Recenze - V jedné chvíli mají hrdinové filmu Řetězová zpráva podezření, že vraždy lidí, kteří na mail obdrželi řetězový spam a nerozeslali ho podle pokynů dál, má na svědomí jakási sekta opovrhující technikou. Členové tohoto společenství údajně zneužívají technologií, aby otřásli sebedůvěrou technofilní civilizace. Při sledování snímku se často vkrádá pocit, že i za ním stojí podobná fanatická organizace.
Dílo se prezentuje jako další z nových béčkových krváků odvozených od úspěchu série Saw. Teenageři tu dostávají spam, ve kterém se píše, že pokud ho nerozešlou pěti dalším lidem, zemřou. Ti, kteří mail okamžitě smažou, brzy nato začnou doopravdy padat mrtví.
Technologická paranoia
Nemá moc cenu zastavovat se u zjevné praštěnosti takto nastavené zápletky. Vrah by při počtu potenciálních obětí narůstajících geometrickou řadou měl brzy plné ruce práce, naopak policie by na základě tohoto systému rychle našla způsob, jak zabijáka dopadnout. Snímek si sice dává práci doložit, že sledování toho, kdo jak na spam reaguje, je technicky možné - ale poněkud opomíjí otázku, zda zabití několika puberťáků za všechnu tu práci stojí.
Pozoruhodnější než neudržitelnost zápletky - jejíž nesmyslnost se od absurdity Saw liší jen v míře, nikoli principu - je právě technologická paranoia, z níž děj vyrůstá. Řetězová zpráva je nádherně přímočarou ukázkou toho, jak některé horory přebírají dobové společenské strachy a nejistoty a ukazují je ve vyhroceném, fyzicky ohrožujícím podání.
Často se tu dokonce zdá, že snaha natočit strašidelný film byla až druhotná a že silnější je touha upozornit to, že mít u sebe mobil a být pořád on line je zatraceně nebezpečná věc. Snad nejsilněji je to cítit hned v úvodní titulkové sekvenci, kde se střídají ukázky televizního zpravodajství o případech násilí spojeného s technologií. Po této pasáži následuje ještě instruktivnější promluva učitele, že s užíváním současných komunikačních technologií ztrácíme soukromí.
Film je pak snadné chápat jako hysterickou a v jádru absurdní obžalobu mobilů a internetu. Se stejně kouzelnou naivitou se ale snímek v jiných okamžicích staví na stranu teenagerů, kteří tvoří jeho cílovou skupinu. Všichni podezřelí z toho, že jsou do vražd nějak zapleteni, jsou totiž lidé ve středních letech, či přímo starci.
Z druhé strany tedy lze snímek vidět jako paranoidní vizi mladých, pro něž jsou informační technologie samozřejmou uživatelskou službou, vůči starším generacím, jež k nim přistupují podezřívavě nebo mají tendenci je zneužívat k mocenským zájmům.
Otevřený konec
Děj připouští oba způsoby rozumění - závisí jen na vaší vůli a založení, zda dáte přednost kritickému protitechnologickému pojetí, nebo teenagerské nedůvěřivosti vůči věku. Případně se tedy uchýlíte k zábavně paranoidní představě, že snímek natočila tlupa sektářů , kteří si osvojili technické prostředky nutné k natočení filmu, ale fatálně nepochopili základní zákonitosti žánru a filmového vyprávění vůbec.
Poslední uvedené interpretaci nahrává nejen přímočará kritičnost, ale hlavně neuvěřitelně diletantský přístup k příběhu. V teenagerských hororech se často nestane, že by na konci nedošlo k otevřenému souboji posledního přeživšího s vrahem; natož aby jako v Řetězové zprávě vůbec nebylo jasné, kdo vlastně zločiny páchá!
Otevřený konec možná naznačuje, že tvůrci někde (patrně od jiných, bohatších sektářů) shánějí prostředky na natočení dalšího dílu, případně že jde o umělecký, nebo dokonce ideový záměr (naznačující, že odpovědnost a dohledatelnost konkrétních osob jsou v kyberprostoru pojmy značně mlhavé).
Nakonec to ale spíš vypadá, že závěrečné pokrčení rameny nad identitou zabijáka je celkem očekávatelný důsledek bezradnosti předchozího vyprávění, který vše podřizuje okamžité efektnosti jednotlivých scén na úkor soudržnosti celku. Tomu odpovídá i styl opět připomínající sérii Saw: je založený na náhlém střídání velikostí záběrů, častých zatmívačkách i prudkém střihu.
Dynamika traileru, již tím styl filmu evokuje, sice vytváří půdu pro okamžitý úlek, ale nedává nejmenší prostor pro kumulaci nejistoty - která je předpokladem skutečného napětí. Fakt, že se tento filmový odpad u nás dostal do kinodistribuce, jen dokládá odklon celého žánru od hlavního proudu.
Nepodařené remaky klasik
V posledních letech se horor stále víc uzavírá do početné komunity skalních žánrových fanoušků, kteří si libují v interních odkazech a groteskních variacích na známá schémata. Fanouškovský přístup ostatně proniká i do některých hororů spadajících do hlavního proudu, např. do novinky jednoho z nejdůležitějších hororových tvůrců současnosti Alexandra Aji Piraňa 3D.
Někdejší progresivní oblasti žánrové kinematografie v čele s Francií a Japonskem chrlí nové a nové tituly, které se ale utápějí ve stereotypech starších snímků. I ve stovce komerčně nejúspěšnějších filmů loňského roku ve Spojených státech se ocitla především nepodařená pokračování nepříliš povedených prvních dílu (Paranormal Activity 2, Saw 3D) a nepodařené remaky žánrových klasik (Noční můra v Elm Street, Vlkodlak).
Do budoucna lze vyhlížet nadějné tituly, které mají širší než fanouškovské ambice (novinka Johna Carpentera The Ward, čtvrtý Vřískot) - nicméně nedá se příliš očekávat, že by se pozornost mainstreamových diváků k tomuto žánru trvaleji upnula či vrátila. To by musela přijít revoluce, která by vytrhla žánrové příběhy ze zažitých schémat a ukázala směr budoucím napodobitelům.
Dějiny hororu jsou určované revolučními snímky, které dají hlas dobovým společenským strachům, a oberou přitom diváky o sebejistý odstup od podívané na plátně (Noc oživlých mrtvol, Halloween či Ring). K tomu je ale potřeba mnohem větší rafinovanosti i citu, než nacházíme v Řetězové zprávě.
| Řetězová zpráva | |
| Chain Letter | |
| Žánr: | Horor |
| Režie: | Deon Taylor |
| Obsazení: | Nikki Reed, Keith David, Brad Dourif, Ling Bai, Cherilyn Wilson, Betsy Russell, Brian Tee, Michael J. Pagan, Michael Bailey Smith, Matt Cohen, Clifton Powell, Madison Bauer ad. |
| Délka: | 96 minut |
| Premiéra ČR: | 27.01.2011 |
