Recenze - Prý už máme svobodu a může se i ve filmech všechno. Přesto komedie, kde jsou hlavní hrdinové gayové, a hrály by je filmové hvězdy, bude mít problémy s distribucí v USA a i ve zbytku světa bude neustále vyvolávat otázky, zda se „to smí".

Snímek I Love You Phillip Morris nepojednává o lásce k cigaretám, i když to vypadá jako skrytá reklama na kouření, ale vypráví o skutečně žijícím muži tohoto jména. Phillipa Morrise hraje Ewan McGregor a takovým způsobem, že dává za pravdu transparentům z gay pride pochodů „proč by Bůh nenáviděl teplouše, když nás udělal tak roztomilé?". 

Foto: Bioscop

Nicméně ústřední postavou není poměrně pasivní a submisivní Phillip, ale dominantní Steven Russell, jehož ztvárnil gumoksicht Jim Carrrey. A ten tedy roztomilý není. Steven zosobňuje typ buzny, kterou většinová společnost nesnáší, navíc je to podvodník a vychcánek. Když jde do tuhýho, tak na rozdíl od kamaráda Gusty neuhne, ale ještě přitlačí.

Není snadné určit žánr

Celý film pak stojí na tom, že zaprvé testuje hranice tolerance u klasických heteráků a heteraček, zadruhé dost brutálně manipuluje city (za účelem povedeného finálního vtipu) a za třetí používá zaběhaná klišé o homosexuálech - která mohou nepříjemně dráždit právě i homosexuály, již se snaží vymknout tomu, aby se na ně ostatní dívali optikou stereotypů.

Není snadné určit žánr tohoto díla: pohybuje se někde mezi romantickou komedií (má mě rád, nenávidí mě, má mě rád), vězeňského dramatu (jsem sám, musím se dostat ven, umírám) a životopisem mistra převleků a muže bez identity (tak dlouho si hraju na někoho jiného, až nevím, kdo jsem).

Foto: Bioscop

Přepínání mezi divokou situační komikou, kam můžete, ale nemusíte započítávat i poměrně otevřené sexuální scény, a vážnějšími, existenciálně laděnými tóny přitom nepůsobí nějak hladce - vlastně jako by se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli dělají víc podívanou pro široké masy, nebo už umělecký film.

Ale i s tím se dá docela počítat. Za scénářem i (svou první) režií stojí dvojice Glenn Ficarra a John Requa , kteří za sebou mají sepsání netradičních komedií Jako kočky a psi, Santa je úchyl (režie Terry Zwigoff) a Bad News Bears (režie Richard Linklater).

Alternativní hitovka a podpásovka

První z nich je doslova a do písmene o souboji mezi dvěma zvířecími druhy (jeden z nejdivnějších filmů pro děti, jaké jsem kdy viděl jako dospělý), druhá o opilci a ošoustovi, který si vydělává jako Santa v obchoďácích (rozhodně nejlepší film na Vánoce, pokud je nemáte rádi) a třetí o koučování dětského baseballového týmu jedním opilcem (nedávno byl zařazen mezi 20 nejlepších sportovních snímků všech dob).

Foto: Bioscop

Ficarra a Requa i přes desetiletou spolupráci nejsou registrovaní partneři a nebyli by jimi, ani kdyby jim to zákon povolil, poněvadž jsou to přímí a ne vykroucení hoši. Stejně tak jeden z produkčních, francouzský magnát Luc Besson, který nakonec protlačil scénář do výroby, není gay, ale ve filmu viděl příležitost, jak to natřít „zabedněným Amíkům".

I Love You Phillip Morris tak v zásadě ani nemohl dopadnout jinak než jako „alternativní hitovka" a v podstatě podpásovka, která láká na známá jména a prostřednictvím hodně zavádějícího rozverného plakátku vyvolává představu, že půjde o „dobrou prču".

Řekl bych, že v dějinách filmového marketingu a zároveň her s diváckým očekáváním - což je i estetická, nejen obchodní kategorie - se I Love You Phillip zapíše do análů. Budou na něj chodit hetero-páry a party hetero-kámošů v přesvědčení, že se uvolněně zasmějí, a přitom jim co chvíli zhořkne slina v puse, jako by to bylo semeno, které právě Phillip vyplivul přes okraj loďky do moře po felaci Stevena. (Ta scéna tam fakt je a je korunována hláškou „Ty mě nemiluješ?".)

Kabátek mainstreamového filmu

Foto: Bioscop

Zkrátka, atmosféra v kinosálech bude stejná asi jako u nedávného Bruna, akorát že Bruno byl předem zamýšlen jako podvratný kousek na pomezí reality show, obhroublé komedie a konceptuálního umění. I Love You Phillip Morris má kabátek mainstreamového filmu s žurnálově hezkou kamerou a bezpečně neimprovizovaným scénářem. 

Každopádně nic podobného tu nikdy nebylo. Vzpomínám si maximálně na Ložnice a kuloáry (ovšem to byl britský film a nebyly v něm jenom homosexuální páry a Hugo Weaving nebyl tehdy známý jako Agent Smith z Matrixu).

Celá taškařice drží pohromadě v zásadě jen kvůli tomu, že jde o příběh podle skutečných událostí. Steven Russell opravdu podváděl a defraudoval na tak vysoké úrovni, opravdu několikrát uprchl z vězení a opravdu se mu i uvnitř vězení dařilo díky velice dobré znalosti práva a různých úplatků manipulovat s lidmi a získávat osobní výhody.

Foto: Bioscop

A to (skoro) všechno jen kvůli nefalšované lásce ke spoluvězni Phillipovi. Děj se přitom (až na onen finální vtip, o němž už byla řeč) ani nesnaží podrobně vylíčit, jakými způsoby Steven dosáhl svého; mnohem důležitější je vylíčit jeho nebetyčnou drzost a absurditu, s níž mu většina podvodů docela dlouho prochází.

Příliš zapuštěný v mužském vidění

I Love You Phillip Morris narazí na dvojí odpor i pochyby. První se bude točit kolem toho, že láska Stevena a Phillipa visí kvůli Carreyho pojetí dost na vlásku.  Nejde jen o kontrast v tom, že Ewan McGregor je tlumený a ušlápnutý, zatímco Carrey klasicky excentrický, ale i o to, zda Carrey dovede působit přitažlivě - protože ačkoli dělal šílené kousky, skutečný Steven Russell s IQ  160 dokázal přesvědčit lidi zvláštním klidným charismatem a nevyvolával dojem psychopata. V tomto bodě se zdá, že komediálnímu efektu bylo obětováno hodně na úkor věrohodnosti.

Foto: Bioscop

Druhý soubor námitek, které se objevují, míří k tomu, nakolik je film soběstačný a nespoléhá jenom na svou gay tematiku. Tím se ale dostáváme k mnohem širšímu problému. Film o gayích a lesbách (prosím, neříkejte zdrobněle lesbičky, nemají to rády) v sobě mají vždy něco tak příznačného, že to nelze pominout.

Pamatuju si, jak se před lety šířily názory „kdyby Zkrocená hora nebyla o dvou teplých kovbojích, bylo by to o ničem" - což je prostopravda, před níž všechno bledne. Ale stačí se zeptat - a jak byste si to z toho příběhu chtěli odmyslet? A není jen ta „drobná změna", že kovbojové nejsou hetero, zcela zásadní?

Nemění se nám úplně náhled na „romantickou komedii" nebo „vězeňský film", když jsou hlavní hrdinové teplí? Jen si představte Vykoupení z věznice Shawshank, kde Morgan Freeman bude „taťka" a Tim Robbins „mamka" (ne že by tedy tento model muset ve vztahu dvou gayů vždy existovat, to jen pro ilustraci).

Tvůrci filmů s gay tematikou rádi říkají, že jejich díla nejsou o homosexualitě, ale o lidech, lásce, opuštěnosti apod. Stejně tak se „omlouvají" i tvůrci filmů o drogách, protože všichni cítí příliš silný tlak, aby příběhy, které vyprávějí, nebyly chápány čistě politicky jako argumenty pro a proti (registrovanému partnerství, adopci dětí, protidrogovým zákonům).

Jenomže naše sexualita, jakkoli se někdy dá těžko definovat a má v sobě různá přírodní a kulturní patra, stejně jako sexualita hrdinů na plátně, k níž se vztahujeme, tvoří často základ našeho zážitku z většiny filmů či knih. Vždy se díváte a čtete věci jako muž či žena (nebo někdo mezi), heterosexuál i homosexuál (či někdo mezi) a nikdy nejste jenom „vobyčejnej člověk, co se chce jenom bavit".

Na to, aby I Love You Phillip Morris byl „politicko-aktivistický film", kde všechnu pozornost a všechnu zábavu i odpor vyvolává jen „gay téma", je ovšem příliš lehký a příliš zapuštěný v dominantním mužském vidění světa. Asi jako když sportovní komentátor v nedávné komedii Na sv. Valentýna říká v reportáži o coming outu slavného fotbalisty: „Stojím za tebou, člověče. Teda, obrazně řečeno."