Paříž - Jeho devět a půl hodiny dlouhý dokument Šoa je považovaný za nejlepší film, který kdy byl o holokaustu natočený. Francouzský režisér Claude Lanzmann teď připravuje snímek nový. Jak informoval časopis Variety, bude se jmenovat Poslední z nespravedlivých a má se soustředit na příběh Benjamina Murmelsteina.
Ten se narodil ve Lvově a druhá světová válka jej zastihla ve Vídni, kam se přestěhoval a pracoval tam jako rabín. Po Jacobu Edelsteinovi a Paulu Eppsteinovi se stal třetím a posledním tzv. židovským starším v terezínském ghettu. Vedl tam židovskou samosprávu, což si vyžadovalo úzkou spolupráci s nacistickým vedením tábora. Jako jediný z výše jmenovaných válku přežil.
Lanzmann natáčí v Izraeli, Polsku, Itálii, Rakousku a také v České republice.
Kontroverzní Judenältester
"Židovský starší byl pouhou loutkou. Přesto bylo nutné pracovat tak, aby tato loutka ze své směšné pozice mohla nejrůznější věci ovlivnit," řekl Murmelstein Lanzmannovi už dřív. Režisér s ním natáčel v roce 1975. Záběry se ale nakonec do jeho opusu o židovské válečné tragédii nedostaly.
Přepisy rozhovoru jsou ke zhlédnutí v online archivech washingtonského Muzea holokaustu.
Murmelstein byl za své válečné počínání řadou badatelů ostře kritizován. Vyčítány mu byly hlavně úzké vztahy s jedním z hlavních organizátorů masového vraždění, Adolfem Eichmannem. Díky svým kontaktům v rakouské vládě se s ním seznámil v roce 1937. "Zůstal jsem s ním v kontaktu celých sedm let," dodal Murmelstein v rozhovoru s Lanzmannem.
"Když se Himmler nebo Hitler, nebo snad Göring rozhodli, že zbaví Vídeň Židů, nemohl jsem tomu nijak zabránit. Byl jsem schopný urvat pět set lidí. Pomohl jsem jim. Pokud si někdo myslí, že to nebylo dost, můžeme se o tom pobavit, chápete. Byl jsem schopný jim pomoct díky nejrůznějším výmluvám, dokonce i díky těm nejšpinavějším: nechte tuto ženu, protože je mou milenkou. A potřebuji i tuhle ženu, aby zůstala v kanceláři, atd. Tak jsem jim dokázal pomoct," citoval přepis rozhovorů časopis The New Yorker.
87letý Claude Lanzmann prožil válku v rodné Francii, kde se aktivně účastnil odboje. Byl blízkým přítelem filozofa Jean-Paula Sartera. Několik let žil s jeho bývalou přítelkyní, spisovatelkou Simone de Beauvoirovou.
Po válce učil a věnoval se novinařině. Byl šéfredaktorem časopisu Les Temps Modernes.
Svůj nejznámější film, poskládaný se syrových výpovědí přeživších, svědků i pachatelů, začal natáčet v roce 1974. Původně měla produkce trvat bezmála dva roky, nakonec jej dokončil až v roce 1985. Šoa (Shoah) získalo postupně během let třináct prestižních cen včetně ocenění z berlínského festivalu, z festivalu v Rotterdamu či francouzského Césara. Název vychází z biblické hebrejštiny, kde šoa znamená kalamitu, pohromu či katastrofu; sami Židé jej preferují před termínem holocaust, který vychází z řečtiny (holos: vše, kaustos: shořet), a kromě své "pohanskosti" v sobě nese nevhodný význam "dobré oběti bohům". Film vznikal na třech kontinentech a práce často připomínala špionáž. Lanzmann vše popsal ve svých pamětech, které vydal v roce 2009 pod názvem The Patagonian Hare.
