Praha - Festival otrlého diváka (FOD) má mezi tuzemskými festivaly výsadní pozici. Jedná se o největší regionální variantu vycházející z populárních zahraničních událostí typu Fantastic Festu, BIFFFu, Toronta After Dark, Grimmfestu, nebo francouzského L’Étrange. Navíc má jasně postavenou dramaturgii; odlišuje se v čím dál tím více nasyceném festivalovém prostředí droleném koncepčně rozháranými přehlídkami „…–ských kinematografií” živených ambasádami a grantovou politikou.
Paracinema
FOD přináleží k tomu, co Jeffrey Sconce nazval „paracinemou“ - filmové kultuře zhodnocující umění nespadající pod kánon dobrého vkusu a jeho vyprávěcích konvencí a slohu. Než o samotné tituly, které mohou být otevřenou proklamací nevkusu typu ikonických Růžových plameňáků, jde stejně jako v případě blízkého fenoménu „campu“ spíš o samotnou diváckou pozici: obrácené vnímání filmů.
Festival otrlého diváka - halloweenský speciál
Halloweenský speciál FOD se koná v 31. října v žižkovském kině Aero. Během pátečního večera nabídne tři otrlé filmy na halloweenské téma a samozřejmě nebude chybět svérázná výzdoba kina a doprovodný program.
Vyhrajte dvakrát dva lístky na snímek Koledu, nebo něco provedu. Vstupenky pošleme dvěma nejrychlejším zájemcům, kteří se ještě dnes (29: 10.) ozvou na mailovou adresu [email protected]. Stačí zaslat mail s názvem zmíněného filmu v předmětu zprávy a nezapomenout uvést svou adresu, abychom lístky mohli zítra ráno odeslat.
Ty totiž nemusí být pouze uvědoměle „špatné“ či jakkoliv kontroverzní (produkce Troma Entertainment), nýbrž mohou vykazovat určitou osobitost vcelku nezáměrně; k plodům ne-estetiky lze zařadit i takový Kameňák III či Robot-monstrum, oba filmy festival v minulosti uvedl.
FOD se přitom důkladně soustředí na všechny tři kategorie „špatnosti“, jak je rozeznává Welch Everman ve své knize Cult Horror Films: From Attack of the 50 Foot Woman to Zombies of Mora Tau: „natolik špatné, až je to dobré“ (Černé ovce, Lady Terminator) „natolik špatné, až je to špatné“ (Orgie mrtvých, Atomová nevěsta) „dobře provedená špatnost“ (Stokerovi, Za černou duhou).
Na své si na festivalu tedy přicházejí jak obyčejní smrtelníci, kteří prostě hledají povyražení za velmi neobyčejnou zábavou, tak i typický druh paracinematika, tj. cinefil, který vedle uměleckého kina a avantgardního filmu ve FOD nalézá další zdroj jinakosti jdoucí proti ustrnulým formám a zvyklostem.
Žižkovský kabinet kuriozit
FOD naplňuje původní smysl slova festival (festivus): ritualizovanou událost, jejíž jedinečnost tkví v „tady a teď“ a má nejen obřadní, ale také oslavný charakter. Provedení FOD odráží vyzývavost exploatačních snímků hlavně zde uváděných, které přímočaře dotírají na divácké smysly.
Festival je sestaven z celé šňůry atrakcí, kde samotný film zaujímá pouze jeden ze stimulantů excesu. Pořadatelé jsou tímto pojetím zároveň věrni tradici nezávislé béčkové kinematografie, která běžně nemohla lákat diváky na pompézní zpracování a přehlídku filmových hvězd, a proto nabízela rádoby exklusivní přidanou hodnotu pomocí roztodivných PR strategií (Kroger Babb, Dwain Esper, William Castle).
Na FOD se vám proto může stát, že během scény v kině, kdy postava útočí proti běsům na motorce s katanou v klasickém filmu Démoni, se okolo vás v kinosále Aera neočekávaně prořítí soptící motocykl s takovým bojujícím hrdinou. Vedle podobných eskamotáží během projekcí si velkou oblibu u diváků získaly genderově vyvážené simultánní překlady „Pana Akuráta“, „Samanthy Bifidus“ a „Josefa Vokurky“. Nebo ceremoniální pouštění snímků před publikem přímo z VHS přehrávače, čímž se vdává pocta nejen éře nízkorozpočtových video titulů z 80. let, ale analogu jako takovému, fetiše, který v souvislosti s béčkovým filmem zažívá zejména v zahraničí svou renesanci (viz dokument Přetoč to!).
Zážitkový půdorys FOD doplňuje celá řada dalších okolností, k nimž lze například zařadit multimediálně stylizovaný prostor Aera, od expozice béčkových trailerů a krvavých skulptur přes tematické rauty a rekvizity až po role playing zdejší obsluhy.
Výsledkem je – a v případě FOD to není klišé – neopakovatelná atmosféra, bujará oslava filmu, za níž přitom stojí upřímný nadšenecký zápal: autorské upoutávky a ručně malované plakáty festivalu nevyjímaje. Díky zážitkovému pojetí události návštěvník nakonec není zpasivněnou součástí, do níž bývá většinou směřován v případě běžně pojatých festivalů. Naopak je celým prostorem kina, celou show aktivně oslovován a stejným způsobem jí odpovídá.
Oboustranná spiklenecká vazba vychází dejme tomu z diváckého oblékání kostýmů, ale také charakteristicky rušným prostředím během projekcí, kdy publikum bezprostředně dává průchod jitřeným emocím (smích, strach, odpor). Pokud preferujete u sledování filmu klid, až na výjimky většinou náležící k těm „dobrým špatnostem“ (např. při promítání Jednorozeného) můžete na soustředěné rozjímání během FOD zapomenout. Tady vévodí kinematografie atrakcí.
Otrlý Halloween
Festival začínal jako třídenní událost o několika filmech pro pár nadšenců. Nyní trvá šest dní s nabídkou většinou překračující patnáct titulů, má ozvěny v brněnské Scale a čerstvě i podzimní speciály. Právě tím druhým v pořadí, který střídá dušičkový speciál z minulého roku, bude Halloween.
Zahajovací snímek, Socialistický zombi mord, je amatérskou produkcí, jež vznikala osm let a stojí za ní skupina slovenských nadšenců. V pravdě se jedná o jeden z vůbec prvních celovečerních pokusů našich bratov vzdávající hold trash kultuře 70. a 80. let. Z dosud uveřejněných materiálů je patrné, že budeme mít co do činění s burleskní podívanou, v níž se smíchová podstata prolévá litry krve a vnitřností. Jakási slovenská paralela k Bad Taste - Vesmírní kanibalové či rané produkci Sama Raimiho je namístě.
Následující snímek - Koledu, nebo něco provedu - spadá do klasické éry videa, se vším, co k tomu patří: trvalá ondulace, glam rock, ztřeštěný námět, kýčovitá symbolika, rukodělně vyvedená monstra, i uvědomělý přístup k historii kinematografie a popkultuře jako takové, kvůli němuž by jej Noël Carroll nazval dílem aluzivním. Kultovní se tu stala automobilová scéna, v níž démon sexuálně obšťastňuje slečnu skrze prokletá sluchátka. A právě ta budou důležitou proprietou i pro diváky, neboť snímek doprovodí osobitým simultánním dabingem sametový hlas Samanthy Bifidus.
Noční halloweenskou nadílku uzavře neméně aluzivní Střihač (The Editor), největší překvapení speciálu. Napjatě očekávaný počin kanadských poděsů Astron-6 měl teprve nedávno úspěšnou premiéru na Mezinárodním festivalu v Torontu a Česká republika je jednou z prvních zemí v Evropě, kde snímek dojde svého oficiálního uvedení. Na rozdíl od seriózně pojaté Podivné barvy slz tvého těla či Berberian Sound Studio se tento hold italskému žánru giallo odvíjí ve značně grotesknější náladě.
