Recenze - Od určité doby je člověk stane tak obezřetný, že cokoli nezvyklého pokládá jen za nějakou novou reality show, skrytou kameru či virální kampaň. Snaha mediálních kouzelníků prolomit bariéru "příliš dokonalých výrobků" a nabídnout něco syrovějšího naráží bohužel na to, že zdánlivě nevyhraněné dokumenty, "hry na pravdu" či "objevené tajné záznamy" už bereme coby stejně umělý žánr jako superdrahé trikové snímky.
Jestli jsem cestu snímku Paranormal Activity sledoval správně, tvůrci už se ani nesnažili přesvědčovat publikum - "tohle se skutečně stalo" a "ukážeme vám jen nezkreslenou realitu".
Film debutanta Orina Peliho není žádná nová Záhada Blair Witch, ale výstavní exponát festivalového "hypování" - humbuku, který se ale nesnaží přesvědčit publikum o pravosti zachycených událostí, ale spíš slouží jako návod pro lidi: Vidíte, jak je snadné udělat si svůj vlastní film a vydělat na něm ohromné peníze? Vlastně jedinou blérwičí záhadou zůstává, proč český distributor nechal snímku originální název.
Udržovat napětí a natahovat stopáž
Při procesu sledování takového filmu si tedy neříkáme "tohle se asi fakt stalo", ale jen "ty jo, tady se těm filmařům docela podařilo navodit pocit, jak by to probíhalo doopravdy, kdyby něco takového existovalo".
Háček je ale v onom docela. Lidé mají individuální představy o tom, co je reálné, přirozené či pravděpodobné, a asi každému budou tyto představy kolidovat i s tím, co by dělali oni sami a jak se filmaři snaží udržovat napětí a natahovat stopáž.
To, že ve filmu nemáte hudbu, případně zdůrazňujete používání kamery (ať už držené v ruce, nebo stojící na stativu) nezaručuje automaticky pocit autenticity, ale jen absence určitých standardů filmové iluze.
Základní situace: mladý pár bydlí v domě, kde straší, respektive dívku pronásleduje démon, který by ji pronásledoval kdekoli, čili ani nemá cenu z domu odcházet. Chlapec (tedy muž, ale ne moc chlapácký) má rád videotechniku a rozhodne se natočit, co se v domě v noci děje. Není tedy úplně jasné, čeho tím chce dosáhnout, protože ani v pokročilém stádiu bubákování nehodlá vyhledat odbornou pomoc, ať už za ni považuje cokoli.
Film se sice snaží budovat napětí z obyčejných každodenních aktivit a velmi civilně zachycovat komunikaci mezi dívkou a chlapcem, jenomže s nabíhajícími minutami je jasné, jak je celý příběh modelový.
Totální realismus, oklika k nudě
On reprezentuje nafoukanou (mužskou) racionalitu, ona zas hysterickou (ženskou) emocionalitu. Ani jeden z nich není výrazně inteligentní ani krásný a mají velmi fádní zájmy - on hraje na kytaru a ona vyrábí doma šperky. Žijí v domě zařízeném podle průměrného amerického vkusu, se standardizovanou kuchyní, pohovkou, houpačkou na zahradě a malým bazénem.
Někoho by mohlo napadnout, proč jsou tak dva odlišní lidé spolu; jen z náznaků poznáme, že spolu mají i něco intimního ("Právě proběhlo něco, co je zakázané v šestnácti státech Ameriky," mrkne kluk po zapnutí kamery.) Kameru Micah (jak se hoch jmenuje) zapíná jen náhodně, takže to vypadá, že jsou pořád doma. Mimo jeho zdi vyjdeme pouze dvakrát na zahradu.
Čtěte také:
Paranormální aktivita začíná děsit i česká kina
Určitým předpokladem tvůrců tedy je, že z vytipování průměru na všech úrovních vyvstane jakýsi totální realismus. A nějak jim nedošlo, že to je taky oklika k nudě. Napínáme publikum tak dlouho "nicneděním", až prostě začne ztrácet zájem - ale hlavně se přestane bát, či už ani neočekává, že začne.
Zase je velice subjektivní, čeho se kdo bojí, ale troufám si tvrdit, že Paranormal Activity účinkuje jen na jednoduché fyzické úrovni, kdy se bojíme, že něco nevidíme ve výřezu obrazu, a přitom tušíme, že mimo hranice záběru něco je. Ale vyprávění příliš nedovede zasít strach hluboko do duše nebo "morku kostí", jak slibuje reklamní slogan.
Revoluce se nekoná
Ve chvíli, kdy máte čas všímat si, že hrdinové velice málokdy rozsvítí světlo a raději chodí po domě po tmě, nebo jedna postava zcela zřejmě dělá něco, co druhá nechce, aniž by mezi nimi byl (či měl být) konflikt, pak nejde mluvit o tom, že by vyprávění vtahovalo dovnitř a umělo v nás vyvolat "potlačení nedůvěry".
Paranormal Activity bude mít svoji působivost, pokud si ji stáhnete sami doma z internetu a budete se na ni dívat v noci v opuštěném bytě na malé obrazovce počítače.
Anebo naopak, pokud půjdete ve větší skupině do kina s někým, o kom víte, že se normálně bojí každého šustnutí a budete pozorovat jeho reakce; ať už s úmyslem, že vás svým strachem nakazí, nebo s úmyslem ho či ji jen utěšovat.
Ale v žádném případě nebudete svědky revoluce v kinematografii ani v hororovém žánru. Pokud máte zájem vidět opravdu děsivý film o střetu nadřazené mužské racionality s nevypočitatelnou ženskou psýchou, doporučuju jít na Antikrista. Tam se žádná úlitba průměru nekoná.
Paranormal Activity | |
Paranormal Activity | |
Žánr: | Horor, Thriller |
Režie: | Oren Peli |
Obsazení: | Katie Featherston, Micah Sloat, Randy McDowell, Tim Piper, Ashley Palmer. |
Délka: | 86 minut |
Premiéra ČR: | 19.11.2009 |