Recenze - Co se stane, když se prezidentovy dcery zmocní parta potetovaných násilníků v nejpřísněji střežené věznici a na pomoc se jí vydá neprávem odsouzený agent CIA s cigárem v koutku? Vlastně nic.
Luc Besson je v posledních letech odborníkem na ušaté skřítky a akční béčka. S těmi prvními má co do činění jako režisér a producent, ty druhé padají pouze z výrobního pásu jeho producentské činnosti. A má se to s nimi rozhodně hůře, než s Baťovými botami - na povedený pár obvykle připadne kopa zmetků.
Recept je jednoduchý: sešít co nejjednodušší myšlenku, nejnižší rozpočet (40 milionu dolarů a méně) a co možno nejznámějšího herce, pověřit režií některého z francouzských rutinérů a doufat, že se podaří to, co v případě 96 hodin - vytřískat z jasné kategorie B první ligu.
Výsledky však bývají spíš podřadné. Šetří čalounění sedadel v kině a posléze leští prostřední police v DVD půjčovnách (vedle excelentního tahu 96 hodin světovými kiny můžeme na konto úspěchů připsat vytrvalost, s jakou tetralogie Kurýr drží Jasona Stathama na čele akčních béček a první díl stále stejné a stále hloupější série Taxi).
Bessonova akční dechovka
Útěk z MS-1 se v titulcích pyšní hrdým „based on original idea of Luc Besson". Tak se na tu původní myšlenku podívejme. Hlavní vrstvu příběhu tvoří nezdařená humanitární inspekce, kterou v roce 2079 vykoná dcera prezidenta USA Emilie (Maggie Grace) na přísně střežené orbitální věznici MS-1. Při prošetřování nekalých praktik vedení dojde ke vzpouře a pohledná blondýnka upadne do osidel sexuálních deviantů a vrahů.
Vedlejší linii tvoří zpackaná akce agenta CIA Snowa (Guy Pearce), který je na jejím základě obviněn z vlastizrady, vraždy a dalších bohulibých skutků, načež má nastoupit výkon trestu (světe div se) ve věznici MS-1. Oba proudy se samozřejmě propojí a nakonec je to osamělý vlk Snow, kdo na čile pulzující vesmírné stanici může zjednat právo alespoň pro nejvzácnější rukojmí. Zkrátka něco jako John McClane na kosmickém výletě. Původnosti jako na festivalu dechovek.
Na originalitě ale žánr plnokrevné akce nikdy nestál. Mnohem spíš se soutěží v tom, jak se divácká očekávání a žíznění po atrakcích, tvrdých hláškách a cool momentech naplní ve hře, jejíž pravidla jsou předem známá.
V expozici nám tvrdý, neoholený a vzdorně pokuřující Guy Pearce zkouší připomenout, co jsme tak milovali na Posledním skautovi a hubatém sprosťákovi Brucovi. Film vyplácá pár řízných hlášek, které navnadily ve slibných trailerech, a rychle se přehoupne do akce, jež v nejfrenetičtějších momentech vypadá se svými bakelitovými digitálními efekty hůře, než intra počítačových her ze začátku milénia. Nevěřícný pohled na mizerně rozhýbané objekty a nezvládnutou dynamiku záběrů naštěstí rychle vypálí ven ze zorného pole… a přepustí otěže poctivé a ničím nerušené nudě.
Guy Pearce se nás i nadále snaží přimět věřit, že časy Smrtonosných zbraní a pastí nejsou ještě úplně pasé a nutno říct, že za úpornou snahu, stylové kuřáctví a bujné bicepsy si body zaslouží. Bohužel scénář jeho úsečné, mizantropické a násilnické kreaci nepřihrává ani příliš zapamatovatelné a načasované hlášky, ani nabušené akční scény, ale ani dostatečně agilní protihráče. Maggie Grace sice „srdnatou dceru demokrata" zdatně přehrává, ale věřit se jí nedá ani ten lehce rozražený ret.
Dvojice vzbouřenců, která vede celou deviantskou partu, zase vypadá, jako by zběhla z komparzu natáčení dramatu o irských fotbalových chuligánech - zejména Joseph Gilgun vyhlíží jako noční můra vychovatelky v dublinské katolické škole. Tvůrci však jako by zapomněli na staré zlaté pravidlo, že střetnutí hrdiny se záporákem má být dlouho očekávaným vrcholem celé podívané - nic podobného ale Útěk z MS-1 nenabídne.
Vesmírná prda 2079
Ono je to totiž vůbec podřadné nedochůdče. Pokud odfiltrujeme vysloveně WTF pokusy o vesmírnou bitvu a la Star (Cokoli), dostaneme se opět někam do 80. let, k tvrďáckému pojetí akce „na férovku" sem tam s nějakou tou přestřelkou. Snow nepraktikuje žádná bojová umění, umí prostě nějakou slíznout a nějakou rozdat. Jenže ve filmu není ani jediná scéna, kde by to vyhlíželo opravdu zábavně, svižně a bylo korunované nějakou pádnou „punch line".
Na to, kolik se toho kolem ústřední dvojice děje, je MS-1 totálně mdlá a bezkrevná, bez rozkošnického přesvědčení, že sice děláme brak, ale hrome, děláme ho s gustem… Nejzábavnější jsou tak drobné nezáměrnosti - hlavně kadence vysvětlujících titulků v úvodu, ke které by nestor divadelní improvizace Karel Infeld Prácheňský jistě s chutí poznamenal: „Člověče, vy tam máte figur jak na orloji." (Možná to mohlo tvůrce upozornit, že zápletka je jakási ztuchlá).
To je jeden z mála světlých momentů, kdy se lze filmem provinile bavit. Jinak je míra atrakcí silně pod průměrem a dýchavičné tempo připomíná, že zenit podobných snímků je dávno za námi a bez přidané hodnoty nostalgie či vydatné sebeironie už není, kde brát.
Útěk z MS-1 nerybaří jen ve vodách akčního dávnověku. Zkouší se přiživit i na něčem současnějším, co by se mohlo zalíbit nerdům - jenže motiv zlé a nevycválané korporace není dohraný (a vlastně ani rozehraný) a podobně se to má s překombinovanou konspirační zápletkou. Tomuhle filmu by paradoxně prospělo, kdyby se „osmdesátkového" kopyta držel pořádně od začátku do konce - jedno uzavřené prostředí, méně postav a více soustředění na akci než na zbytečnou omáčku okolo.
Každý z úspěšnějších filmů z Bessonovy produkce měl něco jako přidanou hodnotu - Kurýr choreografie soubojů a Stathamovu plešku, Okrsek 13 řádění elity parkurových běžců, 96 hodin nasupeného tatíka Neesona. Útěk z MS-1 ze sebe nic podobného nevymáčkne. Z Guye Pearce dojí, co se dá, něco zkouší trhnout i na nostalgické notě z výprodeje, ale kolem a kolem by z toho člověk nejradši po chvíli utekl. Ještě, že je aspoň kam.
| Útěk z MS-1 | |
| Lockout | |
| Žánr: | Akční, Sci-fi, Thriller |
| Režie: | James Mather |
| Obsazení: | Maggie Grace, Guy Pearce, Peter Stormare, Vincent Regan, Tim Plester, Lennie James, Joseph Gilgun, Anne-Solenne Hatte |
| Délka: | 95 minut |
| Premiéra ČR: | 24.05.2012 |
