Recenze - Roland Emmerich spolu s Michaelem Bayem představují přední hollywoodské režiséry, jejichž jména se pojí výhradně s vysokorozpočtovými spektákly. Zatímco Bay si svou nabubřelostí a formálním manýrismem vysloužil obecné uznání a mezi filmovými fandy i status idolu, jeho konkurent sklízí především výsměch.
Emmerichovy filmy na jedné straně patří ke kasovním trhákům a stálicím televizního vysílání, současně se o nich mluví především s povýšeným nadhledem jako o "hollywoodských slátaninách".
Přitom s výjimkou snímku Patriot mají všechny počínaje Univerzálním vojákem až po 10 000 př. n. l. výrazně vyšší tržby ve zbytku světa než v USA.
Scenárista jako Bůh
Výtky vůči Emmerichovým výtvorům převážně směřují k jejich nelogičnosti či nesmyslnosti. Jenže tato kritika je pomýlená, neboť na filmy klade neadekvátní nároky.
Neznamená to, že by se díla podobným rozborům vzpírala nebo by vůči nim nedokázala obstát. Obzvláště novinka 2012 se naopak co do logiky ukazuje jako neprůstřelná; jen je třeba přistoupit na to, že se neopírá o zákonitosti reálného světa, nýbrž fikčního žánrového prostoru.
V tomto univerzu neexistuje náhoda či nevyzpytatelnost, každá událost má svou jasnou příčinu. Za vším lze po vzoru neotřesitelně věřících lidí spatřovat velký plán pragmatického stvořitele - konkrétně tedy pod scénářem podepsaného Emericha a jeho spolupracovníka Haralda Klosera.
2012 pojednává o katastrofě, která smete veškerý život z povrchu Země, a mělo by se tedy potenciálně jednat o krajně zneklidňující dílo - už proto, že v jednotlivých záběrech umírají stovky až miliony lidí. Jenže důmyslnost filmu spočívá právě v tom, že diváky postaví do pozice, kde se jich smrt druhých osobně nedotkne.
Biblicky průhledná pohroma
Vyprávění směřuje pozornost publika na hrstku privilegovaných postav, které nejsou definované svou osobností, ale tím, jak se vztahují k hodnotám vyznávaným moderním Západem, potažmo kapitalistickou společností.
Když někdo umře či utrpí bolestivé zranění, hrdinně se obětuje pro určité ideály, nebo se naopak nechoval správně, případně zahyne proto, že pro něho není ve "velkém plánu" prostor. Patetická smrt je vyhrazena vědcům, prezidentům, záchranářům a jiným osobám, které svou prací pomáhají druhým.
K přežití konce světa naopak stačí nebýt nevěrný, usilovat o záchranu svých blízkých a ctít ideál tradiční rodiny. Bohužel mají smůlu sympatičtí nevlastní otcové - ti by bránili čistému spojení zpřetrhaných rodinných vazeb.
Šance na přežití naopak stoupají, pokud je dotyčný občanem zemí skupiny G8, nebo alespoň Číny. Existuje však ještě jeden jiný způsob, jak si zajistit zachování existence či přinejmenším pokračování rodokmenu - stačí být egocentrická svině a mít kupu peněz.
Nirvána pracháčů a kariéristů
Na filmu jako 2012 je nejzajímavější právě to, jak se vypořádá s paradoxem, že na jedné straně ukazuje neodvratitelnou celosvětovou katastrofu, současně však coby ekonomicky podmíněný produkt, který musí vykázat vysoké tržby, nemůže znepokojit diváky ani jít proti momentálně uznávané vládnoucí ideologii.
Podobně jako nový film levicového manipulátora Michaela Moora (viz zde) i 2012 odhaluje neslučitelnost kapitalismu s humanistickými ideály, kterými se zaštiťuje (euro)americká civilizace. Jenže současně ukazuje, že jen a pouze kapitál může zajistit přežití lidského rodu.
Zatímco v Bibli mohla všechny živočišné druhy spasit jedna rodina, protože měla podporu Boha, v hollywoodském bohapustém podobenství si lidé musejí vypomoct sami. G8 je tak nucena spojit se s Čínou, neboť jen tam je dostatek lidských i materiálních zdrojů na vybudování série záchranných arch, a podobně mají světoví boháči předkupní právo místenek, protože bez jejich financí by projekt prostě nešlo realizovat.
Mnohoznačnost filmu dál stupňuje jedna vedlejší linie, kde jsou na archy dopravena kanonická díla západního umění. Spolu s faktem, že na palubu mají přístup pouze boháči, politici a hrstka vědců, ukazuje se projekt nikoli jako snaha biologicky zachovat lidský rod, ale naopak realizovat odvěký sen nejvyšších vrstev - žít svůj bezstarostný život stranou spodiny v nablýskaném světě snobských ideálů.
Pochybovači nedojdou kýženého cíle
Zdá se, že si tvůrci tyto problematické motivy sami uvědomovali, neboť film obsahuje řadu postupů, které mají za úkol diváky od tíživých a rozrušujících myšlenek odvést. Vše zastřešuje heslo "kdo se baví, neklade si zbytečné otázky".
2012 je v prvé řadě divácky vděčná podívaná, o což se vedle adrenalinově pojatých sekvencí gigantické destrukce stará celkové komediální ladění velké části vedlejších i hlavních postav. Díky tomu se publikum o postavy nebojí, naopak si popcornově užívá jejich nadsazené dobrodružné eskapády.
Rafinovanější jsou sekvence, které okatou přepjatostí přímo oslovují diváky. Kromě momentů, kde se burleskně zesměšňují konspirační teorie, má klíčový význam scéna, kdy buddhistický mnich svému žákovi názorně předvádí, že příliš mnoho otázek člověka pouze zbytečně zahltí a nedovolí mu nahlédnout podstatu věci.
Tou v případě 2012 je vzrušení z takřka tří hodin destrukce, vzletných ideálů, patosu, vypjatých emocí a boje o zachování současného západního modelu existence.
Možnost se velkolepě bavit při tom, jak hrstka privilegovaných bojuje o své životy na úkor ostatních, je vpravdě omamný zážitek - stejně jako žít z ruky do huby a číst si o životech slavných v bulváru.
| 2012 | |
| 2012 | |
| Žánr: | Akční, Drama, Sci-fi, Thriller |
| Režie: | Roland Emmerich |
| Obsazení: | John Cusack, Amanda Peet, Woody Harrelson, Thandie Newton, Chiwetel Ejiofor, Oliver Platt, Thomas McCarthy, Beatrice Rosen, Chin Han, Danny Glover, Zlatko Buric, Patrick Bauchau, Blu Mankuma, Johann Urb, Ty Olsson, Morgan Lily, John Billingsley, George Segal, Stephen McHattie, Patrick Gilmore, Jimi Mistry, Liam James ad. |
| Délka: | 158 minut |
| Premiéra ČR: | 12.11.2009 |
