Recenze - James Bond má novou tvář! Tedy chronologicky, protože s naším seriálem se naopak Roger Moore loučí. Zato v plné parádě, protože jakkoli se názory na Žít a nechat zemřít různí, autor tohoto textu ho považuje jen za víceméně stejně vynikající jako pozdější filmy Špión, který mě miloval a Jen pro tvé oči.
Snímek Žít a nechat zemřít má totiž vynikající tah a dýchá z něj stará dobrá flemingovská atmosféra, ačkoli se předlohy drží jen okrajově. Zůstal ale hlavní padouch (byť rozdělený do dvou postav, které se ukážou být jednou) a zapojení vúdú/taroků, které v bondovském světě působí trochu překvapivě.
Je vlastně pro celou sebeironii bondovského univerza příznačné, že si Fleming po drsném a přímočarém Casinu Royale za téma pro svůj druhý román zvolil problematiku koketující s nadpřirozenem.
Moore/Bond
V době, kdy Bonda hráli Connery a Lazenby, brousil si Roger Moore ostruhy jako supermistr převleků Svatý ve stejnojmenném televizním seriálu a do role agenta 007 přenesl trochu kombinaci lehce nadsazeného televizního herectví s nonšalantní drsností odkoukanou od Conneryho.
A na rozdíl od tupě přisprostlého filmu Muže se zlatou zbraní jsou tady jeho machistické hlášky roztomile řízné… zvláště v případě nesympaticky hysterických černošek jako Rosie. Rosie: Přece mě nezabiješ… potom, co jsme teď dělali. - Bond: Rozhodně bych tě nezabil předtím.
První Moorův Bond je vlastně dokonalý profesionál, moc toho nenakecá a do nejšílenějších věcí se pouští bez hnutí brvou. Zastřelí vám řidiče během jízdy na přeplněné newyorské silnici? Chtějí vás předhodit krokodýlům? Hodlají vám useknout malíček? Míří na vás dva nebezpeční černoši v Harlemu? Mají vás za okamžik sežrat žraloci? Honí vás tucet chlapů na lodích? Půl metru za vašimi bosými chodidly se právě plazí smrtelně jedovatý had? No bóže, stačí zachovat klid a rychle reagovat.
Nutno říct, že podobně chladnokrevně přijímá úmrtí lidí kolem sebe, manipuluje s ženami (způsobem, který rozhodně není moc košer) nebo likviduje majetek soukromých, naprosto nevinných osob (např. majitele letiště) a zabíjí lidi.
Bond v Žít a nechat zemřít je sice coby žánrový hrdina neuvěřitelný frajer, ale rozhodně se dost často chová jako regulérní hajzl, kterého byste za rodinného přítele pravděpodobně nebrali (na rozdíl od Conneryho nebo Daltona).
Mr. Big/Kananga
Ale on si na přehnaný patos nepotrpí ani padouch dvou tváří: harlemský gangster Mr. Big a senátor Kananga. Ke své jasnovidecké „chráněnce" Solitaire se sice chová poněkud majetnicky, ale jinak neztrácí přezíravý smysl pro humor ani ve chvílích, kdy bychom čekali čistou zuřivost.
Když třeba popisuje metodu důmyslného znehodnocení drogového trhu (aby ho pak ovládnul dvojnásobnou silou) nebo způsob nepříjemné smrti, je vlastně v každém ohledu nad věcí, aniž ztrácí respekt.
O co se bez úspěchu pokoušeli v Muži se zlatou zbraní - dát vedle sebe Bonda a padoucha jako rovnocenné protivníky - to dokonale funguje v Žít a nechat zemřít.
Bond i Kananga jsou přitom překvapivě neosobní, oba dělají svou práci a jako správní machisti 70. let se dokážou naštvat jen kvůli ženské, kterou si navzájem zkoušejí přebrat. Koneckonců tento stav čistě profesionálního nepřátelství jim vydrží až do úplného konce s nenažranými žraloky.
Blaxploitation inspirace
Podobně skončilo zapojení specifické kultury. Zatímco Muž se zlatou zbraní skončil jako rasistická nuda, Žít a nechat zemřít harlemské prostředí vytěžil úspěšně. Zatímco exploatace asijské kultury pod vlivem oblíbených filmů s Brucem Lee k bondovskému univerzu nepasovala, Flemingovu fascinaci černošskou (sub)kulturou i přes nepokrytý rasismus (předlohy) cinematicky posílila poetika drsných akčních filmů s černošskými herci - tzv. blaxploitation.
Na rozdíl od kung-fu filmů se totiž s bondovským stylem synergicky doplnila. Precizně organizovaná černošská mafie, harlemští frajeři v šíleně barevném oblečení, specifická (ne)angličtina a především jasně nastavená míra nadsázky, kterou sama černošská popkultura byla ochotna akceptovat, to vše do bondovské poetiky jasně zapadlo.
Naopak to bylo v sedmdesátých letech mnohem přirozenější než všudypřítomná SPECTRE, jejíž čas nastal od šedesátých let zase až dnes (organizace Quantum).
Minimum hraček, fyzička a chytrá akce
Není ani překvapivě, že divácky oblíbený Q se ve filmu vůbec neobjeví a Bond dostane jen hodinky se silným magnetem a kotoučovou pilkou (na oboje dojde až v úplném závěru). Moorův Bond rozdává tvrdé rány intenzivněji než ve všech pozdějších filmech, často musí využívat jednoduchá nabízející se řešení (kdo říká, že nikdy nezkoušel ten trik se sprejem a zápalkou, zkouší ho dodnes) a operativně myslet (hřbety krokodýlů jsou fajn cesta od… jiných krokodýlů).
Zato je ve filmu působivě snímaná jízda autem s oním zabitým řidičem (kamera často zabírá z kapoty, což posiluje závratný efekt), destruktivní scéna na letišti bez vzletu letadla a neuvěřitelně zábavná honička na motorových člunech po louisianských vodních tocích, v níž nevadí ani buranský šerif Pepper.
Co do akčních scén jde vlastně o naprostý opak ušlé nekonečnosti v následujícím Muži se zlatou zbraní, který se úspěšné věci z Žít a nechat zemřít očividně snažil recyklovat.
Bond je mrtev, ať žije Bond
Jasně, některé vúdú scény dnes působí prostě jen bizarně (celá rovina s „nesmrtelným" baronem Samedim) a Bond v džínovém úboru vypadá opravdu děsivě; ale ať se budeme u detailů ošívat jakkoli, ve skutečnosti je Žít a nechat zemřít vlastně poslední bondovka ve starém stylu.
Tedy ve smyslu, že je nějak natočena proto, že v dané době šlo o moderní kinematografický přístup určující trendy - a nikoli, že se chce k nějakému trendu zoufale připodobňovat. Flemingovská atmosféra - kterou blaxploitation jen posílilo, ne rozložilo jako Star Wars Moonrakera -, dravý styl a klasicky střižená zápletka prodloužily životnost původního špionážního (!) konceptu alespoň o jeden snímek.
Následující Muž se zlatou zbraní už byla křeč, snímek Špión, který mě miloval nastolil nové trendy a jakékoli pozdější návraty ke špionážnímu žánru ve flemingovském pojetí představovaly jen stylizaci do něčeho už neexistujícího. Poslední dva filmy s Danielem Craigem představují specifický případ: nenapodobují původní koncept, ale vytvářejí jeho plnohodnotnou alternativu stojící na identických východiscích.
Ale to nás nemusí zajímat; jakmile přežijeme Conneryho návrat ve filmu Diamanty jsou věčné, můžeme se těšit už jen na to nejklasičtější.
P.S.: Parádní úvodní písničku složil, nahrál a nazpíval Paul McCartney s Wings (i když černošskou hudbou výrazněji ovlivnění Rolling Stones by byli… stylovější) a hlavní ženskou roli si zahrála Jane Seymourová později proslavená jako Dr. Quinnová.
| Žít a nechat zemřít | |
| Live and Let Die | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Thriller |
| Režie: | Guy Hamilton |
| Obsazení: | Roger Moore, Yaphet Kotto, Jane Seymour, David Hedison, Bernard Lee, Lois Maxwell, Madeline Smith ad. |
| Délka: | 121 minut |
| Premiéra ČR: | 05.04.2010 |
