Recenze - Norský režisér Tommy Wirkola se po úspěchu svého prvního hollywoodského filmu Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic rozhodl svézt na lavině popularity zombie filmů, a to na snowboardu zdobeném hákovými kříži.
Jeho novinka Dead Snow 2: Rudý vs. Mrtvý navazuje na hororovými fanoušky opěvovanou Wirkolovu zombie komedii Mrtvý sníh z roku 2009. S trojnásobným rozpočtem a zkušenostmi získanými při natáčení Jeníčka a Mařenky se režisérovi podařilo natočit ještě dynamičtější, epičtější a drzejší film, než byla jednička.
Následovník Petera Jacksona
Příběh navazuje tam, kde skončil první díl. Boj mladého Martina s oddílem zombie nacistů nekončí a hrdina proti nim musí tentokrát povolat nejen elitní americký oddíl Zombie Squat, ze kterého se vyklube partička nadšených, ale neschopných nerdů, ale hlavně skupinu ruských vojáků zmasakrovaných na norské půdě. Děj je tu ale samozřejmě jen volnou a nepříliš soudržnou osou, která propojuje šňůru nápaditých a zručně natočených scének – a těžko bychom od něj měli očekávat něco víc.
Kvality Wirkolovy novinky obzvlášť vyniknou v porovnání s rozpačitými béčkovými zombie komediemi jako Zevláci vs. zombíci nebo Doghouse, které většinou stojí na úderném, ale rozpačitě zpracovaném nápadu. Wirkola totiž nesází na rozjívený pubertální humor a většinou ani na hru se společenskými stereotypy, ale velmi poctivě navazuje na rané filmy Petera Jacksona Bad Taste a Braindead.
Perfektně se na něj hodí žánrová nálepka splatstick – spojení splatteru, tedy krvavého „útrobního“ hororu, a slapsticku nebo-li klasické grotesky. Dead Snow 2 přesně v téhle tradici používá lidské vnitřnosti k nejrůznějším komickým efektům, a to celkem rafinovaně. Rozpočet navíc umožnil režisérovi natočit i poměrně okázalé masakry s velkým množstvím aktérů a přesvědčivými triky, což je určitě posun oproti prvnímu dílu.
Wirkola měl na natáčení druhého dílu ideální podmínky. Sám říká, že měl téměř absolutní tvůrčí svobodu, protože se mu podařilo získat finance na natáčení ze soukromých zdrojů a z předprodeje práv na projekce filmu. S producenty prý musel řešit pouze dvě scény, které jim připadaly „přes čáru“ – gag s vozíčkářem a scénu sexu se zombie, kterou režisér chtěl původně pojmout mnohem explicitněji, než jak ji vidíme ve výsledném filmu.
Právě velká míra nekorektního humoru je tím, co odlišuje Mrtvý sníh 2 od typických splatsticků. Nedělá mu problém nechat zmasakrovat dítě nebo vozíčkáře a scény, kde zombie rubají kladivy spořádané norské rodinky, také působí poměrně znepokojivým dojmem. Všechno ale stále zůstává v rovině komediální provokace a hry na přestřelený cynismus.
Proč jsou náckové zombie?
K tomu ostatně patří i nápad spojit dohromady zombie a nacisty. I když Wirkola často mluví tak, jako by zombie náckové byli jeho objevem, vůbec tomu tak není. Už v roce 1977 na toto téma vznikl vážný horor Shock Waves a znalci obskurních evropských brakovek si možná vzpomenou i na dvojici snímků Zombie Lake a Oasis of the Zombies, které v roce 1981 natočili nechvalně proslulí žánroví samorosti Jean Rollin a Jesús Franco. Wirkola si může maximálně osobovat prvenství, že tento motiv spojil s žánrem komedie.
Podobně jako ve filmu Iron Sky i tady se ale vlastně nejedná o nějaké vyrovnávání se s nacismem nebo ani o jeho zesměšňování. Wirkola používá v podstatě jen vnějškové znaky nacistů – hákové kříže, tanky, uniformy... Jinak se oddíl plukovníka Herzoga prakticky neliší od jiných tlup vraždících zombií z dalších filmů téhož žánru. Pohoršovat nás může maximálně právě jen to, že film přebírá nacistické symboly, ale nezabývá se hrůzami, které nacisté za války a před ní reálně páchali.
Dead Snow 2: Rudý vs. Mrtvý (65%)
Od typických splatsticků odlišuje komedii Dead Snow 2: Rudý vs. Mrtvý velká míra nekorektního humoru. Nedělá mu problém nechat zmasakrovat dítě nebo vozíčkáře a scény, kde zombie rubají kladivy spořádané norské rodinky také působí poměrně znepokojivým dojmem. Všechno ale stále zůstává v rovině komediální provokace a hry na přestřelený cynismus. Tommy Wirkola totiž nesází na rozjívený pubertální humor a většinou ani na hru se společenskými stereotypy, ale velmi poctivě navazuje na rané filmy Petera Jacksona Bad Taste a Braindead.
Můžeme to ale vzít i z druhé strany a říci si, že splatstickoví zombie náckové jsou vlastně docela dobrou metaforou toho, jak dějiny nacistické éry rezonují v současné společnosti. Nacismus je skutečně jako zombie, které odmítá zemřít a znovu se vrací, a to v čím dál rozloženější podobě. A právě komedie jako Iron Sky a Dead Snow ukazují, co na stále ohnilejší oživlé mrtvole zůstává nejsnáze identifikovatelné – uniforma a symboly na ní, tanky a další vybavení, zkrátka vnějškové znaky.
S ubíhajícími roky od druhé světové války, kterou si pamatuje stále méně živých lidí, přestáváme chápat, co nacismus ve své době doopravdy znamenal – zato znak SS nebo bílý plášť doktora Mengeleho známe všichni. Neonacisté mají pro svůj rasismus zpravidla úplně jiné důvody než staří nacisté a válečné dokumenty, které s takovou oblibou vysílají české televizní stanice, také především oprašují tyto ikonické znaky válečné éry.
I v tomhle aspektu tedy Wirkolův film zůstává příjemně nekorektní, ale ve své podstatě neškodnou zábavou. Přestože sám režisér říká, že zombie nacisty vytvořil proto, že chtěl mít ve svém filmu monstrum, které bude ještě děsivější než samotné zombie, ve skutečnosti spíš ukazuje, že nacisté už nikoho neděsí, ale úplně bez problémů vstoupili do reje maškar současné popkultury.
Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý (Død Snø 2). Norsko, Island, 2014, 100 minut. Režie: Tommy Wirkola. Hrají: Martin Starr, Derek Mears, Amrita Acharia, Ingrid Haas, Kristoffer Joner, Stig Frode Henriksen, Vegar Hoel, Charlotte Frogner, Hallvard Holmen, Ingar Helge Gimle. Premiéra v českých kinech 30. října 2014.
