Recenze - New York úpí pod knutou krutých zločinců klanu Foot – ten název je odvozen od způsobu, jakým jeho členové šlapou po spravedlnosti... Fakt, říkaj to na začátku filmu. Stejně jako jiné věci. Třeba že povstanou hrdinové. Čtyři. Budou zelení a budou to želvy. A nindžové. A týnejdžři. A povede je krysa.
A i když je to doprovázeno hezkou komiksovou stylizací úvodních titulků (plus minus ve stylu estetikou černošských ghett nasáklého komiksu 100 nábojů), je to míněno naprosto vážně. A já musím stejně naprosto vážně přiznat, že těmhle Želvám nedávám padesát procent - byť právě takový údaj pod článkem najdete.
Ne, to číslo znamená jen tolik, že váš zážitek z filmu bude padesát na padesát. Ano, Michelangelo, Donatello, Rafaelo a Leonardo jsou dětinští, logikou reálného světa (a jeho fyzikou) si hlavu nelámou a novinářka April neudělá feministkám radost. Ale pokud to někdo kritizuje, viděl vůbec v poslední době byť jen jednu epizodu klasického animovaného seriálu nebo je jen ovládán nostalgií?
Projekt renesance dětských idolů
Právě animovaný seriál odstartovaný v roce 1986 hraje ve vztahu k želvím nindžům roku 2014 hlavní roli. Původní komiks byl příliš temný a provázaný s potměšilými záměry svých tvůrců, první hrané filmy prostě obskurní devadesátky a další seriály už nenabraly takový drajv. Japonské příspěvky pak skoro nikdo nezná, poslední film spíš jen prosvištěl a hostovačka ve skvělém komiksu Usagi Yojimbo od Stana Sakaie si skoro nikdo nevybaví (ale tvůrci na ni nechtěně poukážou v poznámce jednoho z padouchů „A my chtěli použít králíky!“).
Ale pořád minimálně v Čechách narazíte na spoustu lidí, kteří se půjdou podívat do Louvru prostě proto, že Leonardo byl tak cool s katanou. A co, že to nebyl da Vinci? Nebo si dají v Římě pizzu bez ančoviček, než zajdou do Sixtínské kaple. Ten animák byl prostě pojem. I já ho zbožňoval. Takže jsem hltal všechny zmínky o blížící se nové adaptaci.
A za důkaz, že to bude pecka, jsem považoval například čokoládová lízátka z Marks and Spencer a kalhotky v Topshopu. Může se to zdát divné, ale ty dvě věci nakonec vystihují film nejlépe – a nejen proto, že se do metafor o cukrovinkách zamotává jedna z postav zoufale se snažící sbalit novinářku April O´Neilovou v podání Megan Fox. Ne, nové Želvy Ninja jsou opravdu cukrovinka pro děti, případně pro ty nejdětinštější dospělé.
Možná zaslechnete povzdechy, jak je film špatný, jak zprznil kult našeho dětství... Ale na to se dá říct jediné. Co jste proboha čekali? Podobné kritiky pronášejí lidé, kteří želváky neznají a jsou prostě rádi, že si po čase mohou zase do „komiksových“ (což je u tohto spíš remaku tv seriálu problematické) adaptací kopnout za jejich stupiditu (zdravíme vybrané novináře), případně želváky sledovali jako děti (zdravíme zhrzené diváky).
Lidé, kteří si od devadesátých let prošli plus minus patnácti až dvaceti lety masomlýnku života. Zestárli. A tak nějak předpokládali, že želváci zestárnou s nimi. Nečekali, nebo minimálně nevěřili, že nová verze nebude pro ně, ale pro novou plus minus osmiletou generaci. Že to bude opravdu ve stylu a ladění seriálu (jen hozeném do hip hopu místo disco hudby). A to velmi důsledně.
Abych si mohl být tímto tvrzením jistý, schválně jsem si dal večer s oním animovaným seriálem )a pro srovnání si dal i třeba stejně staré seriály z produkce Walta Disneyho). A víte co? Nostalgie funguje... ale jen chvíli a okamžitě po skončení znělky je čím dál těžší ji udržet. Nejde přitom jen o to, že zápletky nabízejí například ostrov ukradený pomocí horkovzdušných balónů, ale i o samotný způsob animace a podání příběhů a akčních scén... V mnoha ohledech je dokonce nový film mnohem, ale mnohem lepší než seriál!
Mutace dětské zábavy
Snímek natočil Jonathan Liebesman, nijak výrazný pán. Ale za zády mu stojí Michael Bay coby producent. A to už výrazný pán je. A taky hodně dětinský. Želvy ninja tak připomínají jeho sérii Transformers – ovšem oproštěnou od onoho rodiného rozměru, který režisérovi neváhajícími proložit své filmy souložícími krysami (zdravíme Mizery II), naočkoval Steven Spielberg a nutnost vyžehlit finanční propad sci-fi Ostrov.
Tentokrát před sebou tedy máme opravdu dětský, nikoliv rodinný film. Možná nejvýraznější od loňského Machete zabíjí. Je třeba si totiž uvědomit, že jindy podivný mix násilí, sexuálního harašení (zdravíme Megan Fox a její postavu, která ztratila čtyři roky života na žurnalistice) a nejrůznějších klišé přesně odpovídá tomu, co bylo cílem.
Pokud například v jednu chvíli padouch začne uskutečňovat svůj několik let odkládaný plán na vypuštění smrtícího toxinu do ulic New Yorku, aniž by ještě měl připravenou protilátku (kterou jen tak mimochodem právě extrahuje z krve želvích hrdinů), není to důkaz nějaké nelogiky či uspěchanosti, ale naopak následování logiky dětských her.
Protože pro děti musí být akce vždy okamžitá, nelze čekat a dovysvětlovat, prohlubovat fikce. Musí se totiž udržovat pozornost a hromadit atrakce. V reálném světě a filmech Christophera Nolana, by pravděpdobně následovala po zajetí želváků minimálně montáž sledující gradaci padouchova plánu i přípavu odvety hrdinů. Na dětském pískovišti ale není pro podobné věci místo. Velmi dobře tuto logiku a svéráznou dramaturgii vystihl například Juan Marsé ve svém románu Kaligrafie snů, abychomse odkázali i na „vyšší umění“.
V rámci této dětské logiky je pak funkční i jednoduchá typologie postav, rozvržení příběhu (hrozba, nástup želv, spojení s lidským faktorem aka April, společně vybojovaný boj proti megapadouchovi), prvoplánovost pubertálních vtípků a především každá scéna s Megan Fox, která je něco mezi třídní, předčasně vyspělou premiantkou a idolem z plakátů, rozhodně ale ne propracovanou postavou... Je přitom paradoxní, že ona důsledná dětinskost filmu je v podstatě jeho nevíc retro prvkem.
V době pixarovských animáků a komiksových velkoprodukcí pro celou rodinu si zestárlí cyničtí rodičové zvykli na svou dávku atrakcí i ve filmech pro své ratolesti. Na Želvách nija se však budou cítit jako vetřelci a buď budou nechápat, nebo se cítit velmi provinile, že se jim film přes všechny ty na plátně se odehrávající blbosti líbí.
Řešení jsou dobrá, špatná a nindžovská
Nejpopulárnější podoba želváků prostě vždy byla dětinská. Pokud tedy chceme filmu něco vytknout, musíme jít buď za meze interpretace – například si domýšlet, jak by vlastně proběhla soulož Michalengela a April, k níž želvákovi sexistické poznámky směřují, nebo poměřovat film měřítky kladenými na úplně jiné typy produkcí.
Je jasné, že uvězněný Jason Bourne by se po několika hodinách zajetí těžko vytasil s Berettou schovanou ve slipech. Želvák Michelangelo se ale klidně po několika hodinách zajetí může vytasit s motorovým skateboardem schovaným pod krunýřem.
Nebo si můžeme všímat reziduí po předchozích verzích želvího kultu. Pak se stává minusem například pojetí mistra Třísky coby pouhé krysy – zcela se totiž opomíjí rivalita mezi ním a Trhačem, na které stál animovaný seriál (a ke které odkazuje několik Trhačových prohlášení v aktuálním filmu). Zamrzí také nevyužití novinářského prostředí a Whoopi Goldberg (například ve stylu Spider-mana Sama Raimiho).
Želvy Ninja (50%)
Buď se vám tyhle Želvy Ninja budou líbit, což ale bude spíš vaše selhání coby dospělých, racionálních bytostí schopných platit hypotéku, nebo nebudou. Ale to nebude jejich vina. Někdy prostě vyrosteme a potřebujeme připomenout, že některá dvířka do dětství už nikdy neotevřeme a musíme jimi poslat děcka samotná. Pro ně se totiž jedná o skvělý produkt nabízející přesně vyvážený poměr násilí, nevinného sexuálního puzení a jednoduchého, na školních chodbách reprodukovatelného humoru. Inu, nejbayovštější film za hodně dlouhou dobu, takže díky, Liebesmane.
Na druhou stranu potěší řada drobností, až překvapivě logických (bez přívlastku „dětsky“) - například vysvětlení barevných šátků želváků (pozůstaky rozlišení z laboratoře, kde se narodili). A hlavně těžkopádná brutalita akčních scén. Kvůli přístupnosti se sice nekoná žádné dekapitování či krvavé výbuchy, ale akce je příjemně fyzická, čemuž odpovídá i design želvích hrdinů – palec nahoru i za drobnosti typu Rafaelův rozseknutý ret nebo poznámka o naprasklém krunýři.
Abych se tedy vrátil k výše učiněné poznámce o významu číselného hodnocení – buď se vám tyhle Želvy ninja budou líbit, což ale bude spíš vaše selhání coby dospělých, racionálních bytostí schopných platit hypotéku, nebo nebudou. Ale to nebude jejich vina. Někdy prostě vyrosteme a potřebujeme připomenout, že některá dvířka do dětství už nikdy neotevřeme a musíme jimi poslat děcka samotná.
Pro ně se totiž jedná o skvělý produkt nabízející přesně vyvážený poměr násilí, nevinného sexuálního puzení a jednoduchého, na školních chodbách reprodukovatelného humoru. Inu, nejbayovštější film za hodně dlouhou dobu, takže díky, Liebesmane.
Želvy Ninja (Teenage Mutant Ninja Turtles). USA, 2014, 101 minut. Režie: Jonathan Liebesman. Hrají: Megan Fox, Jeremy Howard, Will Arnett, Jesse McCartney, Whoopi Goldberg, Jason Marsden, Greg Cipes, Alan Ritchson, Noel Fisher, William Fichtner, Johnny Knoxville, Tony Shalhoub, Minae Noji, K. Todd Freeman, Abby Elliott, Pete Ploszek.
