Recenze - Neexistují snad proměnlivější filmová monstra než upíři. Různá publika si do nich v průběhu let promítá mnoho odlišných významů - je v nich strach z cizinců, odpor a současná přitažlivost k aristokratům a elitářům, fascinace proměnou z uhlazené bytosti do posedlého zvířete, láká nás i odrazuje věčný život, v touze po krvi spatřujeme různé formy závislosti od sexuální až po drogovou.
Upíři sloužili jako metafory romantické lásky, tragické osamělosti, i „zvrácené homosexuality" a šíření epidemie AIDS. Odtrženi od společnosti a zároveň požívající status dekadentních rockových hvězd.
Snad každý nový upírský film nanovo definuje, co jsou upíři zač, co umějí a co jim škodí. A mnohdy upírské postavy dávají najevo, že jsou úplně jiné, „než všichni ti upíři, které znáte z filmů". V jádru upírského žánru je ukryta ustavičná snaha přepisovat pravidla a pokaždé říct „já jsem ten pravý upír, zapomeňte na ty staré pohádky".
Zábavný příspěvek do databanky žánru
Film Daybreakers - jenž u nás jde do kin pod fikaným názvem Svítání, aby nejspíš nalákal fanynky a fanoušky Twilightu-Stmívání - je nejen klasicky a očekávatelně obrazoborecký, ale především se vyžívá ve stavbě nového světa a nabízí divákům hru na testování pravděpodobnosti a soudržnosti jeho existence.
Natvrdo řečeno: Svítání je snímek, který proto, aby mohl fungovat, nutně obsahuje zvláštní „chyby" a mezery. Každopádně se na něj lze dívat jako velmi originální a zábavný příspěvek do databanky žánru a obhájit ho před mnoha námitkami, jež se snášejí na jeho hlavu od méně tolerantních diváků.
Píše se rok 2019 a 95 procent populace na planetě bylo proměněno v upíry. Epidemii nešlo zastavit, naopak si většina proměněných lidí na novou upírskou identitu zvykla a zalíbila se jim. Bohužel (a existuje tu Bůh vůbec?) docházejí zásoby čerstvé lidské krve.
Zbytky teplokrevných homo sapiens sapiens se ukrývají před slídícími upírskými komandy, monopolní společnost na dodávání „paliva" už vydojila většinu zajatých a pěstovaných „živých krevních konzerv" a experimenty s výrobou funkční umělé krevní náhražky nevycházejí…
Být upírem s pravidelnými dodávkami krve je dost v poho. Ale při nedostatku hemoglobinu, plazmy (či kýhovýra to vlastně upíry zásobuje potřebnými prvky k přežití) z trochu neopálených a studených štramáků, kteří mají v pořádku všechny kognitivní funkce, začnete degenerovat do podoby hnusných, slizkých, křídlatých a nepříčetně agresivních monster. A pozor, zkoušíte-li pít svoji krev nebo krev jiného upíra, uspíšíte mutaci tak, že se proměňujete téměř před očima.
Upír vegetarián
Vyprávění sledujeme zpoza zad hlavního hematologa Edwarda Daltona (Ethan Hawke), který svou práci nalézt krevní náhražku chápe jako humanistické poslání, sám si dokonce v poslední době předepsal být „vegetariánem" a musí se již vyrovnávat s prvními příznaky úpadku.
Jak se zdá, ne všem upírům vyhovuje být upíry, případně jim kromě nalezení „alternativních zdrojů energie" jde o to se uzdravit a zvrátit běh dějin, neboť apokalyptická propast se otvírá jen pár kroků před nimi.
A tak se částečným řízením náhody a částečně z vlastní vůle dostane Edward do kontaktu s lidmi, kteří nechtějí jen utíkat a objeví i jednoho muže, který se zdánlivě nevysvětlitelně po zvláštní nehodě proměnil z upíra zpět v člověka. Říká si Elvis a hraje ho vyšinutě Willem Dafoe.
Nyní přichází chvíle, kdy je už nevhodné dál cokoli prozrazovat, což je ovšem problém, protože pak se těžko baví o tom, nakolik je film v rámci své fikce logický. Jestli jsem dával pozor, tak celý systém stojí na principu kámen-nůžky-papír a ona zpětná přeměna není jen náhodným nesmyslem (který podle zde nastavených pravidel ani nesmysl není), ale má vlastně i duchovní podtext s „vyjitím na světlo boží".
Bezpochyby se najde mnoho oponentů, kteří budou považovat Svítání za strašlivou unterhund filmovou srágoru a budou zpochybňovat základní předpoklad, že by béčko mohlo mít jakékoli hlubší podtexty, respektive sloužit jako zábavná metafora.
Ale přitom málokterý žánr je stvořen lépe pro metaforická vyjádření než horor. Laiky to občas udiví - ale filmy, v nichž stříká krev jak v Křižíkově fontáně, většinou jejich tvůrce rajcují tím, že se mohou poměrně snadno vyjádřit ke společenským, politických a jiným problémům dneška.
Fikční svět je poměrně malý
Svítání tedy odkazuje k vizím ropné krize v budoucnu a rozvíjí obraz korporátního kapitalismu, který funguje proto, aby vydělával peníze několika málo mocným, ale nebere ohled na skutečné potřeby „závislých" zákazníků.
Scenáristé a režiséři, bratři Michael a Peter Spierig, se svojí poetikou podobají Johnu Carpenterovi (ranému Útěku z New Yorku i pozdním Upírům), Kathryn Bigelowové (Na prahu temnot alias Near Dark), částečně vyvolávají i reminiscence na Gattacu, Matrix, Noční hlídku či Equilibrium.
Právě s Equilibriem (2002) je pojí podobný nebezpečný syndrom. Příběh má celoplanetární rozměr, ale představený fikční svět je poměrně malý - zabírá vlastně jen jedno město a pár postav, takže se můžeme ptát, zda by všechny složité nitky ekonomiky, politiky, vědy a osobních vztahů mohly být tak těsně provázané.
Ale kupodivu, východisko Svítání, které líčí svět těsně před kolapsem, je mnohem přijatelnější než premisa Equilibria, které má zachycovat údajně stabilní totalitní systém, jenž by se přitom vnitřně rozložil do několika dní.
Jistěže, Svítání navozuje pochybnosti, jak by mohlo dojít k tomu, že by 95 procent populace na Zemi byli upíři a zda by se pro své přežití nesnažili vymyslet nějaký efektivnější způsob získávání krve - např. klonování. Ale to se pořád pohybujeme na rovině, kdy nevíme, jak rychle některé procesy postupují a hlavně vynecháváme, že vládci systému se schválně nechovají úplně racionálně (což je naopak velmi realistické).
Burlaci na Volze
Film je prošpikován množstvím úsměvných detailů (převrácený noční a denní život, upírská zvířata, jež po vyjití na slunce zapalují lesy, místo smetany do kávy krev, kouření cigaret potřebně zvyšuje tělesnou teplotu) a postupně nám odhaluje, že upíři jsou v civilu mnohem „normálnější" - nejsou nijak zvlášť silní a nemají maximálně rychlé reflexy, jejich posedlost krví je odstupňovaná a dá se ovládat, lidi chápou jako nebezpečné vetřelce a nikoli jenom kořisti. Otevírá se před námi zkrátka celá nová sada pravidel, které je radost poměřovat s tím, co už známe.
Spierigovi už svým debutovým, ale nepříliš povedeným zombie snímkem Nemrtví (2003) naznačili, že je baví reinterpretovat hororové subžánry a že na to mají cit pro comicsovou obraznost. Dialogy a herectví neberou jako důležitou složku a spokojí se s nadsazenou dikcí.
Zkoušel jsem přijít na to, proč přesně Svítání není s malým odstupem od světové premiéry bráno jako nová klasika a nový přírůstek do rodiny snímků způsobujících provinilou rozkoš; takovéto „já vím, že je to šílená kravina, ale je to vlastně dobré a moc mě to baví".
Snad že film není ani chladně minimalistický, ani okázale atraktivní a dynamický a nepůsobí ani vzdáleně jako hodnotné umění, přestože přinejmenším jeho obraz s vytahováním deformovaných upírů v řetězech na slunce připomíná obraz Burlaci na Volze či černobílý majstrštyk Metropolis.
Některé záhady ohledně vkusu nechejme raději otevřené…
| Svítání | |
| Daybreakers | |
| Žánr: | Akční, Horor, Podobenství, Sci-fi, Thriller |
| Režie: | Michael Spierig, Peter Spierig |
| Obsazení: | Ethan Hawke, Willem Dafoe, Sam Neill, Isabel Lucas, Jay Laga'aia, Claudia Karvan, Vince Colosimo, Michael Dorman, Mungo McKay |
| Délka: | 98 minut |
| Premiéra ČR: | 11.03.2010 |
