Recenze: Zelená zóna říká víc než pozdní pravdu o Iráku

Kamil Fila Kamil Fila
6. 6. 2010 8:00
Damon a Greengrass opakují Bourneovu formulku

Recenze - Akční thriller Zelená zóna (Green zone) odehrávající se v Iráku má v sobě ukrytý nechtěný kontrast. Je to film nesmírně dynamicky nasnímaný a rychle nastříhaný, aby budil dojem „odehrává se to právě teď". Ale přese všechen ten spád a vtažení jde vlastně o opozdilce; dílo, které přichází s příliš velkým odstupem - za což může právě cvrkot ostatních médií a rychlost informačních toků v dnešním světě.

Foto: Bontonfilm

Ti, kteří na Zelenou zónu nejdou jen proto, že v ní hlavní roli hraje jejich oblíbenec Matt Damon, předem vědí, že ústředním tématem tu je pátrání po zbraních hromadného ničení, které měl mít k dispozici Saddám Husajn. Na základě historické zkušenosti a skutečností dnes víme, že tato záminka pro vpád do Iráku byla falešná a pravděpodobně měla zakrýt neúspěch tažení proti terorismu v Afghánistánu a zároveň přinést lehce vyčerpané Americe nový zdroj ropy.

Příliš pomalé médium

Svržení bezpochyby nelidské diktatury a nastartování demokratizačního procesu ale nebylo vedeno čistými úmysly ani metodami; nehledě na to se také ukázalo, že irácká společnost na demokracii není připravena. (Rozebírat přitom samo pojetí demokracie cestou okupace by bylo ještě na delší debatu.)

Foto: Reuters
Čtěte také:
Agent Bourne se vydává do Iráku hledat chemické zbraně
3D Alenka je silnější než Saddámovy chemické zbraně

Pro důvěru v americkou vládu a armádu mělo ničivý vliv odhalení, že důvody pro válku stály na lži. Zpravodajská média naopak mohla ukázat, že plní základní úlohu hlídacích psů. Nicméně pro film jako „vždy příliš pomalé médium" je toto téma nevýhodné.

Příprava, natáčení, postprodukční úpravy a nasazení do kin trvá dlouhé měsíce, v některých případech léta. Film v tomto nedokáže nijak konkurovat novinám, televizi a internetu. Dovede například (před)určit módu na určitou sezónu, ať už se jedná o oblečení, účesy či doplňky, umí vyjádřit dlouhotrvající dobovou náladu, ale neumí reflektovat aktuální dění.

Foto: Bontonfilm

Jak nás přesvědčil režisér Paul Greengrass, správně zvolenými prostředky lze znovunavodit i pocit hrůzy a zmatku. Povedlo se mu to už dvakrát, s dramatem Krvavá neděle (2002) o střetu irských demonstrantů s britskými vojáky (film vznikl k 30. výročí od onoho incidentu) i s dramatem Let č. 93, který vznikl po pěti letech od teroristických útoků 11. září 2001.

Greengrass v zásadě nikdy nestojí na ničí straně, pouze se s ruční kamerou vmísí do davu, proniká ke vzrušeným tvářím a zaznamenává ono „bublání páry" před výbuchem emocí a násilí. Tedy alespoň takový „dojem reality" jeho snímky vyvolávají, i když právě navození chaosu, zdánlivé nahodilosti a bezprostřednosti vyžaduje velmi pečlivé přípravy.

Vynikající fyzické kvality

Zelená zóna přichází nejen dávno potom, co se zjistilo, že Irák zbraně hromadného ničení nevlastnil a nevyvíjel (na rozdíl třeba od Severní Koreje, která ovšem nemá ropu), ale i poté, co si Greengrass zalaškoval s žánrovou kinematografií a redefinoval pojetí akčních filmů dvojici snímků Bourneův mýtus (2004) a Bourneovo ultimátum (2007).

Foto: Bontonfilm

Prakticky nikdy neměl žádný drahý hollywoodský film tak rozklepanou kameru, tolik střihů a tak nepolevující a dokonce gradující tempo. Menší část diváků to nesnášela, dělalo se jim nevolno a rozčilovalo je, že nemají přehled, co se přesně děje na plátně.

Větší část plesala nadšením, protože šlo o důkaz, že i akční filmy mohou být realistické či - opět přinejmenším - budit ten dojem. S Bournem se šlo vžít do kůže někoho, kdo je zároveň lovcem i kořistí. Na druhou stranu chybělo zde to, čemu se v hollywoodské hantýrce říká „money shots" - záběry, na kterých je vidět, že stály hodně peněz a je možné se jimi pár vteřin kochat.

Zelená zóna propojuje obě dvě linie Greengrassovy dosavadní tvorby - onu historicko-pseudodokumentární i fiktivní-žánrovou. Naplno se tu zužitkovává režisérova zkušenost s natáčením dokumentů ve válečných zónách a snímek má opět vynikající fyzické kvality (anglický termín pro tento styl je visceral cinema - tedy kinematografie, která hýbe střevy).

Hlavní roli opět hraje bourneovský Matt Damon, opět tu jde o závod s časem na více úrovních (přičemž sám film jako produkt přicházející na trh tento zápas prohrál), ale tentokrát se to ještě týká něčeho mnohem reálnějšího než jen komplotů a šarvátek tajných agentů.

Jisté politické stanovisko

Foto: Reuters

Na druhou stranu, zápletka i její řešení jsou vymyšlené, respektive upravené tak, aby odpovídaly zákonitostem akčního thrilleru.  Film sice vychází z žurnalistické knihy bagdádského zpravodaje pro Wasgington Post Rádživa Čandrasekarana, ale používá mnoho zkratek a centruje vyprávění na jednu osobu - řadového důstojníka Roye Millera, který patří k jednomu z týmů, jež mají hledat ZHM. Tyto týmy nevědí, že se honí za chimérou a zažívají tak ustavičná zklamání. V Millerovi zákonitě začne hlodat pochybnost, zda jim vedení vůbec dává správné informace, či proč je záměrně mate.

Principem vyprávění je tedy vždy nastolení situace, kdy očekáváme, že UŽ něco bude nalezeno, ale NIKDY se nic nestane. Odpovídá to frustrující povaze celé irácké války, její bezvýslednosti a nesmyslnosti - ostatně s toutéž metodou neustále zklamávaného očekávání pracoval i nedávný oscarový Hurt Locker (Smrt čeká všude). Vybuchne bomba? - Nevybuchne.

Stejně jako Hurt Locker, i Zelená zóna směřuje ještě dál: nejde jen o žánrovou hru, ale o jisté politické stanovisko - v tomto Greengrass poprvé překročil svůj neutrální postoj a filmem zastává jednoznačný názor, který ve zjednodušené podobě působí až naivně moralisticky, tedy „lhát se nemá".

Foto: Bontonfilm

Zatímco v Hurt Lockeru bomba občas vybuchne, a to přesně ve chvíli, kdy to nečekáte (po chvíli mylného uvolněn přijde šok), tak v Zelené zóně prostě víte, že vojáci nic najít nemůžou. Proto Miller začne porušovat příkazy a na vlastní pěst (přesněji s dopomocí skeptického agenta CIA) pátrat, kdo dodává dezinformace.

Jak vnímáme dnešní dobu

Spor o to, zda má smysl točit filmy, které se zpožděním říkají obyčejné a dávno známé pravdy, se dá rozčísnout nejen tím, že řeknete „pozdě, ale přece", protože některé věci stojí za to říkat nahlas; tedy prostřednictvím akčního filmu za 100 milionů dolarů, které tam zjevně létají vzduchem, a to doslova a do písmene - leteckých záběrů a scén s vrtulníky je tu spousta.

Na Zelené zóně je příznačné a význačné, jak se přes jeho vyprávěcí strukturu a typy obrazů dere na povrch poznání o tom, jak vnímáme dnešní dobu a svět okolo sebe. Klasické a „bezpečně fiktivní" thrillery v duchu Alfreda Hitchcocka často používaly tzv. McGuffin - tedy věc, okolo níž se točí celá zápletka, ale diváci se vlastně nikdy nedozví, o přesně šlo. Důležité je samo napětí a ohrožení, nikoli přímo informace, oč jde.

Foto: Reuters
 

O válkách v posledních desetiletích se začalo říkat, že jsou především válkami mediálními, virtuálními a abstraktními - že působí spíše jako počítačová simulace. Může za to řada nových zbraní, jako jsou počítačově naváděné rakety s kamerami, technické vymoženosti jako noční vidění či obecně přenosy a záznamy z bitevního pole, které vypadá jako rej pixelů. Válka je stálou součástí televizního vysílání, samostatný žánr, který by snad bylo potřeba i vyrábět, aby bylo co vysílat.

Válka jako simulakrum

A válka v Iráku to naplňuje až v absurdně tragikomickém duchu: válka o něco, co neexistuje, naprostá virtualita, totální simulace a předstírání něčeho, co není, čímž se má maskovat něco jiného. Válka jako zboží, jako nutný předvoj dalšího byznysu. Události a akce probíhají v takové rychlosti, kdy chvíli staré informace přestávají platitm a všichni dělají, že nikdy neplatily.

Stačí se začíst do esejů Jeana Baudrillarda o fenoménu mediálních simulaker (umělých výtvorů, které působí reálněji než sama realita) či knih Paula Virilia o „estetice mizení", přeměně reality na abstrakci kvůli rychlosti moderní techniky, či „strojích na vidění" - spojení válečného a mediálního průmyslu.

Zelená zóna vypovídá přesně o tom, že McGuffiny už nejsou jenom ve filmech, ale žijeme je v naší realitě: Celá válka jako McGuffin, jako zástěrka pro zábavu a také ekonomický chod světa. Greengrassův film vypovídá o zcela nové povaze absurdity existence člověka v moderním světě - o neuvěřitelném plýtvání veřejnými prostředky, kdy špičkoví profesionálové (zde vojáci a novináři) dělají vědomě i nevědomě naprosto nesmyslné věci, jen aby celá mašinerie vytvářela dojem, že se něco děje.

Čím déle nad tím budete přemýšlet, tím zoufaleji bude ten začarovaný kruh prázdnoty působit. A jistě můžete z prázdnoty a zbytečnosti obvinit film, který vám to ukazuje. Ale bude vám to k něčemu, dokážete to tímto odmítnutím tak snadno přehlušit? Paul Greengrass Zelenou zónou (což je mimochodem oblast v Iráku, kde je bezpečno a nic se neděje) dospěl do stádia, kam se napínavý žánrový film ani nemá pokoušet dojít.

Ne proto, že by ho chtěl někdo cenzurovat jako politicky nebezpečný, ale proto, že v mysli diváků otevírá bezednou propast a upírá nám onu základní jednoduchou zábavu, kvůli níž jsme na něj šli a prchavě ji na pár okamžiků prožíváme.

Zelená zóna
Green Zone
Žánr: Drama, Válečný
Režie: Paul Greengrass
Obsazení: Matt Damon, Greg Kinnear, Amy Ryan, Jason Isaacs, Brendan Gleeson, Khalid Abdalla, Antoni Corone, Yigal Naor, Said Faraj, Lewis Alsamari ad.
Délka: 115 minut
Premiéra ČR: 03.06.2010
 

Právě se děje

před 4 hodinami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 4 hodinami

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy