Recenze - Sedmačtyřicetiletý novozélandský scenárista a režisér Andrew Niccol má v současném Hollywoodu zvláštní postavení. Se značnými pauzami točí produkčně relativně nákladné a formálně vytříbené sci-fi, v nichž ale není mnoho akce a většinou se v nich „neatraktivně" řeší problémy lidství a pravdy. Proto z nich taky nebývají žádné hity.
Debut si odbyl komorní sci-fi Gattaca (1997) s tematikou genetických manipulací a nespravedlivosti eugeniky. Za Truman Show (1998) sice získal nominaci na Oscara za scénář, ale vysněnou režii mu přebral Peter Weir. Na další film S1m0ne (2002), v níž krachující režisér v podání Al Pacina stvoří virtuální hereckou hvězdu, si počkal pět let. Poté přišel Niccolův největší komerční úspěch - thriller Obchodník se smrtí (2005), který svým laděním koketoval i s černou komedií a satirou.
Snímek s původním názvem In Time, který přišel do českých kin pod titulem Vyměřený čas, Niccol přitom napsal už dávno. Krátce před uvedením sice musel čelit nařčení z plagiátorství; námět se prý příliš podobal povídce "Repent, Harlequin!" Said the Ticktockman od klasika sci-fi žánru Harlana Ellisona. Ale vše bylo vyřešeno mimosoudním vyrovnáním.
Čas jsou peníze
V rámci běžné hollywoodské produkce je Vyměřený čas originální mimořádným způsobem, dokonce si dovolí jít proti mnoha konvencím „zábavy pro mladé". Snímek líčí Zemi (či jen USA?) v roce 2161, kdy byl vynalezen způsob, jak udržet lidstvo věčně při životě. Lidská těla stárnou jen do pětadvaceti let a pak se na předloktí rozsvítí ciferník odtikávající zbývající čas. Ten si je možné „nakoupit" prací. Z času se nyní stala jediná komodita, heslo „čas jsou peníze" se materializovalo do totální (či spíše totalitní) podoby. Dát si kafe - mínus tři minuty, koupit si drahé auto - mínus několik let (klidně i na splátky po dnech).
Svět se rozdělil na různé časové zóny: v chudinských čtvrtích žije jakýsi novodobý proletariát, který si nádeničinou v továrnách může vydělat jen na činži na měsíc dopředu a jeden den života, takže samozřejmě nic neušetří. V jiných zónách mají lidé rezervu jeden měsíc a víc; a ti největší boháči žijící v New Greenwich mohou žít téměř neomezeně. S časem se pochopitelně spekuluje a nad jeho distribucí bdí novodobé tržní systémy i časová policie.
Niccol tu zobrazuje model kapitalismu ve zjednodušené podobě, kdy každému - řečeno režisérovou optikou - dojde, že útlak v třídní společnosti je založen na tom, že ti nejnuznější zkrátka nemají čas se bouřit, protože musí pořád pracovat; zatímco boháči nakonec umírají jen na nudu a raději páchají sebevraždy, když je omrzí přepych.
Hlavním hrdina filmu, dělník Will Sallas, kterému je reálně 28 let a již tři roky den co den má co dělat, aby se ráno vůbec probudil, natrefí náhodou na chlapíka v baru, který má k dispozici více než století. Will ho zachrání před místními gangstery - „lupiči času" - a movitý dobrodinec mu za odměnu své století před skokem z mostu daruje.
Bonnie a Clyde budoucnosti
Willovi se náhle otevírají úplně nové perspektivy - a jeho první touhou se stane vyhrát v New Greenwich v hazardu tolik času, aby ho mohl rozdávat svým blízkým. I když zemřelé matce tím už nepomůže, pohání ho právě vztek na nespravedlnost, kvůli níž přišla o život. Zdaleka si ovšem neuvědomuje, že čas není pro všechny, a že množství času, které by mohlo opravdu změnit chod světa a zrušit třídní společnost, je neuvěřitelně vysoké.
Navíc pořád platí pořekadlo "lehce nabyl, lehce pozbyl" a z původně sobeckého mstitele, který si chtěl nahrabat co nejvíc, se rychle stává desperát na útěku před zákonem s rukojmím po boku. Zpovykaná Sylvia, dcerka boháče Weise, ovšem tuto cestu bere jako velké dobrodružství a záhy spolu utvoří pár ve stylu Bonnie a Clydea.
In Time chvíli působí jako varianta filmů z období hospodářské krize 30. let, potom se v kasinu přepne do bondovky a nakonec do útěkového thrilleru.
Mezitím si ale v každé replice uvědomujeme, jak jsou tyto žánry podmíněné existencí kapitalistického systému, v němž je základní komodita nespravedlivě rozdělena. (Obyčejná ruleta se náhle stává hrou o život a při útěku je nejdůležitější odtikávající čas, nikoli vzdálenost, kam se uprchne.) Mezi lidmi na planetě zejí obrovské rozdíly a ti, jež se nachází na nejnižší příčce společenského žebříčku jsou ustavičně vykořisťováni - „mít" tu opravdu znamená „být". Délku pobytu na světě však nemilosrdně určuje trh, či jeho hlavní hybatelé, kteří zvyšují ceny (časové odvody) natolik, že drží nespokojené obyvatelstvo v šachu.
Pro některé dříve narozené diváky to může působit až nechtěně komicky - opět tu „naivní umělci ze Západu" vytahují marxistické ideály revoluce; opět je sám základní princip směny ukazován jako cesta nejhoršího gangsterismu.
Niccolovi se ovšem podařilo trefit zeitgeist přímo na komoru - od 60. let tu nikdy globálně nepanovala taková nedůvěra v systém a nikdy se tak otevřeně nediskutovalo o tom, že kapitalismus není nevývratná a nezměnitelná nutnost či jediná možná realita, v níž se dá žít.
Kult mládí živící infantilizující se popkulturu
To, že film proměnil peníze na čas, mu dává ještě dvě výhody, a nebo přinejmenším tak zvýraznil, možná i trochu nezáměrně, dva další symptomy. Jednak jsou všichni lidé ve filmu mladí, což působí neuvěřitelně nepřirozeně. Většině herců není 25, ale něco kolem třicítky, ovšem i tak je pohled na podobně zachovalé, v čase zamrzlé tváře, kdy každá mluví jazykem jiné životní zkušenosti, bizarní až nepříjemný. Niccolovi se tím daří poukazovat na hollywoodský kult mládí a stále více infantilizující se popkulturu, kde nemá místo stáří a smrt, ale ani cokoli dospělého.
Míří se tím na status quo kulturního bezčasí; nekonečné cirkulace retro nálad a mód, kdy vůbec není jasné, v jaké epoše se nacházíme. Výprava ve filmu odpovídá - kromě několika technických hraček - spíše 60. až 80. letům než dnešku a zdá se, jako by se lidstvo za více než 150 let nikam nevyvinulo, ale spíše zaostalo, a to hlavně emočně. Zploštění citů, před nímž se v dnešní rychlé době varuje, neustále pokračuje.
Můžeme se dohadovat, zda Niccol neobsadil do hlavních rolí Justina Timberlaka a Amandu Seyfried i proto, že jsou jinak spojování právě s "povrchní popkulturou". Timberlakovým castingovým videem mohlo být klidně Tic Tac s Madonnou a u Seyfried její výkon v ABBA muzikálu Mamma Mia!. Jako by těm dvěma nikdy nemohla dojít hloubka problému, o němž film vypovídá, jako by samy jejich tváře byly obžalobou systému kulturního průmyslu. A oba tedy nakonec hrají skvěle podle širšího záměru…
Niccol onen základní rozpor „mluvit o vážných věcech ústy hvězdiček popu" vyřešil lépe než Michael Bay se svou sci-fi Ostrov, kde morální otázky klonování lidí traktoval a úplně přebil formou videoklipu. Niccol film nezabíjí rychlým tempem, naopak do protiváhy k odtikávajícímu času staví volnější plynutí a nechává postavy zpomalovat.
Velmi snadno se mu to může vymknout z ruky a lze ho obvinit, že na film o tom, jak se čas krátí, zbytečně plýtvá; neumí vystavět napětí ani vzbudit strach o postavy. Mnohem spíše jde ale o určitý narativní experiment, jak publiku nejít nutně vstříc klasicky stavěnou akcí. V ní by čas nebyl zhmotněn, nebyl by pociťován jako něco palčivého. Byl by atrakcí, ne obstrukcí.
Vyměřený čas je nakonec nejlepší brát jako „konverzaci s mladým publikem" o otázkách, které ho obvykle nenapadají, prostřednictvím falešných vějiček - hvězdy, akce, sex apod. Model fikčního světa, který si Niccol vymyslel (či různě opsal) nicméně drží dohromady jen velmi vratce: mnohé prvky či obraty v ději jsou tu jen proto a dějí se jen v daný okamžik, protože se to hodí plynulosti vyprávění.
Revoluci, kterou nastartuje Will, pravděpodobně mohl spustit kdokoli jiný velmi snadno kdykoli. Kapitalistický systém ve Vyměřeném času je snad až příliš křehký. Niccolovi ale slouží ke cti, že jeho rozbití nelíčí s naivním huráoptimismem - z filmu je patrné, že nastane chaos, v němž se budou zmítat další dvě až tři generace. Nás to nějak tak podobně asi čeká taky.
| Vyměřený čas | |
| In Time | |
| Žánr: | Sci-fi, Thriller |
| Režie: | Andrew Niccol |
| Obsazení: | Justin Timberlake, Alex Pettyfer, Olivia Wilde, Amanda Seyfried, Johnny Galecki, Cillian Murphy, Vincent Kartheiser, Elena Satine, Rachel Roberts, Aaron Perilo, Adam Jamal Craig, Bella Heathcote, Matthew Bomer, Yaya DaCosta, Ethan Peck, Toby Hemingway, DeVaughn Nixon ad. |
| Délka: | 109 minut |
| Premiéra ČR: | 03.11.2011 |
