Recenze - Realitní makléř Peter Klaven byl odjakživa „ladies man". Nikoli děvkař, ale kluk, co je rád ve společnosti žen a vždycky s nějakou na vážno chodí. Smyslem jeho života je činit ženy šťastnými, či přesněji najít tu jednu, s níž bude šťastný až do smrti. Teď se zdá, že Zooey si zaslouží snubní prsten.

Kromě jiného totiž Petera neomezuje, dokonce ho podněcuje k tomu, aby věnoval čas kamarádům. Ostatně, měl by mít na blížící se svatbě některého z nich za svědka. Jenomže Peter nemá žádné skutečné kamarády, vlastně ani jednoho - čímž se v očích Zooey i jejích kamarádek stává podivným pavoukem.

Po nějaké době neúspěšného hledání, kdy si ho různí muži (rozhořčeně či zklamaně) pletou s homosexuálem, konečně natrefí na skutečně chlapského, stopro hetero kámoše - mírně vágusáckého Sydneho. A pochopí, že mu byla dosud upřena spousta rozkoší, jako je třeba opíjení se a požívání pálivého jídla, jamování na kytaru, skupinové výlety do přírody či svobodný pokec o masturbaci.

A Zooey najednou vidí, že Peterovi už na ni teď naopak nezbývá moc času na ni; a kdoví, jestli si ji opravdu chce vzít.

Ženy v mírné nevýhodě

Podobně originální rozehrávku má vskutku málokterá (romantická) komedie; obvykle totiž žena volí mezi dvěma chlapíky, občas chlapík váhá mezi dvěma ženami, ale chlapík váhající mezi ženou a kámošem; hm, kam paměť sahá, to ještě na plátně nebylo, přestože v reálu se to děje pořád…

Foto: Aktuálně.cz

Bývaly také doby, kdy ženy musely tahat své mužské protějšky na romantické komedie a někdy to s nimi úplně vzdaly a šly na romantiku samy, hezky ve skupince. Minimálně od nástupu předloňské Zbouchnuté však muži chodí se ženami na romantické komedie rádi, a dokonce nevyžadují, aby potom s nimi na oplátku zhlédly nějaký akční film nebo horor.

Rozmach komedií z dílny Judda Apatowa (40 let panic, Kopačky a další) způsobil, že se ženy nakonec cítí trochu v nevýhodě, protože tyto filmy jim nenabízejí obrazy Pana pravého, ale říkají jim: „Zvykněte si na to, co máte. On vás má beztak rád, i když to neumí dát pořádně najevo."

Jde o poměrně výrazný posun, i když je potřeba přiznat, že zástupci jednotlivých pohlaví se ve skutečnosti nechovají tak univerzálně. Spíše je možné mluvit o tom, že se protnuly dva už existující žánry a že po éře ženské emancipace, kdy ženy ztvrdly (zosobněno například v klasice Pracující dívka), nastává éra mužské emancipace, kdy muži změkčile řeší sami sebe.

Naživotanasmrtkamarádský vztah

Foto: Aktuálně.cz

Maskulinizace žen a feminizace mužů jde proti sobě a v ideálním případě by se měla protínat v ustanovení dokonalých párů. Nicméně, tyto trendy se značnou dobu navzájem míjí a dá se z toho křesat materiál pro spoustu „příběhů nedorozumění". V případě Kámoše k pohledání zvolili autoři komediální úhel pohledu a vykřesali toho hodně.

Nelze ani moc určit, jestli tu ještě máme něco do činění s romantickou komedií, kde jde o ustanovení heterosexuálního páru, nebo o čistou „bromanci", tedy film o naživotanasmrtkamarádském vztahu dvou mužů. Pojem bromance vycházející ze spojení brother (brácha) a romance je úzce navázaný na fenomén „male bonding" (mužského družení) a tzv. homosociality, kterou je vhodné odlišit od homosexuality.

Bromanci prožívají mnozí často spoluobsazovaní herci jako George Clooney a Brad Pitt či Matt Damon a Ben Affleck, případně spolupracující režiséři jako Quentin Tarantino a Robert Rodriguez. Zažívají ji hráči kolektivních sportů, skejťáci a vůbec subkulturní komunity. Ani v jednom případě už nejde o pouhé sdílení společných aktivit a zájmů, ale taky o sdílení emocí a absolutní svěřování se.

Tolik sociologické a antropologické teorie. Jaký je však Kámoš k pohledání jako film? Pekelně vtipný, ať už jste muž a vidíte se sám v hrdinech, nebo jste žena, jíž ty chlapské věci připadají k popukání, i pokud jste zkoumavý typ, který rád analyzuje lidi jako mravence.

Mávnutí kouzelné kreditky

Foto: Aktuálně.cz

Zároveň tato komedie přese všechna sprostá slova a kanonádu sexuálních narážek v zásadě vyznívá velmi konzervativně a „buržoazně". Odehrává se v prostředí lidí, kteří příliš nepracují, ale jsou skvěle zajištění, všechny problémy se řeší mávnutím kouzelné kreditky a mají nekonečné množství času zabývat se sami sebou. Zároveň žádnou z těch věcí, o kterých se tak otevřeně mluví, nikdy neuvidíte natvrdo, ba ani náznakem ukázané.

Každá postava vyjma onoho klíčového kámoše Sydneyho je velice přesně vymezená a projevuje se stále stejnými reakcemi. Vývoj nastává vlastně jen u Petera, ale spíš jde o otevřenost než změnu osobnosti. Pořád zůstává podobný chlapecký a nevinný ňouma, jen se za to přestane stydět a předstírat muže ze světa velkého byznysu. Každopádně, sehranost hlavních představitelů je okouzlující.

Paul Rudd coby Peter ze sebe vydoloval všechnu roztomilost a dává skoro úplně zapomenout na své postavy z dřívějších filmů (např. manžel sestry hlavní hrdinky ve Zbouchnuté, který se sjede ve Vegas houbičkami, dá si pěst do pusy a řekne „Chutná jako duha").

Jason Segel zas skoro nijak nepřipomíná jednoho z prasáckých kámošů hlavního hrdiny ve Zbouchnuté (poznávací znamení: bradka a oči zarudlé od zaprděného polštáře) ani zlomeného zoufalce v Kopačkách. Tentokrát je Rudd za toho uskřípnutého a Segel za toho lážoplážo uvolněného.

J. K. Simmons si vystřihl jednoho ze svých ultraliberálních tatínků (ještě o dost odkázanějšího než v Juno) a Jon Favreau dalšího ze svých hřmotných primitivů (téměř horšího než ve Čtverech Vánocích).

Milovníky popkultury potěší přítomnost ex-kulturisty Loua Ferrigna alias Incredible Hulka, jenž si neváhá ze sebe sympaticky utahovat; a občas někoho utáhne pod krkem do kravaty.

Jednoduše shrnuto: Kámoš k pohledání nabízí nejenom velmi inteligentně koncentrovaný sociologický materiál, ale i dobré herce, humor, vyplývající z přirozených situací a mírně netradiční happy end.