Recenze - Al Pacino by měl být bůh. Po Kmotrovi, Zjizvené tváři, Psím odpoledni, Serpicovi a dalších kultech bychom měli jeho jméno v titulcích vyhlížet s nadšením. Bohužel tomu tak není. Když už se jednou za čas postaví před kameru, budí jeho výběr rolí rozpaky.
Posledním hřebíčkem do rakve byla menší role v komedii Adama Sandlera Jack a Jill, kterou obzvlášť samotní Američané řadí mezi nejhorší filmy, co kdy vznikly. Nostalgickou podívanou Jako za starejch časů se pak Pacino zařadil mezi "staré opotřebované herce" těžící z patiny.
Skoro to evokuje děj Druhé mízy, která velmi volně adaptuje příběh folkového zpěváka, jemuž po čtyřiceti letech přijde nedoručený dopis od Johna Lennona nabádající ho, aby se na začátku kariéry nenechal zmámit penězi. Dopis adresáta nenašel a filmový hrdina, pojmenovaný Danny Collins, se penězi zmámit nechal. Roky se zaprodával ošuntělým textům nevkusných odrhovaček, aby si pak v zákulisí mohl dát na zlepšení nálady a zahnání deprese lajnu koksu a inkasovat astronomický honorář.
Lennonův dopis nakonec ke svému příjemci doputuje a Danny se tváří v tvář idolu rozhodne se vším seknout, odjet od neslušně mladé snoubenky, turné a svojí minulosti. Vypátrá syna, jejž nikdy neviděl a s jehož matkou prožil jedinou noc po koncertě, rozepíše nové, tentokrát upřímné písně a doufá, že na stará kolena najde smysl života.
Hilton mám ze všech nejradši
Úspěšný disneyovský scenárista a debutující režisér Dan Fogelman přiznává hned od začátku, že se realitou inspiruje jen velmi volně. Ve skutečnosti ne víc než premisou – tedy faktem, že zpěvákovi přijde po mnoha letech nedoručený dopis od Johna Lennona. Vše ostatní, tedy osobnost protagonisty, jeho úspěch i rodinné zázemí jsou čistá fabule.
A jaká! Tyto lehké dramedické snímky se schémat většinou nebojí, čistota Druhé mízy je ale absolutní a působí to místy otravně a jindy zase bezprostředně. Klišé "náprava zhýralého hříšníka" se rozjíždí bez jediné odbočky a mohli bychom odškrtávat ze seznamu povinných zastávek v konstrukci oněch dvou hodin.
Hodnocení: 65 %
Racionální rozebírání Druhé mízy by ji vždy postavilo do negativního světla, Pacinův poslední roky nevyužívaný herecký talent, cit pro dialog a civilnost ale dělají z této rutinní reklamy na Hilton překvapivě příjemnou podívanou.
Komedie / Drama, USA, 2015, 106 min
Strojenost podtrhuje i okatý product placement hotelu Hilton, kam se Collins přestěhuje a kde se zamiluje do místní vrchní recepční (Annette Bening). Což musí provázet věty typu "Hotel Hilton mám velmi rád" a vždy, když to jde, musíme vidět nejlépe několik log slavného řetězce. I očistnou píseň skládá hrdina na papír ověnčený hlavičkou s notoricky známým nápisem, což lze vnímat jako zajímavý paradox – tvůrci mluví o oproštění od zištnosti a komerce, ale nejniternější cestu hrdiny, složení první upřímné písně po letech, vizuálně doprovází snaha vydělat si na Al Pacinův jistě nemalý honorář.
Pořád má charisma
Pouze pokud tento paradox, tedy že Druhá míza je ve své podstatě tím, co kritizuje, přijmete a hodíte za hlavu, můžete ji na nějaké úrovni přijmout.
Sluší se totiž uznat, že herci s Al Pacinem v čele, podpořeni dialogy s citem pro vkusný humor, táhnou ten zoufale rutinní děj nahoru a dodávají mu život a šmrnc. Podobně Bill Murray prodal před nedávnem Miluj souseda svého s ještě tupějším textem.
Pacino se s přirozeností sobě vlastní vžívá do osoby nedůstojného rockového šaška, který zpívá svoje kýčovité melodie už jen pro publikum za hranou důchodového věku. Musí dělat, že to nevidí, musí neustále předstírat nadšení a elán, aby uspokojil i davy a mohl si namlouvat, že tím uspokojuje i sebe.
Protože jde o "feel good film", vše směřuje k pozitivnímu finále, usmíření, odpuštění. Fogelman se sice několikrát vůči klišé slovně vymezí, většinu jich ale nakonec i splní a musí si k tomu nejednou napomoct dost nepřesvědčivou berličkou. Sblížení Dannyho a jeho syna probíhá jaksi na povel a představuje největší slabinu snímku, jakkoliv díky hercům věříme každému jejich pohledu. Což je příznačné.
Racionální rozebírání Druhé mízy by ji vždy postavilo do negativního světla, Pacinův poslední roky nevyužívaný herecký talent, cit pro dialog a civilnost ale dělají z této rutinní reklamy na Hilton překvapivě příjemnou podívanou.
