Rozhovor - V městečku zvaném Panika, na dohled od farmáře Stevena a jeho ženy Jeanine, žijí v jednom domě Kovboj, Indián a Kůň. Nerozlučná trojka z kultovního dvacetidílného televizního seriálu tentokrát prožívá celovečerní dobrodružství, jež je zavede do středu země, zamrzlé tundry a paralelního podvodního světa obývaného příšerkami se špičatými hlavami.
Plastovým figurkám evokujícím dětství vdechla technikou stop motion život dvojice původem belgických animátorů Vincent Patar - Stéphane Aubier.
Komediální šaráda plná gagů vychází z odkazu surrealismu a nabízí animovanou akční podívanou, jíž na jaře podlehlo publikum canneského festivalu. Nadšené hodnocení znělo k zbláznění bláznivé, originální, absurdní, šílené, zábavné.
Čtěte také:
Česko čeká francouzský filmový Galimatyáš
Celovečerní verze peripetií plastových protagonistů vznikala dva roky. Jeden ze snímků, které nabídne nadcházející Festival francouzského filmu, pak do českých kin uvede 3. prosince Asociace českých filmových klubů.
Jak se domlouvá na práci „čtyř rukou" režisérská dvojice?
Vincent Patar: No, když jsme už zabraní do práce, je těžké jasně analyzovat chod věcí; ale jistě se vzájemně doplňujeme. Stéphane toho dělá hodně při práci na scénáři, možná že já se víc soustředím na režijní práci před kamerou. Často je to tak, že o všem hodně společně mluvíme a diskutujeme - až najednou zjistíme, že náš projekt je vlastně hotový.
V Panice v městečku používáte až absurdní humor. Absurdita, nonsense, to je spíše britský styl humoru než francouzský či belgický…
Stéphane Aubier: Nedávno jsem znovu koukal na první epizody Monty Pythonova létajícího cirkusu. Je to dodnes neuvěřitelně novátorské. Jsou to jednoduché, ale geniální nápady; mám rád ve filmech podobný feeling. Seriál, který přecházel filmu, byl často přirovnáván i k atmosféře grotesek Jaquese Tatiho nebo Bustera Keatona. My ale vycházíme z osobní psychologie a ze svého vlastního světa.
Odkud přesně pramení vaše inspirace?
VP: Ze všeho, co také nás obklopuje a co nás baví. Co děje na ulici, fotka v novinách, vlastně maličkosti každodenního života…
Cítíte se svou tvorbou blízko jiným animátorům?
VP: V animované tvorbě jsou to autoři jako Mark Baker nebo ještě víc současný tvůrce PES alias Adam Pesapane; ti jsou pro nás stimulující. Kromě nich je tu ještě svět lidí, kteří jsou nám hodně blízcí - a to týká například South Parku Treye Parkera a Matta Stonea nebo Futuramy Matta Groeninga.
Filmy George Pala nás pak naplnily, co se týče techniky a absurdity. Animuje tisíce dřevěných postaviček v originálních dekoracích. To nás úplně ohromuje - tvorba, která se přizpůsobuje velmi poetickému světu. A ještě bych určitě znovu zmínil animace Terryho Gilliama pro Létající cirkus.
Vystřídali jste už různé techniky: postavy z papíru, animaci po sekvencích, modelínu. Je mezi nimi některá zvlášť oblíbená?
SA: Panika v městečku odpovídá tomu, co jsme dlouho hledali. Tvořit maximálně svobodně; jednoduchou, ale zároveň komplexní technikou. Když nezvolíte přehnaně složité prostředí, pak můžete rozvíjet vlastní svět.
A kde se vzala výzva natočit celovečerní film?
VP: Chtěli jsme se pokusit o víc než než jenom krátké scénky - převyprávět souvislý a vystavěný příběh. Chtěli jsme se pokusit zachovat techniku animace, kterou jsme používali při televizním seriálu, přitom zklidnit to nervní tempo a zachovat silné charaktery postav.
SA: A přitom jsme chtěli rozvíjet prostředí, která jsme už vytvořili v krátkých filmech.
Čím konkrétně Panika odstartovala?
VP: Příběh, který jsme se rozhodli vyprávět, vycházel z kraťasu Voleurs des cartes (Zloději karet). Tahle epizoda byla na festivalech nejúspěšnější jak u diváků, tak u kritiky. Hrdinové Paniky také objevili paralelní svět tomu svému - Atlantidu.
SA: Právě koexistence dvou paralelních světů, které se navzájem ignorují, byla základní energií pro natočení celovečerního filmu. Vyslat naše hrdiny, aby prozkoumali neznámý svět, byla záruka dobrodružství - což bylo nezbytné, abychom na sebe navázali krátké scény a chytli nový silný dech.
Bylo jasné, že jednání hlavních postav musí vycházet z hlubší psychologické motivace. Stejně tak jsme se museli víc zaměřit na jejich vztahy. Je něco jiného, když se Indián nebo Steven naštve na Kovboje a za pět minut všechno skončí, a něco jiného je sledovat je přes hodinu.
Jaká je vlastně geneze Indiána, Kovboje a Koně?
VP: Objevili jsme je na blešácích a při nedělních výprodejích. Móda dinosaurů a postaviček manga donutí děti, že vyhazují indiány, kovboje, plastová zvířátka. Tak jsme se ty sirotky rozhodli znovu oživit. Jo, jde o takovouhle blbost!
S čím jste si hráli vy, když jste byli malí?
VP, SA: Lego, angličáky, ale taky Šmoulové, indiáni a kovbojové a spousta dalších věcí…
