Recenze - Seth MacFarlane je nejspíš nejvýraznější komik své generace, a to přestože ještě před pár lety znali diváci spíš jeho dílo než jméno. Tedy především populární seriál Griffinovi.
Ve spojitosti s jeho nedávným úspěšným Méďou a především pak moderátorským postem na loňských Oscarech však získal nejen americký, ale i celosvětový záběr coby osobnost. A zdá se, že z téhle záře reflektorů už dobrovolně neuhne, jeho aktuální komedie Všechny cesty vedou do hrobu stojí výhradně na jeho osobě a jeho ambicích.
Vypráví příběh nesmělého (ale zároveň výřečného) pasáčka ovcí Alberta, který se snaží přežít na divokém západě. To není věc snadná a vlastně se nabízí otázka, jestli je o co stát, protože když už se vám podaří přečkat nástrahy od nepříjemných chorob po agresivní pistolníky, zjistíte, že stejně moc není, co si počít s časem. S Albertem se navíc rozešla jeho krásná slečna (Amanda Seyfried) kvůli místnímu bohatému hezounovi (Neil Patrick Harris), což zavání další depkou. Albert se ale rozhodne získat děvu zpět, s čímž mu pomáhá tajemná cizinka (Charlize Theron), ve skutečnosti žena obávaného bandity (Liam Neeson) na útěku před ním.
Ambice z jiné doby
Zdá se vám tento nástin děje zajímavý? No radši by měl, protože jeho převyprávění věnují tvůrci značnou pozornost. Ač jde o komedii založenou na kusých audiovizuálních vtipech, pojí tyto „šrapnely" dějová linie, jež je vyprávěna scénami mnohdy vědomě zcela postrádajícími humor. Což by nebylo špatně, kdyby byl onen příběh chytlavý, o čemž se však vyplatí pochybovat.
Na Všech cestách bychom mohli názorně rozkrýt dilema, jestli v dnešní době vůbec mají ryzí komedie opodstatnění. Jejich úlohu v kinech přejaly romantické „chick-flick“, vztahovky, na něž chodí páry, v obecnější rovině pak náznaky humoru najdeme vlastně i v nejdrsnějším dramatu. Ne že by tedy legrace zmizela ze zemského povrchu, naopak.
Humor je dnes všudypřítomný a místy to připomíná až závislost především mladé generace na něm. Zdá se, že informace podaná jinak než formou vtipu dnes nemá šanci vůbec se dostat do povědomí - není tedy divu, že je spíš výjimkou, aby divák narazil na delší text, audiovizuální dílo, zkrátka co vás napadne, jež by se alespoň jednou nepokusilo vyloudit široký úsměv.
Pokud se tedy chce člověk pobavit, otevře si prostě facebookovou zeď nebo zajde na Youtube, kde se denně objevují stovky, nebo snad i tisíce nových skečů, které bez nutnosti hledat kontext předkládají humor rychlejší, silnější a ostřejší, nesvázaný navíc pravidly americké MPAA udělující ratingy pro přístupnost.
Stojí za zamyšlení, jestli v takovém světě má smysl vyrazit do kina na něco, co ve větší míře dostává návštěvník internetu a divák televize zadarmo, i kdyby nechtěl.
Poslední komik
Poslouží tedy MacFarlane těm, kteří nežijí na internetu? Spíš ne, jeho poměrně vulgární humor typický právě pro internetovou generaci se bude mimo tuto cílovku zamlouvat jen stěží. Takže v případě Všech cest se dostáváme do začarovaného kruhu.
Diváky navyklé na dravost internetu nebo amerických kabelovek neuspokojí forma klasické komedie ředící vtipy banálním dějem a naopak ty, kteří po nich prahnou, otráví příliš „oprsklý“ obsah.
Řešením by mohlo být vystavění opravdu plnohodnotného příběhu, jaký nabízejí třeba nedávní Sousedi. Ti se na pozadí zabývají tématy o vstupu do dospělosti a založení rodiny, tedy problémy velmi aktuálními pro cílové publikum.
Kromě komedie tedy sledujeme i film s mírně dramatickým přesahem. Oproti tomu se MacFarlane uchyluje jen k ryze funkční kostře nabízející pouze záminky spouštět gagy, což je při důraznosti na onen příběh velmi nedostatečné. A působí to tím zastaralejším dojmem.
Když už k humoru dojde, je totiž povětšinou založen na kontrastu chování MacFarlaneova Alberta, vystupováním prakticky dnešního člověka, v archaickém prostředí amerického westernu. Něco jako Láska a smrt od Woodyho Allena, jen se zpožděním pár desítek let. Jde v podstatě o jeden vtip variovaný po celý film.
Všechny cesty vedou do hrobu (55%)
Seth MacFarlane se pustil ve filmu Všechny cesty vedou do hrobu do oživení dvou archaických a polomrtvých žánrů. Nejen westernu, ale i klasické komedie. A výsledek opravdu působí poněkud... polomrtvě. MacFarlane by byl zřejmě rád Jimem Carreym své doby, proto se z televize vydal na plátna. Jenže mu nedochází, že v dnešní době už pro podobnou komickou megastar není místo, humor je kromě všudypřítomnosti i individualizovaný a strhnout komedií davy už dnes příliš nejde.
O část gagů se starají ještě vedlejší postavy (Giovanni Ribisi, Sarah Silverman, Harris), většinu smetany ale slízává moderně se vyjadřující protagonista, čímž se MacFarlane nejspíš snaží posílit svou na začátku zmíněnou pozici nejvýraznějšího dnešního komika – zkrátka chce být ve středu dění.
To mu nikdo nebere, vlastně o tuto pozici nejspíš mnoho lidí ani nestojí. Kvalitní komici se stejně jako komedie přesunuli na internet či do televize (zrovna Neil Patrick Harris o tom něco ví) a kina nechávají otevřená pro osobnosti typu Adama Sandlera a Tylera Perryho, americké variace na Zdeňka Trošku. Model kvalitního filmového komika, který žije jen pro humor a až na pár melouchů se definuje výlučně skrze něj, odešel z výsluní spolu s Jimem Carreym.
MacFarlane by byl zřejmě rád Carreym své doby, proto se z televize vydal na plátna. Jenže mu nedochází, že v dnešní době už pro podobnou komickou megastar není místo, humor je kromě všudypřítomnosti i individualizovaný a strhnout komedií davy už dnes příliš nejde.
MacFarlane se tedy pustil do oživení dvou archaických a polomrtvých žánrů. Nejen westernu, ale i klasické komedie. A výsledek opravdu působí poněkud... polomrtvě.
Všechny cesty vedou do hrobu (A Million Ways to Die in the West). USA, 2014, 116 minut. Režie: Seth MacFarlane. Hrají: Charlize Theron, Seth MacFarlane, Amanda Seyfried, Liam Neeson, Neil Patrick Harris, Giovanni Ribisi, Sarah Silverman, Wes Studi, Evan Jones, Rex Linn, Tatanka Means, Alex Borstein. Premiéra v českých kinech 12. června 2014.
