Recenze: Cesta do lesa smiřuje myslivce s ekology

Jan Gregor Jan Gregor
16. 10. 2012 18:55
Tomáš Vorel ukazuje, jak si z vesnice udělat dobré místo k životu
Tomáš Vorel Jr. (Ludva) má les rád. Zvířata jeho už méně.
Tomáš Vorel Jr. (Ludva) má les rád. Zvířata jeho už méně. | Foto: Aerofilms

Režisér Tomáš Vorel nemohl od posledního filmu udělat větší obrat v tónu vyprávění a v náladě, než jak se mu to povedlo v Cestě do lesa. Před třemi lety se dotkl dna tvůrčího nevkusu v „drzé komedii" Ulovit miliardáře. Byla to zlá bulvární satira, v níž si Vorel s politiky, podnikateli a médii vyřizoval účty se sofistikovaností člověka, který čerpá svůj obraz o světě jenom ze čtení Blesku a koukání na Televizní noviny.

O to víc překvapí, že Cesta do lesa je celá o vzájemné toleranci, překonávání rozkolů a hledání životní harmonie v kompromisech. Tomáš Vorel asi pochopil, že má točit o tom, čemu opravdu rozumí a co je schopen analyzovat, s lidmi, které má rád, a v prostředí, které je mu nejbližší, tedy na svém milovaném Rabštejnsku. A výsledek se dostavil. Cesta do lesa odzbrojuje svou vřelostí a upřímností.

Zenová smířenost

Foto: Aerofilms

Tomáš Vorel je tvůrce, jehož poetika nemusí sednout každému. Jeho postavy jsou často jednorozměrnými karikaturami, jejichž plochost režisér zdůrazňuje ještě tím, že vede herce k přehrávání. Jeho pohled na svět osciluje někde mezi dětskou naivitou a dospělým idealismem.

Nejvíce mu sedí žánr, který by se dal nazvat groteskní pohádkou: nerealističnost svého vyprávění často shazuje ironickými špílci. Přes veškeré shazování ale cítíme, že Vorel to myslí vlastně vážně, moralizuje skrze smích či škleb. Jeho filmy nejsou jenom zábavou pro lidi, ale otiskem jeho přemýšlení o světě.

Takový Gympl nebyl rozhodně dokonalý film. Ale cenný byl v tom, jak se Tomáš Vorel snažil postihnout celý makrokosmos vztahů, které mají svůj průnik ve školním prostředí. Chápal učitele, rodiče a děti ne jako oddělěné entity, ale jako skupiny, které se navzájem ovlivňují. Uvědomoval si, že rodiče ubližují svým dětem stejně jako děti ničí své rodiče, o ambivalentní roli učitelů v celém vzdělávacím procesu ani nemluvě. Odmítal přitom nad jakýmkoli svým hrdinou vynést morální soud. To není relativizace, ale pochopení toho, že svět není černobílý. A podobná skoro až zenová smířenost s lidskými protiklady a slabostmi prostupuje celou Cestu do lesa.

Foto: Aerofilms

Už jsme si naznačili, že Vorlovi hrdinové nebývají postavy z masa a kostí, ale chodící postoje. Režisér vytváří ve svém vesnickém mikrokosmu nepravděpodobný propletenec mezilidských vztahů, v nichž to řinčí zdánlivě nesmiřitelnými idejemi a přístupy k životu.

Z Cesty z města přetáhl Vorel do svého volného pokračování „městské náplavy" Honzu Maráka (Tomáš Hanák) a jeho ženu Markétu (Bára Schlesinger). Ti zastupují volnomyšlenkářský a newageový styl žití. Z původního filmu známe i rolníka Papoše (Bolek Polívka) a jeho odcizenou ženu Vlastu (Eva Holubová), kteří jsou zase prototypy zemitého selského pohledu na svět.

Foto: Aerofilms

Iniciátory propojení nesourodých názorů jsou potomci těchto dvou rodin, kteří spolu začnou chodit. Papošův syn Ludva (Tomáš Vorel Jr.) je nadšený lesní adjunkt a nimrod, který přesvědčeně brojí za prospěšnost myslivectví, zatímco Marákovic dcera Anyna je zapálená vegetariánka a ekoložka, která vidí v zabíjení zvířat a kácení stromů největší lidské zlo. Panoptikum postaviček doplňují sveřepý správce revíru Cvrk (Jiří Schmitzer) a jeho dcera (Marie Štípková), frustrovaná a nesebevědomá čerstvá vysokoškolačka, která je ve vesnici učitelkou.

Scénář postavy vystavuje neustálým ideovým střetům, z čehož pramení řada vtipných hlášek a zábavných gagů. V bláznivém tempu a pohádkovém tónu staví proti sobě různé protiklady a binární opozice: město vs. venkov, liberální výchova vs. tvrdá výchova, myslivectví vs. hnutí Gaia, tradiční vs. alternativní medicína, soukromé vs. státní vlastnictví, křesťanství vs. východem šmrnclá psychedelie.

Jako po houbičkách

A výsledek je překvapivě funkční hlavně proto, že Vorel v lehce utopistickém duchu smiřuje protikladné světonázory a přiznává jim právo na existenci.

Poselství filmu je možná stejně jako jeho forma naivní, ale nezpochybnitelně platné: abychom si v nějaké uzavřené komunitě (vesnici) mohli vytvořit dobré místo k životu, musíme se naučit vzájemně se respektovat a tolerovat vlastní odlišnosti.

Odpor k jednoznačným pravdám se koneckonců promítá i do formální stránky filmu.

Kouzlo vizuálně podmanivé „reklamy na les" propagující život v sepětí s přírodou stojí do velké míry na využití triků a „umělých" digitálních technologií, jichž je Tomáš Vorel přes svůj odchod z města velkým fanouškem.

Osobně bych Cestu do lesa označil za Vorlův nejlepší film od Kouře. Příběh o touze po harmonii a obroušení myšlenkových extrémů je jednoznačným českým „feel good movie" roku. Divák se po jeho zhlédnutí může cítit podobně povzneseně jako po dobrém tripu na režisérových oblíbených léčivých houbičkách.

Cesta do lesa
Žánr: Komedie, Romantika
Režie: Tomáš Vorel
Obsazení: Tomáš Vorel ml., Anna Linhartová, Tomáš Hanák, Bolek Polívka, Eva Holubová, Jiří Schmitzer, Marie Štípková, Milan Šteindler, Barbora Nimcová-Schlesinger, Vojta Vovesný, David Vávra, Tomáš Vaněk, Václav Marhoul, Ján Slovák, Radomil Uhlíř, Michaela Rumpíková, Jiří Hruška
Délka: 110 min
Premiéra ČR: 04.09.2012

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 5 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy