Preview - Guillermo del Toro měl nakročeno mezi filmaře, o nichž mluví i diváci, kteří si obvykle jmény filmových hvězd paměť nezatěžují. Do "spielbergovsko-jacksonovsko-troškovské společnosti" mu chyběl krůček. On ho ale odmítl udělat. Těsně před začátkem produkce opustil hobití trilogii, čímž jednoznačně zavrhl strmou cestu za osobní slávou.
Od převzetí vlády nad Středozemí ho zřejmě odradily neshody s Peterem Jacksonem ohledně technických i dějových aspektů filmu. Megalomanské sklony si ale nyní dosyta vynahrazuje ve svém náhradním projektu. A rozhodně netroškaří.
Režisér Hellboye a Faunova labyrintu totiž za rozpočet podle odhadů atakující dvousetmilionovou hranici připravil snímek Pacific Rim: Útok na Zemi, který zaměřil propagaci na jedinou devizu: Velikost!
Prohlédněte si monstra z filmu Pacific Rim: Útok na Zemi:
Příběh o obřích monstrech ohrožujících Zemi, proti nimž jsou vysláni stejně megalomanští, lidmi řízení roboti, si nehraje na propracované dílo s komplikovaným scénářem. Má oslnit gigantickými, doposud neviděnými proporcemi akčních scén. „Když vám bylo jedenáct, tohle jste chtěli vidět," tvrdí režisér.
Zbývá otázka, jestli Hollywood nenabízí poslední dobou podobných atrakcí mnoho, zvlášť konkurenční Muž z oceli by mohl Del Torovi zlomit vaz na úrovni jak zobrazeného megalomanství, tak i tržeb.
Velké děcko pro velká děcka
Zatímco nový Superman se potýká s kritikou ohledně emocionální otupělosti, což vzhledem k režii Zacka Snydera nemusí jeho kritiky překvapit, u Del Tora by byly podobné výtky skutečně nečekané. Právě osobitost a očividné zaujetí látkou mu neupírají ani ti, kteří k němu mají tolik jiných výhrad.
Mexický filmař své látce vždy plně propadá, věnuje se jí ve vší důkladnosti, a to s urputností dítěte upřímně věřícího, že se jeho hra na bandity a policajty může stát skutečností, když jí plně uvěří. Není důležité, jestli tomu tak je, nebo jde o věrohodně vybudovaný mediální obraz. Na každý pád se jeho zájem zdá přesvědčivý a zajistil mu mnoho fanoušků. Odlišuje jeho snímky od blockbusterů na pohled postrádajících osobitost.
Jenže film za 200 milionů nezaplatí fanoušci a Guillermo musel udělat několik ústupků ještě před tím, než vůbec začal natáčet. Především slevil z původního plánu zpodobnit příběh v ratingu R, tedy ve věkově omezené přístupnosti. To by samozřejmě předem zásadně redukovalo tržby, což se pro studio Warner Bros. celkem pochopitelně ukázalo jako neakceptovatelné.
Dále musel přistoupit na 3D, ačkoliv se rozměru navíc zprvu vehementně bránil. Nepochodil však ani s celkem logickou argumentací, že kvůli enormním proporcím zobrazovaných předmětů, tedy jejich zabíráním z větší dálky, a množstvím nočních scén postrádá stereoskopie smysl. Studio si vynutilo postprodukční konverzi. Del Toro, na rozdíl od mnohých kolegů, nepředstírá, že je tímto rozhodnutím nadšený, ale tak to v Hollywoodu chodí.
Někde tam budou i lidé
Ačkoliv se to vzhledem k námětu zdá nepodstatné, budou ve filmu vystupovat i živí herci. Idris Elba (Thor, Prometheus), Charlie Hunnam (Potomci lidí, Hooligans) ani Charlie Day (Šéfové na zabití) rozhodně nepatří mezi velké hvězdy. Což je další z věcí, jež by mohla zásadně ztížit komerční úspěch.
Herce mimochodem Del Toro podrobil tvrdé zkoušce, když skutečně sestrojil řídící centrum uvnitř hlavy robota v plném měřítku a nechal v něm představitele hrdinných vojáků připojit k dvoutunovému mechanismu. Věří totiž, že i film založený na digitálních efektech potřebuje fyzický základ a obklopit herce greenscreenem a nalepit na ně pět senzorů k vytvoření potřebné iluze nestačí.
Zvlášť známým jménem se nechlubí ani hudební skladatel Ramin Djawadi, jehož největším úspěchem je Iron Man a seriálová Hra o trůny, na nichž ostatně podle všeho založil svůj podkres i pro Pacific Rim.
Mnohem nebezpečnější pro výslednou kvalitu je rovněž neprovařený scenárista Travis Beacham, jenž zatím „oslnil", a to ve velkých uvozovkách, jen remakem Souboje Titánů. Del Toro se mu však velmi často díval přes rameno, ostatně se na scénáři podílel už od velmi rané fáze.
Pacific Rim lze vnímat jako Del Torovo autorské dílo. Nadšenecký filmař do něj jistě dal jako vždy vše a můžeme jen doufat, že to bude dost. Říká se o něm, že jeho naivní radost z natáčení ho chvílemi zaslepuje a brání mu v činění racionálnějších rozhodnutí. Na druhou stranu, očekávat racionalitu ve filmu, kde se obří příšery rvou s gigantickými roboty, by asi bylo moc sucharské. Přesvědčit se budeme moct již 11. července.
