reklama
 
 

Film Pašerák je labutí písní Clinta Eastwooda. Jeho svět nenávratně mizí

20. 3. 2019 18:26
Kamera hledí na sluncem zalité květy denivek. A brzy se na scéně objeví i král mezi pěstiteli těchto květin z čeledě asfodelovitých. Ale netřeba se bát: Clint Eastwood se po mnoha letech nevrátil před kameru, aby si zahrál šlechtitele.

Protagonistu snímku Pašerák, který od čtvrtka promítají česká kina, z květinářského byznysu vyžene zlo, proti němuž herec i režisér Eastwood tak rád bojuje: internet.

Osmaosmdesátiletý Clint Eastwood naposledy režíroval sám sebe před více než deseti lety v dramatu Gran Torino. Pašeráka napsal stejný scenárista, Američan Nick Schenk, a Eastwood tu opět hraje svébytného morousovitého staříka, který vzpomíná na "staré dobré časy", kdy nebyl internet a černochům se smělo říkat negři.

Byť tentokrát ztvárnil pěstitele květin, zároveň je veteránem korejské války, který celý život upřednostňoval práci - tedy šlechtění a prodej denivek - před rodinou. A tak nejprve přišel o ni, když se s ním postupně manželka i dcera přestaly stýkat, a posléze také o byznys, v němž s příchodem nového tisíciletí začali hrát prim on-line prodejci.

Dům starého pěstitele Earla Stonea tedy propadne exekutorům a hrdina se se svou otřískanou dodávkou, s níž za ty roky projel 41 amerických států, vydá navštívit vnučku, která má těsně před svatbou. Na rodinné sešlosti není přivítán dvakrát vřele, a když se vrací k dodávce, na jejíž korbě má všechen svůj majetek, zastaví ho jeden z mladých svatebčanů. S nabídkou, že by dál mohl dělat to, co mu zjevně jde, tedy řídit. A vydělat si balík peněz.

Snímek Pašerák je volně inspirovaný skutečným případem devadesátníka, který přepravoval kokain pro mexické drogové kartely. A vzhledem k tomu, že příliš nezapadal do typického policejního profilu pašeráka drog, brzy se pro drogové bosse stal cennou komoditou.

Ale v Pašerákovi tvůrcům nakonec příliš nejde o kriminální linku, ze zápletky hodné drsného krimi thrilleru se brzy vyvine spíše portrét muže nad hrobem, který se rozhodl užívat si opět života a vydat se "on the road". A právě fakt, že se tu na cestu vydává skoro devadesátiletý Eastwood, nelze při sledování snímku na jedinou vteřinu vymazat z hlavy.

Už Gran Torino bylo vnímáno jako - částečně autobiografická - labutí píseň herce, který kdysi měl patent na kovboje i chlapácké policajty a nyní musí žít ve světě, kde neplatí pravidla Divokého západu a zbraň není jediným řešením problémů.

V Pašerákovi jde zároveň o vyrovnávání se se současností, ale též s osobní minulostí, v níž rodina byla na druhé koleji. Ne náhodou Eastwood do role své filmové dcery obsadil skutečnou dceru Alison Eastwoodovou.

Pašerák je tak na jedné straně místy až příliš sentimentální snímek o rodinných hodnotách, zlými slovy řečeno derivát z Gran Torina. Herci Bradley Cooper a výtečný Michael Peña zde v rolích detektivů z protidrogového nemají příliš co hrát, neboť jejich dějová linka je ve filmu pouhým doplňkem.

Zároveň se ale jedná o Eastwoodovu definitivní rozlučku se všemi kovboji, kterými se kdy zapsal do dějin kinematografie.

Je až dojemné sledovat muže, který kdysi hrál především očima, jež s takovou potěchou v širokoúhlých detailech snímal režisér Sergio Leone ve svých westernech. Nyní Eastwood hraje celým tělem, roztřeseným, zjizveným, vyzáblým. Když jeho noha vystoupí z vozu, není to rázný pohyb kovboje, jehož bota právě dopadla ze třmenu do písčité půdy. Je to úzká dlouhá končetina, k níž se brzy přidá druhá a pak se pomalu šourají tam, kam hrdina hodlá dojít. Ale kamera je právě proto sleduje s velkou pozorností, aby v detailech zaznamenala konec jedné oslnivé životní i umělecké dráhy.

Eastwoodův hrdina Earl Stone se po většinu filmu pokouší napravit vztahy s rodinou i komunitou válečných veteránů. A především dosáhnout smíření sám se sebou. I proto jeho poznámky určené mexickým kumpánům ve zločinu - o tom, že je třeba si užívat života - nejsou jen banalitami. Jsou to slova muže, který s nápravou začal pozdě a ví, že vše, co činí, bude mít brzkého konce. Že vlastně jedná "na dluh", byť peněz už dávno nemá nedostatek. Zato před spravedlností se nedá unikat navždy.

Film Pašerák jako by byl posledním vzmachem machistické kinematografie. | Video: Vertical Ent.

Zároveň jako by Pašerák byl posledním vzmachem machistické kinematografie v duchu Drsného Harryho, která s Eastwoodem možná navždy zmizí. V Pašerákovi je několik scén, kdy si devadesátník Earl Stone užívá hned s několika ženami najednou. Mohou působit směšně, ale jsou též připomínkou onoho polomytického světa dřívějšího Hollywoodu, v němž filmoví hrdinové byli muži schopní všeho - aniž by museli nosit superhrdinskou pláštěnku.

Pašerák osciluje mezi sebereflexí a ódou na svět, v němž muži ještě byli muži. Přeloženo do řeči dávných hodnot: uměli vyměnit pneumatiku, aniž by se napřed museli podívat na internet. A právě v tom je snímek uvěřitelný i dojemný. Jako portrét herce a režiséra, který se loučí s dobou, jež je nenávratně pryč, a zároveň přiznává, že s tou novou nechce mít nic do činění.

Pašerák

Režie: Clint Eastwood
Vertical Ent., česká distribuční premiéra 21. března

Bez podobného čtení mezi řádky by byl Pašerák jen na pohled příjemným, leč zapomenutelným snímkem o starém chlápkovi, co "po státech toulal se tak rád" a prozpěvoval si u toho country hity z rádia - ať už měl na korbě rozkvetlé kultivary denivek, či několik set kilogramů kokainu.

autor: Tomáš Stejskal | 20. 3. 2019 18:26

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama