Recenze - V záplavě comicsových filmů posledních let se může zdát, že jsou si všichni hrdinové silně podobní. Mají superschopnosti a bojují s padouchy, kteří chtějí ovládnout svět. Jak fádní.
Přitom je to stejné jako si stěžovat, že hrdinky romantických komedií hledají Pana Pravého. Superhrdinské comicsy stojí málokdy na zápletce, ale hlavně na vykreslení zvláštního univerza, v němž se hrdinové pohybují. Potěšení z podobných děl pak plyne nejenom z toho, že kladný heroj někoho porazí, ale i z toho, že se vůbec orientujete ve složitém předivu vztahů mezi hrdiny.
Kdybychom přistoupili na trochu stereotypnější vidění, pak comicsy jsou vlastně telenovely pro kluky. Tajné, dlouhodobé platonické lásky, náhle se objevující sourozenci a rodiče, rychlé změny stavů - z ošklivky krasavice, ze slepé vidoucí, ze šikanovaného outsidera nadčlověk.
Zasvětit do tajemství
Rozdíl oproti „televizně řídkým novelám" tkví hlavně ve stylizaci. Comicsy se za každou cenu snaží působit hutněji a opravdu není jedno, kde se děj odehrává - kulisy by neměly být snadno zaměnitelné. Právě Green Lantern je comics, jenž stojí hodně na pochopení pravidel a zákoutí jeho vesmíru.
Zatímco současné trendy v comicsových filmech směřují k tomu, že hrdinové mají pořád komplikovanější psychologii, respektive jsou zveličenou demonstrací různých psychických traumat a poruch (hrdinu od padoucha často dělí jen míra patologie), Green Lantern má hrdinu velmi nekomplikovaného a záměrně povrchního. V průběhu snímku nejde o nic jiného než právě tohoto mladého muže (a s ním i publikum) zasvětit do tajemství organizace Green Lanternů - strážců vesmíru, kteří mají „magické" prsteny.
Žádné potírání drobného zločinu v ulicích, žádné sundávání koček ze stromu, žádný boj s robotickým nebo kyborgickým monstrem za přítomnosti televizních kameramanů - zde se hraje o osud celého vesmíru, a to zcela mimo zraky veřejnosti. Lanterni si rozdělili vesmír na 3600 sektorů a vybírají si do svých řad pouze ty, kteří „neznají strach" a mají silnou vůli. V případě Země přišla shodou okolností řada na pilota stíhaček Hala Jordana.
Vtip je ovšem v tom, že Lanternem může být kdokoli, a taky jich od 40. let, kdy comics Green Lantern vzniknul, bylo víc. A bohužel pro film, Hal Jordan je ten asi nejméně zajímavý. Starý comics s archaicky působícími rekvizitami typu zelené lucerny nabíjející prsten či nošení pláště, dýky a škrabošky jak z románů přitom byl ve své tištěné podobě poměrně progresivní a nápaditý. (A navíc je kromě samostatné dráhy i součástí týmu Justice League of America.)
V 70. letech Lanternův mladistvý pozemský parťák bral drogy, před deseti lety se zase objevila postava, která byla gay a stala se obětí homofobního útoku. Hodně záleželo už na tom, kdo byl právě Lanternem, protože moc prstenu umožňuje jeho nositeli, který se zaváže přísahou, zhmotňovat nakrátko z čiré energie produkty své mysli.
Jinými slovy, když chcete někoho praštit obřím kladivem po hlavě, stačí se pořádně soustředit a máte ho na pár sekund v ruce. Fantazii se meze nekladou - takže, když je Lanternem například výtvarník Kyle Rainer, je postaráno o větší zábavu, než když prsten nosí Hal Jordan.
Nic lepšího tě nenapadlo?
Ostatně film si je tak trochu vědom své infantility, takže když Hal poprvé projeví své schopnosti vytvořením obří autodráhy, kterou si pamatuje z návštěvy dětského pokojíčku zhruba desetiletého synovce, dostane se mu trochu sarkastického komentáře: „Nic lepšího tě nenapadlo?"
Ano, pochopit, jak fungují pravidla lanternovské organizace a co všechno Lantern má ve své moci, vyžaduje dost pozornosti, ale zároveň jsou ony jednotlivosti triviální, dělané přesně pro mozek onoho Jordanova malého synovce. (Pokud by vás to bavilo dále informačně brouzdat, zkuste začít zde a pokračovat zde , zde a zde).
Je trochu s podivem, že Green Lantern přišel na řadu se zfilmováním teprve teď. Nezdá se totiž, že by bylo nutné čekat, až úroveň triků dostatečně pokročí. Naopak, vzhledem k tomu, že snímek přišel na nehorázných 200 milionů dolarů, nelze se než podivovat, proč vypadá jako digitální omalovánky a zda by nevypadal stejně i před lety, nebo zda vůbec je možné zobrazit Lanternovský svět nějak „přiměřeně realisticky". Možná je Lantern skutečně odsouzen k tomu zůstat v kreslené nebo animované podobě (ostatně dva animáky již existují - zde a zde - a nyní se připravuje i seriál).
A možná zdaleka nejlepší je ovládat Lanterna v počítačové hře. Když si člověk uvědomí, jaké možnosti dnes skýtá videoherní průmysl a že celkový zážitek může být vtahující a dechberoucí, jako třeba ve hře DC Universe, kde se potkává mnoho hrdinů z jednoho nakladatelství, zůstává už předem téměř jasné, že ani filmový crossover The Avengers, který chystá nakladatelství a studio Marvel, nemá šanci se tomuto vjemu přiblížit.
Co se týče akce, filmové comicsy dneška nemají jak se vyrovnat herním verzím, a musejí proto nutně hrdiny zcivilňovat a dávat nám (trochu falešně) zažívat úžas z toho, že superhrdinové jsou taky jenom lidé, nebo - pokud nejsou - tak alespoň mají emoce a soukromý život. Jednu z cest, kudy se vydat, ukázal seriál Heroes (Hrdinové), jehož scenárista Michael Green napsal i nynějšího Lanterna. Jenomže na scénáři pracovalo mnohem více lidí a kdoví, co s ním ve finále udělaly producentské požadavky a škrty.
Představa, že Lanterna oživí režisér Martin Campbell, se také ukázala lichá. 69letý tvůrce má sice za sebou i jiného hrdinu v masce, Zorra mstitele, dokonce se mu povedl restart bondovské série s Casinem Royale. Jenomže to všechno vyšlo díky vlastně staromódnímu přístupu a důrazu na „ruční práci". Naopak Lantern, jakkoli dějově staromódní a naivní, vyžaduje maximální technické nasazení a velká část filmu vůbec nemá tradiční hranou formu.
Všemu se vyhnout
Campbell se ani nepokusil odlišit podobu či tón vyprávění ve vesmírné části na planetě Oa, kde probíhá výcvik Lanternů, a v našem pozemském světě. V obou se mísí patos i pomrkávání, snaha o velkolepost a zároveň ono vědomí jisté lacinosti. Jako by všichni věděli, že lanternovský svět se dnes už dá jen parodovat, jako to udělal například animák Megamysl.
Jak kdysi v hlubinách internetových diskusích zazněl výkřik: „Jó, Ryan Reynold ve spandexu, to bude nejlepší film všech dob!" A opravdu, scéna, kdy si Reynolds zálibně prohlíží své nové digitální tělo, jež je ještě vylepšenou verzí jeho fitness figury, v sobě sice obsahuje sebeironii, ale zároveň film nikam dál neposouvá. Prostě, jó, Ryan Reynolds ve spandexu, to je boží! Oč promyšleněji působí třeba výroba „kostýmu" v Iron Manovi, jak fascinující je sžívání Petera Parkera se svými pavoučími schopnostmi a jak bolestivé je pro mutanty ze série X-Men zvykat si na to, jací jsou.
Reynolds, i když není pouhý manekýn, ale vcelku nadaný herec a zvláště komik, se pravděpodobně nikdy nedovede stát pořádným akčním hrdinou, jako se kdysi podařilo prolomit svou trapnou image Marku Wahlbergovi. Kdykoli se Reynold pokusil být za ranaře (ať už v Blade: Trinity, X-Men Origins: Wolverine nebo v Sejmi eso), vždycky to skončilo jen jako silácká póza, kterou sám musel ihned shodit - třeba když v Bladeovi upozorní upíry, že si právě pšouknul a předtím jedl jídlo s česnekem.
V Lanternovi nemají co převést ani další velmi dobří herci jako Mark Strong, Peter Sarsgaard nebo Tim Robbins - všichni jsou jakoby stažení v korzetu, přesněji musejí nosit šílené kostýmy, masky a účesy. Green Lantern se nedovede zapsat do historie žánrové kinematografie proto, že všechnu energii vyplýtvali tvůrci na to, aby jenom nevypadal směšně. Ale nepřinesli nic, čím by byl aktuální pro dnešek.
V jádru lanternovské „filozofie" je cosi z Friedricha Nietzscheho, či dokonce Arthura Schopenhauera (Svět jako vůle a představa). Koncepce, že vůle má zelenou barvu a strach zase žlutou, mohla zapadnout do synestetické teorie barev Johanna Wolfganga Goetha. A americká vláda svou zahraniční politiku opravdu často provozuje v duchu, jako by byli „vesmírní policisté" (viz tento proslavený politologický blog). Ale film se schválně vyhýbá tomu, aby cokoli připomínal nebo rozvíjel. Chce být jen zábavou pro kluky, jenomže ani v tom se mu moc nedaří.
| Green Lantern | |
| Green Lantern | |
| Žánr: | Akční, Sci-fi |
| Režie: | Martin Campbell |
| Obsazení: | Ryan Reynolds, Blake Lively, Peter Sarsgaard, Mark Strong, Temuera Morrison, Jon Tenney, Tim Robbins, Angela Bassett, Jay O. Sanders, Taika Waititi, Laura Cayouette, Griff Furst, Geoffrey Rush, Michael Clarke Duncan, Clancy Brown ad. |
| Délka: | 105 minut |
| Premiéra ČR: | 18.08.2011 |
