnily.
Můj předchozí snímek Jehovova pomsta si dělá srandu z jehovistů. Tyhle "rány osudu" jsme chápali jako skutečnou Jehovovu pomstu, kdy nás trestá za to, že jsme si dělali srandu z Boha.
Vaše povídání mi připomíná slova dokumentaristy Martina Duška, který točí takřka všechny své věci výhradně v severních Čechách. Vnímá je jako přirozenou dokumentaristickou laboratoř, ve které může coby filmař provádět své pokusy. Berete tu oblast podobně?
Na sto procent. Z dokumentaristického hlediska je to kraj naprosto fascinující a je tam toho ještě hodně, co se dá napozorovat.
Ve filmu se mimo jiné objeví i váš otec. Ten stejně jako v předchozím snímku hraje postaršího homosexuála. Proč pro něj vytváříte zrovna tyhle role?
On si o to řekl sám, když jsem psal scénář k Jehovově pomstě. Přišel za mnou a řekl, ať mu tam napíšu roli nějakýho tlustýho buzeranta. On umí dělat ten hlas a bavil tím svoje spolužáky na vysoký, tak jsem mu tu roli napsal.
Musím ale uznat, že už to občas bylo opravdu divné, především u předchozího snímku. Tam byla třeba scéna, kdy ho hlavní hrdina musí vykouřit. Já jsem tehdy stál za kamerou a natáčel mýho tátu, kterýho kouřil můj kamarád. Bylo to zvláštní, na druhou stranu výsledek byl perfektní, takže to za to stálo.
Když člověk porovná snímek Máma má raka třeba s vašimi klipy, vypadá film poněkud amatérsky. Byl to záměr?
Byl to záměr, samozřejmě mám kameramany, kteří jsou na výborné úrovni a obrazově by to mohlo vypadat naprosto jinak, ale zase jsem si říkal, že tam chci zachovat tu atmosféru špinavosti, která tomu dodává na autentičnosti.
Je to možná až trochu dokumentaristický prvek, vypadá to, že by se to opravdu v Rumburku mohlo stát. Lidé se tam opravdu takhle baví, dialogy jsou odposlouchané z hospod.
Filmařsky samozřejmě vím, že je tam spousta chyb a nedokonalostí, ale ve výsledku možná právě to tomu dodává na zajímavosti.
Plánujete nějaký další snímek?
Připravujeme snímek, který bude trochu z jiného soudku. Film se jmenuje Prokopat se ven a scénář k němu jsem napsal já společně s Pablo de Saxem a Samirem Hauserem, který je zpěvákem Vanessy.
Bude to povídkový snímek z 90. let o muzice, o klubech a o drogách. Mělo by se jednat o celovečerní snímek, který by měl jít do kin. Připravujeme to s Čestmírem Kopeckým a já bych to měl kromě scénáře i režírovat.
Samozřejmě kvalitou by to mělo být diametrálně odlišné od filmů, které jsem dělal doteď.
Nedávno jste natočil video s youtuberem Mishou, které se jmenuje Mishu navštívil Pan Au a které varuje děti před poskytováním informací neznámým lidem na internetu. Proč jste to dělal?
Mně po nějaké kalbě zavolal Mishův bratr Metadon a zeptal se mě, jestli bych s Mishou nenatočil písničku. Já jsem řekl, že v žádném případě a jako kontrast jsem navrhl, že by Mishu mohl znásilnit Pan Au.
Bral jsem to jako vtip, se kterým mě pošle do háje. On mi ale napsal, že je to skvělý nápad. Došlo mi, že postava Pana Au není k ničemu vhodnější než ke znásilnění tohohle internetovýho dítěte, které všichni nenáviděj.
Takže jste nechtěl varovat děti před nebezpečími na internetu?
Ne, to všechno tam vymyslel Metadon, já chtěl opravdu jenom znásilnit Mishu. Ještě se mi podařilo tam zakomponovat, že na konci zaplatím peníze tomu bráchovi. Na jednu stranu je dobrý, že si z toho dokáže ta rodina dělat srandu, na druhou stranu si myslím, že tím to dítě pak jednou bude trpět. Zatím neví, co se kolem něj děje, ale klidně může dopadnout jako Macaulay Culkin (herec z filmu Sám doma, pozn. red.)
Spustilo se hlasování k novým Českým slavíkům. Od vaší kauzy s Mattoni už uběhla dlouhá doba, změnilo se něco?
Nic se nezměnilo. Jediná novinka je, že běží ten debilní seriál Já, Mattoni, který má docela špatné recenze. Je vidět, že 100 milionů, které na výrobu padly, bylo vyhozených z okna.
Vy sám jste to viděl?
Upřímně ne, neměl jsem na to čas ani náladu, ale názor na to mám už dva roky jasně daný.
