Recenze - Otázka, zda se čtvrtý Vřískot zasekne do povědomí hororových fanoušků, nebo po jejich zájmu máchne naprázdno, závisí na tom, jestli jde o pokračování, či o remake. Děj kombinuje prvky obojího, ale je trochu jasné, že bychom se měli přiklonit ke druhé možnosti. Remake totiž znamená aktualizaci a v ideálním případě i návrat na výsluní, zatímco čtvrtý díl obvykle jen snahu ještě se trochu přiživit na zavedené značce.
Dobrý remake v originálu vyhmátne potenciál, který je možné propojit se současnou kinematografií. A Vřískot 4 něco takového zjevně hledá. „Nová dekáda. Nová pravidla," čteme na plakátech. To je ovšem i důvod, proč nakonec výraznější spojovací linku nenachází. Zůstává totiž zaklesnutý právě v „potřebě pravidel" - v představě, že horor je stále žánr podstatně spojený s předvídatelným opakováním vzorců.
Sama pravidla jsou monstrum
V polovině 90. let to do velké míry byla pravda. První Vřískot vznikl v roce 1996; tři roky po Posledním akčním hrdinovi a dva roky po Pulp Fiction, tedy v době, kdy móda filmů vědomě odkazujících k vlastním žánrovým základům byla poměrně čerstvá. Snímek si dodnes drží věhlas jako dílo, které udělalo z žánru teenagerského slasheru (vyvdažďovačky) vlastní téma. Jistým abstraktním monstrem filmu jsou dokonce sama žánrová pravidla, která vrahům v masce diktují, kdo, kdy a jak má zemřít.
Ale čtvrtý díl jednoznačně ukazuje, jak zastaralá je koncepce původního snímku. V 90. letech nevzniklo mnoho zásadních hororů; navíc řada z nich koketovala s ironií či přímo komedií (Braindead - Živí mrtví, Od soumraku do úsvitu). Třetí Vřískot vznikl v roce 2000, na samém konci dekády, která ještě přistupovala k hrůze s jistou bezstarostností.
Následující desetiletí znovuobjevilo strach, o němž se nežertuje. Přišel ve vlně duchařských hororů ovlivněných východoasijskou kinematografií (Kruh) a také v návratu k paranoidnímu děsu z civilizace (oblíbený model 70. let o invazi zločinců do soukromí) i z přírody (australské horory Krvavá laguna nebo Ruiny).
Horor citlivě reaguje na aktuální společenské nálady a není divu, že svět po teroristických útocích z 11. září 2001 pro něj představuje živnou půdu. Nový Vřískot ale tuhle změnu ignoruje; tváří se, že jediné, co je jinak, je fakt, že teď ve slasherech mohou umírat i panny.
Opět tu máme trojici přeživších z předchozích dílů („hrdinka" Sidney Prescottová, reportérka Gale Weathersová a šerif Dewey Riley), které se znovu potkávají v městečku Woodsboro. K tomu tvůrci přibalili sadu nových postav, jakousi „příští generaci" potenciálních obětí i vrahů, která ovšem poslušně kráčí ve stopách slasherového masa na porážku. Maskovaný vrah znovu udeří: tentokrát kopíruje vraždy z prvního dílu, a pokouší se tak o jakýsi remake předchozích událostí.
Postavy hororových fanoušků se nám ve filmu sice snaží namluvit, že postupuje podle nových pravidel, ale v základu máme znovu co dělat s překvapivými útoky nožem. Když nakonec jedna z postav říká, že onen nový princip našla, nezní to přesvědčivě. Veškerá dosavavní „pravidla" slasheru do značné míry padla s prvním Vřískotem, který tyto žánrové konvence zvýslovnil. Napodobeniny Vřískotu (od Tajemství loňského léta po Valentýna) pak slasherová klišé definitivně pohřbily.
Remake a restart
Dnes tento žánr stojí na okraji diváckého zájmu. Nahradily ho sadistické „torture porn" snímky (série Saw) a „realisticky" tísnivé krváky (Krvavá laguna, Jezero smrti), kde určujícím hybatelem zápletky je nevyzpytatelný plán šílence (Saw) nebo nevypočitatelná náhoda.
I tenhle proud ale čtvrtý Vřískot ignoruje a chytá se toho jediného, co ze slasherového žánru budí ještě pozornost - remaky a restarty klasických sérií. Jejich problém je ale v tom, že dopadly rozporuplně (Pátek třináctého, Noční můra v Elm Street), pokud ne tragicky (Halloween).
Nakonec je tedy celkem jedno, jak moc „meta" - ve smyslu komentáře vlastních žánrových východiskek - Vřískot 4 je, protože už „meta" princip působí v současném hororu ohraně i neaktuálně. A nové pokračování je ke své škodě zatraceně moc „meta". Dokonce tak, že věta „Jak víc meta tohle ještě může být" ve filmu přímo zazní.
Ve světě snímku existuje množství fiktivních filmů a knih vztahujících se k ději předchozích dílů; všichni tu o sobě a o svém okolí neustále píší nebo natáčejí. Film ale tyhle zmnožující se obrazy využívá ve svém stylu či ve způsobu vyprávění jen minimálně např.v úvodní pasáži; spíš na ně dokola upozorňuje. „Meta" se tu stává životním stylem postav.
Připočteme-li řadu komentářů, kterými hrdinové glosují proběhnuvší události, jako by šlo o filmová klišé (dvojice policistů střežících domy ohrožených postav vtipkuje o tom, který z nich by měl podle konvencí spíše zemřít), vypadá to, že snímek si zároveň sám na sebe píše (negativní) recenzi.
Bobtnající „meta" odkazy a roviny způsobují, že se občas přehoupne až přes hranu parodie a působí spíš jako čtvrtý díl Scary Movie. A stejně jako u Scary Movie jsou tyhle vtípky někdy zábavné (brakovou fiktivní adaptaci událostí prvního dílu nazvanou Ostří režíruje Robert Rodriguez), ale často jen trapné. Jako například výměny mezi telefonujícím vrahem a postavami, které se snaží zesměšňovat jeho výhružky - většinou jde jen o přestřelky, jež samoúčelně ukazují, kolik filmů hrdinové a tvůrci znají.
Kronika neporozumění
Vřískot 4 se stal kronikou neporozumění současnému stavu žánru. Ostatně všechny postavy v podstatě žijí minulostí. Cokoliv se ve Woodsboro současnosti děje, ať je to vydání nové knihy Sidney, platonická láska mladé policistky k Deweymu nebo festival Stabaton nabízející všechny díly fiktivní série Ostří, se nějak vztahuje k událostem z prvního dílu. Všechno se odvíjí podle principu opakování známého, zatímco současné horory staví na pravém opaku: na uvedení postav do situace, která je pro ně naprosto nová a v níž jsou zcela bezradné.
Pro Sidney, další hrdiny i pro diváky je už boj s maniakem důvěrně známá rutina. Pokročilá pokračování „nekonečných" sérií se vyznačují právě odtržením od světa a přehrabáváním ve vlastním, s každým dílem se tenčícím potenciálu. Často si vypomáhají zintenzivněním trademarků celé série nebo divokými (a zpravidla nefunkčními) nápady.
Čtvrtý Vřískot se chytá přesně týchž triků, snímek navíc čtvrté díly připomíná i rutinní režií. Útoky se víceméně opakují, náročnější scény v čele s totálně nevěrohodnou párty na Stabatonu mají typicky béčkovou snahu ošidit výpravu a práci s prostorem scény.
Smutek čtvrtých dílů ještě potvrzuje fakt, že kromě trojice starých známých je obsazený zaměnitelnými figurami, kde ty ženské navíc vypadají jako z playboyovských centerfoldů; čestnou výjimkou je „roztleskávačka" z Hrdinů Hayden Panettiereová.
Možná je nakonec škoda, že si tvůrci nevzali za vzor bizarní pozdní epizody starších sérií a nepřenesli děj třeba do vesmíru (nadprůměrné snímky Jason X a Leprechaun 4, nudní Critters 4), nezkombinovali sérii se současným hitem z úplně jiného žánru (nechvalně proslulý Pátek třináctého 9 si vzal za vzor Terminátora) nebo dokonce svět dosavadní série úplně neopustili (Halloween 3 bez Michaela Myerse). Výsledek by asi nebyl o moc horší; možná by aspoň uvízl v paměti jako největší úlet z celé série.
Více než sedmdesátiletý tvůrce všech čtyř Vřískotů Wes Craven potvrzuje pověst režiséra, který střídá významné snímky s rozpačitými výstřelky. Vřískot 4 není tak ostudný jako jeho loňský film Vem si mou duši, který působí jako fatálně schizofrenní počin, ale „jen" evokuje starší Cravenův pokus oživit vlastní zmírající výtvor ve filmu Nová noční můra. Pro oba tituly je charakteristická snaha o „novost", ale úplně chybí jim cit pro odhadnutí diváckých nároků.
Když Sidney ve Vřískotu 4 říká, že remaky by neměly vyjebávat s originálem, má poloviční pravdu. Zároveň by se originálem neměly nechat svazovat natolik, aby se nová verze stala jen rozfoukáním prachu nad původním filmem.
| Vřískot 4 | |
| Scream 4 | |
| Žánr: | Horor, Mysteriózní, Thriller |
| Režie: | Wes Craven |
| Obsazení: | Neve Campbell, Courteney Cox, Emma Roberts, David Arquette, Rory Culkin, Hayden Panettiere, Marley Shelton, Marielle Jaffe, Kristen Bell, Anna Paquin, Mary McDonnell, Adam Brody, Anthony Anderson, Erik Knudsen, Nancy O´Dell, Brittany Robertson, Lucy Hale, Shenae Grimes, Alison Brie, Aimee Teegarden, Gordon Michaels |
| Délka: | 103 minut |
| Premiéra ČR: | 14.04.2011 |
