Recenze - Když už někdo jde na film Rollanda Emmericha s tím, že tentýž člověk má na svědomí Den nezávislosti a Godzillu, pak si vlastně nemůže stěžovat, že viděl kolosální blbost.
Má to očekávat a těšit se. Na chlupaté urousané mamuty, jak tahají kamenné kvádry při stavbě pyramid, na herce, kteří se v kožiších jak od Versaceho snaží mluvit špatnou angličtinou, protože tehdy byli lidé přece primitivnější, na to, jak si bílí a černí podají na závěr ruce, či jak se bude vstávat z mrtvých a zpomaleně běhat.
Jen, herdek, kam dát tu americkou vlajku, když Spojené státy ještě neexistovaly? To muselo Emmericha asi hodně trápit, protože podle pravidla Poturčenec horší Turka musí v každém svém díle demonstrovat patriotismus, nad nímž si rozpaky odkašlává i George W. Bush.
Zatímco Hvězdná brána (1994) měla být sci-fi, která vypadala, že se odehrává ve starověkém Egyptě, 10 000 let př. n. l. se má odehrávat na planetě Zemi, a přitom jde zjevně o sci-fi z paralelního vesmíru, kde se vedle sebe nacházejí obráběči pazourků a jezdci na koních, šavlozubí tygři a megaptáci, lodě s plachtami.
Opravdu by asi už nikoho neudivilo, kdyby se tu humanoidi potkali s dinosaury. Pardon, sci-fi to vlastně není, chybí tam lasery.
Jak asi museli diváci kdysi reagovat, když viděli v roce 1966 snímek Jeden milion let před Kristem, v němž Raquel Welchová pobíhala v rozkošných kožených bikinách mezi veleještěry?
Zřejmě se bavili stejně dobře a zároveň poněkud provinile jako se bavíme dnes my, když pralidé u Emmericha vypadají jako účastníci permanentního Czechteku, kteří jen dodržují viditelně lepší ústní hygienu.
Scenárista s horolezeckým jménem Harald Kloser spolu s režisérem vymysleli příběh, který do úsvitu lidských dějin natahal všechna klišé, jež dějiny dosud zplodily; snad s představou, že to bude chápáno jako archetypální podobenství o opakování historického koloběhu.
Opuštěný sirotek se zakouká do opuštěné siroty, zlí lidé mu ji unesou, on se ji vydá hledat, po cestě najde kamarády a nakonec coby tlupa primitivů vymlátí vyspělou civilizaci a navrátí svět o pár milénií nazpátek. Ještě polibek v zapadajícím slunci a můžeme domů.
Dost to připomíná nedávné Apocalypto Mela Gibsona, ale tenhle potenciální plagiát je spíše dílem náhody. Gibsonův film navíc naznačuje, že celá naše civilizace je zkažená a spěje k záhubě, zatímco u Emmericha vyplyne jen to, že lidé, kteří vypadají arabsky a indiánsky, jsou zlí, zatímco běloši a černoši v pohodě. Na Asiaty žádná role nevybyla, co se dá dělat, snad příště...
Ten film je natolik dementní a bezohledný vůči všemu, co víme o dávné minulosti, že nemá cenu se na něj zlobit. Můžeme si o něm maximálně vyprávět vtipy.
Těžko říct, zda přitom mluvit o nějakém autorském vývoji, ale předchozí Emmerichův film Den poté o příliš rychle probíhajícím globálním oteplování, jež se zlomí během chvíle v dobu ledovou, tolik výsměchu nevyvolával. Víceméně jen využíval vypravěčskou zkratku, ale postavy byly uvěřitelné.
V 10 000 let př. n. l. se mimo měřítka vymyká všechno. Chybí zde zároveň špetka uvolněnosti, která dávala možnost si užít třeba Emmerichovo mistrovské dílo Den nezávislosti.
Zkrátka, lovci mamutů mají smůlu, že o nich bylo natočeno příliš málo filmů na to, aby měli vlastní soubor klišé, pomocí nichž by mohli pomrkávat na diváka. Zbývají klišé z jiných druhů filmů - a ta jsou dost nesnesitelná.
10.000 B.C., USA, 2008. Režie Roland Emmerich, scénář Harald Kloser, Roland Emmerich, hrají Steven Strait, Camilla Belle, Cliff Curtis, Joel Virgel, Affif Ben Badra, Mo Zinal, Nathanael Baring, Mona Hammond, Marco Khan, Omar Sharif ad. 109 minut, distribuce Warner. Česká premiéra 12. března.
