Recenze - Stává se příjemnou tradicí psát maximálně krátké recenze na poslední filmy Nicolase Cage. Ačkoli se jedná o nezpochybnitelného titána světové kinematografie (který hrál výborně v řadě vynikajících filmů mnoha skvělých režisérů), nyní je výběr jeho rolí nejméně z poloviny natolik absurdní, že už stačí jen registrovat, jak se rozšiřuje celkové panoptikum.
Ghost Rider již patří do kategorie „Nicolas Cage chce být v pozdním věku stále cool, ale nějak na to nemá odhad". Když vznikl v roce 2007 první film podle (stále ještě docela) známého comicsu, bylo překvapením, že dosti statický a nechtěně komický film vydělal dost peněz, na to, aby mohl být druhý díl.
Patří sice mezi ty možná ne vyloženě nechtěné, ale spíše nevysněné a nevytleskané druhé díly, jaké mají i ságy typu Resident Evil či Underworld. Nejde o velehity, ale spíše umanutě protahované projekty režisérů, kteří nikdy nic lepšího nevytvořili a mají pocit, že když už jim něco aspoň trochu jde a mají na to autorská práva, musejí v tom pokračovat. Doufejme, že Ghost Rider se na rozdíl od nich Resident Evilu a Underworldu u druhého dílu už zastaví. Více radosti by už asi srdce slabších jedinců nezvládlo.
Do party ale Ghost Rider 2 nezapadá úplně proto, že si ze sebe velmi podivně a nesoudržně utahuje, a také tím, že ho dělali úplně jiní lidé než první díl. Za scénářem a režií stojí dvojice Mark Neveldine a Brian Taylor, kteří si získali jistou, i když ne příliš zářivou popularitu svými zběsilými akčňáky Crank-Zastav a nepřežiješ (2006), Crank 2 (2009), Gamer (2009) a scénářém k Jonahu Hexovi (2010). Pro některé fajnšmekry jsou ztělesněním nové éry akčního žánru ovlivněného „hi-fi" videohrami i „lo-fi" estetikou amatérských videí na YouTube; pro jiné jsou to jen packalové, kteří nemají styl, vkus a zábrany.
U Ghost Ridera se výměna tvůrčího týmu projevuje nejen tím, že prokletý motocyklový jezdec nemá ohnivou lebku bílou, ale ohořelou, a na bundě se mu dělají bubliny od spálenin (čímž je celé dílo mnohem realističtější a logičtější!). Především se psychotičnost hrdiny přepasírovala i do formy filmu, který je složen z překotných střihů, nájezdů, roztřesených záběrů ruční kamery nebo naopak neuvěřitelně zpomalených výjevů.
Míchají se tu záběry „reality" a „jiných světů" (představ, halucinací, záchvatů, kreslené odkazy na comicsový původ, vsuvky z různých dokumentů či televizních pořadů a tak dále.) Nicolas Cage se zmítá v takových záchvatech, div mu z hlavy nespadne paruka, a chvílemi se nedá rozhodnout, jestli chtěl režisérům udělat radost a záměrně přehrával, nebo si z něj ti dva výtečníci dělají legraci.
Ghost Rider: Spirit of the Vengeance se vší vehemencí pokouší rozpohybovat démonického hrdinu, který má děsit pouze svým zjevem a k protivníkům vždy jen pomalu nakráčí, „vysaje" z nich duši nebo je rozpráší na atomy ohnivým řetězem. Základní problém „akčních prostojů" se mu vyřešit nedaří, a tak nás pro jistotu zásobuje bizarními detaily, abychom se nenudili. Když jejich míra překročí únosnou mez, musí i největší škarohlíd podlehnout tomu, že někdy je brak zábavný, ať už je dobrý, nebo špatný, profesionální nebo amatérský.
Ta vrcholná nerozhodnost, zda byl znásilněn Hollywood, herecká star, případně žánr comicsu, nebo zda cílovou skupinou má být publikum, které se rádo nechává znásilňovat, nabývá až vzrušujícího nádechu. Potíž je, že i všechna zdánlivě podvratná rozkoš - za všechny třeba Ghost Riderovo ohnivé močení nebo moderátor Jerry Springer jako zosobnění Satana - se velmi rychle rozplývá už s naběhnutím závěrečných titulků.
| Ghost Rider 2 | |
| Ghost Rider 2: Spirit of Vengeance | |
| Žánr: | Akční, Fantasy, Thriller |
| Režie: | Mark Neveldine, Brian Taylor |
| Obsazení: | Nicolas Cage, Violante Placido, Ciarán Hinds, Idris Elba, Johnny Whitworth, Christopher Lambert, Anthony Head |
| Délka: | 95 minut |
| Premiéra ČR: | 01.03.2012 |
