Recenze - Uvést debut filmového naturščika Rudolfa Havlíka Zejtra napořád premiérově na festivalu v Karlových Varech byla od distributora poměrně dvojsečná strategie. Na jednu stranu si osmatřicetiletý cestovatel, spisovatel a bloger zcela jistě splnil svůj sen. Před tleskajícím auditoriem ve velkém sále v Thermalu mohl být na vrcholu blaha, zvlášť když karlovarské publikum je tradičně vstřícné k českým filmům a v záplavě depresivních festivalových snímků i k jakémukoli náznaku komediálního žánru.
Na druhou stranu konfrontace s filmy z celého světa dopadá pro Zejtra napořád dost neslavně. Člověk sledující filmy na festivalu se dostane do stavu, kdy začne věřit, že točit filmy znamená mít touhu vyjádřit se ke světu, v níž žijeme: a není to jen výsada artových snímků, ale také žánrových filmů, jako jsou třeba komedie. A pak ho z mentální bubliny karlovarské reality vytrhne právě třeba Havlíkův film, který zaujme hlavně tím, jak křečovitě se snaží nezávazně pobavit a hlavně nic neřešit.
Rudolf Havlík sestavil svou letní „pohodovku" z profláklých klišé romantických komedií (závěr na letišti) a vousatých gagů (scéna s kleptomanem Přeučilem). Dojem jisté autentičnosti generačního pocitu nezakotvenosti dnešních třicátníků neustále kazí slovní balast nic neříkajících banálních sloganů, kterými hlavní hrdina v komentářích mimo obraz glosuje dění na plátně. Tím je Petr Kraus (Pavel Batěk) – zapálený traveller, který si ze své poslední cesty do Hongkongu přiváží kromě příslibu několika dohodnutých schůzek naslepo i zásilku poškozených triček, za něž teď dluží českému podnikateli slušný majlant.
Havlík se nechal slyšet, že se chtěl vymezit vůči převládajícímu chcípáctví mladých mužů v českých filmech a přivést na plátno alespoň trochu chlapácko-romantickou postavu. To je chvályhodné a v podobě charismatického Pavla Batěka našel správný fyziognomický typ. Ale díky umrtvující záplavě bezobsažných mouder, která hlavní postava trousí z plátna, připomíná hrdina filmu místo plnokrevné postavy spíše aktéra celovečerní reklamy na fernet.
Po řemeslné stránce je to vše natočené na úplného filmařského amatéra solidně. Kamera Václava Tlapáka až na drobné výjimky slouží příběhu a přehnaně neexhibuje. Hudba Ondřeje Konvičky navozuje odpovídající atmosféru. Divák, který už dávno nad stavem české kinematografie zlomil hůl, by si mohl libovat, že děj poměrně svižně odsýpá a všechno v něm dává asi tak desetkrát větší smysl než třeba v Kašparovského Všivácích.
Zejtra napořád (40 %)
Režisér Havlík se nechal slyšet, že se chtěl vymezit vůči převládajícímu chcípáctví mladých mužů v českých filmech a přivést na plátno alespoň trochu chlapácko-romantickou postavu. To je chvályhodné a v podobě charismatického Pavla Batěka našel správný fyziognomický typ. Ale díky umrtvující záplavě bezobsažných mouder, která hlavní postava trousí z plátna, připomíná hrdina filmu místo plnokrevné postavy spíše aktéra celovečerní reklamy na fernet.
Jenže ono to opravdu nestačí. Celé je to zabaleno do krotké podívané, která spadá do škatulky "oddechová komedie", což v reálu znamená, že tvůrci obrušují všechny potenciální hrany příběhu. Celá dějová linie s gorilami, které po Petrovi vymáhají dluh, je posazená celá do roviny karikatury a pointa téhle dílčí story je tak hloupá, že by neprošla ani v Bakalářích. A Havlík ani nijak neproblematizuje sobectví a nezodpovědnost svých postav: všechno plyne až příliš nevzrušivě k očekávanému happy endu.
Rudolf Havlík si udělal jméno jako čtivý autor cestovatelsko-lifestylových blogových zápisků. Ty nepostrádají pozorovatelský talent, názor a osobitost. Tedy všechno to, co jeho filmovému debutu bohužel schází.
